Tatran Střešovice vstoupil do sezony, ve které obhajuje florbalový titul, velmi rozpačitě. Čtyři ztráty v úvodu ročníku byly pro úřadujícího mistra varováním. Jedním z klíčových členů týmu obhájců je Tomáš Jurco. Stále teprve devatenáctiletý brankář, který se v posledních letech dělil o pozici v brankovišti Střešovic s Lukášem Křížem. Po odchodu gólmanského kolegy do Finska ale rodák z Ústí nad Orlicí zdědil klíč od brány šampionů. O své nové roli v kádru kouče Milana Fridricha, aktuální formě obhájce, ambicích v národním týmu nebo práci se sociálními sítěmi se rozpovídal v rozhovoru pro Deník Sport a web iSport.cz
V kabině nejúspěšnějšího týmu české historie sedí už od šestnácti let. Ve stejném věku debutoval ve florbalové Superlize. Pyšní se titulem mistra světa z juniorského šampionátu, kde byl nejlepším brankářem a zároveň se dostal i do sestavy turnaje. V minulé sezoně svému týmu jako procentuálně nejlepší gólman ligy pomohl ke kýženému titulu, když zaklekl do brankoviště i ve velkém Superfinále.
Tomáš Jurco patří mezi největší talenty v prostředí českého florbalu, i přesto zůstává nohama na zemi a pořád tvrdě maká. „Tom jednu dobu nabízel střelcům asi deset termínů za týden, aby chodili do haly na individuály a stříleli na něj, my jsme všichni už byli utahaný a on pořád chtěl chytat,” říkal na adresu střešovické opory jeho hvězdný reprezentační parťák Filip Langer. Za touhle snahou a dřinou je jediný a vcelku jasný cíl - být nejlepší ve svém řemeslu na světě.
Vítězná vlna nepřišla
V týmu po 4 letech skončil další reprezentant Lukáš Kříž, jak probíhala vaše spolupráce? Proslýchalo se, že jste nebyli zrovna nejlepší kamarádi...
„Tak myslím si, že naše spolupráce byla v pořádku a nebylo tam nic negativního. Dokázali jsme si vyhovět, zároveň nám pomáhal tlak okolí, kdy bylo pokaždé důležité předvést v každém utkání top výkon a udržet se tak v sestavě. Možná to v někom mohlo vyvolat i dojem, že jsme proti sobě nebo se nemusíme, což nebyla pravda. Jsme však oba docela povahově rozdílní, takže kdybychom neměli florbal, který nás spojuje, tak bychom se asi nepotkali, jelikož máme trochu jiný životní styl, což byl hlavní důvod, proč jsme se spolu tolik nebavili.“
Letos jste jasnou jedničkou Tatranu vy, připouštíte si tlak spojený s pozicí prvního gólmana, který v podstatě v kádru nemá konkurenci?
„Tlak jsem si vůbec nepřipouštěl. Věděl jsem, že sezona, ve které obhajujeme titul, bude výrazně těžší než ta mistrovská, což se potvrdilo. Navíc jsem v letní přípravě z týmu cítil, že jsme to možná trochu podcenili a nemakali tolik jako v titulové sezoně. Ale nebylo to tak, že bych si řekl, že najednou za sebou nemám při zápase dalšího top gólmana. Trochu jsem si ale vsugeroval, že odchodem Óňi (bývalého kapitána Ondřeje Němečka) je naše obrana oslabená. Myslím si, že i tenhle můj pocit možná způsobil, že se ani týmu ani mně osobně tolik výkonnostně nedařilo.“
Jaké byly cíle na začátku přípravy po titulové sezoně?
„Zaznělo, že jsme vyhráli titul, tak musíme vyhrát znovu a asi jsme mysleli, že to půjde naprosto bez problému. Možná jsme si ani nepřipouštěli, že by mohla přijít horší výsledková série, a čekali jsme, že se budeme dál vézt na vítězné vlně z minulé sezony. To byla chyba, která se nám trochu vymstila. Ale všichni víme, že se rozhoduje v play off, do kterého je zatím daleko.“
Co musí nyní Tatran změnit, aby překonal lehkou mistrovskou kocovinu?
„Už se podnikly nějaké kroky v rámci realizačního týmu. Naše výkonnost v úvodu sezony nešla za trenérským štábem, spíš jsme potřebovali impuls, který právě změna ve vedení týmu přinesla. Hned se to projevilo v kvalitě tréninků, které jsou na výrazně vyšší úrovni než byly v průběhu přípravy na sezonu.“
Mluvíte o změnách v realizačním týmu. Skončil trenér Zdeněk Skružný , údajně z osobních důvodů, jak se změnila příprava týmu pod novým vedením? (K Milanu Fridrichovi se připojili Martin Pánek a Marek Mandler)
„Letní příprava s panem trenérem Skružným byla stejná jako v minulých letech, ale možná trochu pokulhávala kontrola kvality těch tréninků. Mohlo to být i tím, že pan Skružný dojížděl z Liberce a i kvůli práci asi neměl tolik času se věnovat florbalu. Ale určitě to nešlo jen za ním nebo za realizačním týmem, to vůbec ne. Myslím, že nám možná přes léto trochu chyběl drajv. To se změnilo příchodem právě Mandyho a Paňase (Marka Mandlera a Martina Pánka), kteří jsou mladší trenéři a je na nich vidět obrovské nadšení do práce. Zároveň se zvedla i atmosféra na tréninku.“
Do aktuální sezony Tatran vstoupil s vámi a mladíky Adamem Draslarem a Lvem Klimentem, jak vnímáte svou roli vůči mladším parťákům?
„No kluci zas nejsou o tolik mladší (směje se). Oba jsou ode mě jen o dva, respektive tři roky. Nemyslím si však, že mám v týmu takovou roli, abych mohl právě těmto dvěma do jejich chytání tolik mluvit. Když si ale všimnu nějaké drobnosti, tak to spíš konzultuji s trenérem naším gólmanů, od kterého to kluci asi vezmou lépe než ode mě. Přeci jen jsem stále i jejich konkurent.“
Zmínil jste i trenéra brankářů Romana Jandu, můžete poodkrýt v čem vám pomáhá a na co se v tréninku zaměřujete?
„Roman v Tatranu pracuje už dva roky, během přípravy nám skládá speciální tréninky podle toho v čem máme nedostatky. Také se s námi věnuje rozborům zápasů a můžeme se na něj obracet s čímkoliv, co bychom chtěl vypilovat. Vzhledem k tomu, že má i civilní zaměstnání a zároveň v Tatranu trénuje dorostence, nemá na nás už tolik času. Ale snaží se nám dělat maximální servis.“
Řešil Tatran v průběhu letní pauzy posílení gólmanského postu, vzhledem k tomu, že věkově do mužské kategorie spadáte pouze vy?
„Nic konkrétního dle mého na stole nebylo. Já jsem se o to však ani moc nezajímal, protože jsem se chtěl soustředit na svoje výkony a přípravu na novou sezonu.“
Myslíte, že pro váš rozvoj byla výhoda mít v kádru „konkurenta“, jako byl právě Kříž, nebo vám vyhovuje současný stav, kdy za vámi číhají ještě mladší kolegové?
„Spíše mi to sedí do nějaké mé dlouhodobé filozofie. S Lukášem jsme byli dva roky vyrovnaná dvojice, nyní ale můžu sbírat zkušenosti v jiné roli, v roli gólmanské jedničky Tatranu. Tuhle zkušenost bych pak mohl zužitkovat v dalších fázích kariéry nebo případně i v zahraničí. Tahle role mi nyní pomůže víc, než kdybych chtěl odejít jako dvojka nebo brankář ve vyrovnaném páru. Zároveň také budu mít zkušenosti s tím, jaké to je ustát břemeno jako první gólman.“
Kříž však v létě přestoupil do finské Ery, bylo zahraničí tématem i pro vás?
„Domluva byla taková, že během léta může odejít pouze jeden z nás. Klub si tak chtěl pojistit, že po odchodu Ondry Němečka nepřijde i o oba brankáře. V mém případě byly ve hře dvě zahraniční nabídky, kvůli nim jsem nakonec volil studium na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích , kde byla možnost studovat v mém oboru dálkově. V jednom případě se to však zaseklo na dohodě klubů o finanční kompenzaci a ve druhém mi nabídka nepřipadala ideální pro můj další rozvoj. Konkrétnější být nechci, jen doplním, že jedna z nabídek byla ze Švédska a druhá z Finska. “
Mohlo by to být například ve finském celku Nokian KrP který vás draftoval na 23. místě v historicky prvním draftu F-Liigy?
„Pokud bych se vydal do Finska, tak by Nokian měl mít přednostní právo na můj podpis. Během léta se však neozvali, jednalo se o jiný tým z finské nejvyšší soutěže.“
Takže v budoucnu vás to táhne spíše do Švédska než do finské F-liigy?
„Rozhodně by záviselo na tom, do jakého týmu bych měl přestoupit. Jestli by byl v přestavbě nebo by to byl nováček soutěže či tým na špičce. V tomhle bych chtěl mít jistotu a klid na práci, než bojovat v týmu, který se teprve sehrává nebo sžívá s nejvyšší soutěží. Abych se vrátil k otázce, rád bych spíše do Švédska.“
Kde se vzal váš poměrně specifický styl chytání, máte nějaké vzory nebo jste se k němu dopracoval sám?
„Když jsem začínal chytat, tak jsem pořád v bráně lítal, místo přesouvání jsem sebou plácal sem a tam a pořád se snažil všechno řešit nějakými efektními skoky. Zjistil jsem však, že když si počkám, tak tím dost často vyřeším situace jistěji. V době, kdy jsem vyrůstal, jsem ale moc florbalových brankářů neznal, takže vzory jsem měl spíše v hokeji. Ze současných gólmanů sleduji brankáře Storvrety Månse Parsjö-Tegnéra.“
Pojďme k Poháru mistrů, v něm jste navzdory matným ligovým výkonům docela jasně přehráli švýcarský Köniz, nastal tedy v týmu v rámci ligy nějaký problém s motivací nebo nastavením způsobený trochu nezvyklým bojem “na dvou frontách”?
„Je možné, že právě v Poháru mistrů jsme měli o trochu větší motivaci, přeci jen to pro nás bylo speciální. Právě motivační faktor byl asi rozdílový právě ve dvojutkání s Könizem, který jsme vyřadili. Navíc nám také sedělo, že švýcarský tým s námi chtěl hrát otevřenou partii. V Superlize naopak často hrajeme zápasy, kdy musíme dobývat a slabší soupeři tak mohou trestat chyby z brejků a obrat nás.“
Co říkáte na semifinálového soupeře, švýcarský Wiler-Ersingen, se kterým jste v létě hráli na turnaji Czech Open?
„Abych byl upřímný, spíše jsme doufali v soupeře ze Švédska (usmívá se). Ale víme, že přes Wiler by mohla být schůdnější cesta do finále. Nechceme však švýcarský tým vůbec podcenit, víme, že mají skvělé individuality a velkou kvalitu. Na Czech Open nad námi vedli už 7:2 a tenhle zápas nám ukázal obraz začátku sezony, kdy jsme se do utkání nedokázali dostat. Soupeř v tom zápase trochu polevil a nechal nás se dotáhnout, nakonec musel zápas zachraňovat až v nájezdech (9:10 po sn. pozn. red.). Očekáváme, že to bude podobné dvojutkání jako s Könizem a otevřený styl hry by nám mohl sedět. Tyhle špičkové zápasy jsou pro nás skvělá zkušenost, kterou náš mladý tým potřebuje. Navíc je pro nás velký zážitek, když můžeme vyjet do zahraničí kvůli jednomu zápasu po vzoru fotbalistů nebo hokejistů v evropských pohárech.“
Doufá v nominaci na MS, chce přidat další titul
Jste také součástí nedávné reprezentační nominace na listopadový turnaj EFT v Malmö. Po úspěších v juniorské kategorii nyní máte šanci i na nejvyšší úrovni, cílem tedy je dostat se do kádru pro MS 2024?
„Účast na MS je mým dalším cílem, i když vím, že udržet se v reprezentačním kádru nebude nic jednoduchého. V týmu je Lukáš Bauer a také můj bývalý parťák Lukáš Kříž, oba skvělí brankáři.“
Předpokládám, že k titulu juniorského mistra světa byste určitě rád přidal i ten seniorský…
„To bez debat! (směje se) Ale beru to všechno krok po kroku.“
Jak vnímáte reprezentační kádr, minulý rok titul nevyšel, podaří se českému týmu vystoupat na nejvyšší stupeň už příští rok na MS ve Švédsku?
„Z toho týmu cítím veliký potenciál, kluci jej potvrdili už loni, když získali stříbro. K titulu však vede náročná cesta. Do reprezentačního áčka se nyní dostává spousta mých bývalých spoluhráčů z juniorské reprezentace, se kterými jsme vyhráli titul nebo kluků, kteří titul vyhráli před námi. Myslím, že tým na to udělat další krok a uspět tu určitě je.“
Zároveň také stále působíte i v nově vzniklé reprezentaci do 23 let, co říkáte na tento projekt?
„Vnímám ji jako dobrý mezikrok pro hráče, kteří ještě výkonnostně nestačí na A-tým. Je to pro kluky navíc i motivace makat a ukázat se trenérům dospělé reprezentace. I pro psychiku hráče je dobré vidět, že seniorská repre není tak daleko.“
Jak se platí ve florbale? Co soudí o kritizované videoplatformě?
Florbal ale pořád nepatří mezi sporty, ze kterých by se mohli hráči v naprosté pohodě uživit, a jde při nejlepším o poloprofesionální záležitost. Jak fungují podmínky v Tatranu, který patří mezi českou špičku?
„Osobně nevím, jaké jsou platové podmínky jinde v lize. Ale u nás je to spíše na úrovni brigády. Uživit se hraním florbalu by nyní šlo jen těžko. Bohužel je to velký nepoměr mezi časem, který člověk sportu věnuje, a odměnou, kterou za to dostává.“
Samozřejmostí u superligových celků už bývá aspoň materiální pomoc, tedy „fasování“ klubového oblečení nebo výbavy...
„V tomhle ohledu se o nás Tatran stará skvěle, i díky smlouvě s hlavním partnerem. Takže aspoň do výbavy nemusíme investovat. Jen kompletní brankářská výstroj se může vyšplhat až ke třiceti tisícům korun.“
Říkáte, že sportu na této úrovni věnujete velké množství času, můžete nám popsat, jak často tedy v Tatranu na vrcholové úrovni trénujete?
„Je důležité říct, že naše příprava se rozhodně neskládá pouze z halových tréninků. V pondělí máme nejdřív posilovnu a právě halový trénink doplněný o individuální dovednostní trénink, v úterý máme znovu halu a dovednostní trénink následovaný fyzioterapií a regenerací. Ve středu a ve čtvrtek máme večerní halový trénink. Pátek je čas pro další posilovnu, pak už máme zápasový víkend.“
I přes veškeré úsilí v rámci profesionalizace florbalu se stále ozývají kritické hlasy vůči vašemu sportu, nemrzí vás, že florbal stále nemá takový kredit?
„Mrzí mě, když slýchám některé reakce a pak vidím, jakou snahu o profesionalizaci florbalu mají lidé v mém okolí. Hokejisti nás například často haní, že jsme pa-sport, někdo říká, že je to sport na tělocvik. Spíš se na to snažím nezaměřovat, ale když tomu člověk věnuje tolik snahy, takové komentáře ho zamrzí.“
Co vlastně říkáte na novou snahu Českého Florbalu o zpoplatnění videopřenosů z elitních soutěží?
„Jedním z důvodů zpoplatnění by mohla být snaha dostat lidi do haly a přesvědčit je sledovat zápasy osobně. Zároveň však vnímám, že možná nebyl ideální čas dělat takový krok. Přijde mi ale z mého laického pohledu, že jsou tam velké rozdíly například v produkci přenosů. V Tatranu se snaží o co nejlepší produkci, která se klubu ale finančně nemůže moc vyplatit.“
Už druhou sezonu si přidává působením v 1. lize
Loni jste nastupoval v první lize za pražský tým Butchis, nyní střídavě hostujete v Hradci Králové. Jak se zrodilo právě angažmá v Hradci?
„Jsem původem z Ústí nad Orlicí, takže do Hradce to nemám daleko. Loni už jsem působil v Butchis, abych měl co největší herní vytížení. Letos jsem chtěl na působení v 1. lize navázat a ozval se mi právě Hradec. Velkou roli sehrálo i to, že tam trénuje Jirka Typl, trenér, který byl mým prvním florbalovým koučem, takže jsme se rychle domluvili.“
Hradec je nováček 1. ligy mužů, co si klub slibuje od vašeho příchodu?
„Hradec si ode mě slibuje, že týmu dodám jistotu v defenzivě a budu se jim snažit co nejvíce pomoct splnit jejich cíl, kterým je záchrana a útok na předkolo play off.“
Už máte za sebou i první duely v dresu Hradce, jaké jsou hlavní rozdíly z pohledu superligového brankáře, když působí v nižší soutěži?
„Snažím se si nepustit do hlavy, že chytám za hůř postavený tým v tabulce a chci klukům co nejvíce pomoct. Hlavní rozdíl pro mě je v bránění. V Superlize se spíše brání a 1. liga je více živelná, hraje se nahoru dolu. Pro mě je lepší, že čelím více střelám, a navíc mám možnost řešit situace, které by se mi třeba v Tatranu nestaly. Tohle byl i jeden z hlavních důvodů mého působení v Hradci.“
Loni jste odchytal za Tatran a Butchis bezmála 2500 zápasových minut, neměly tedy Střešovice problém vás uvolnit i letos, kdy jste jednička v brankovišti? Přeci jen vaše případné zranění by týmu mohlo výrazně zavařit...
„Hlavní podmínkou Tatranu bylo, že musím ještě víc dbát na regeneraci mezi zápasy. Myslím, že to klub hlídá více než loni, kdy jsem každý víkend byl na dvou zápasech nehledě na to, jestli jsem byl i v základní sestavě Tatranu.“
Dovolím si trochu osobnější otázku... Co říká vaše partnerka, mimochodem také vrcholová florbalistka, na váš nabitý program, kdy trénujete pětkrát týdně, často ve více fázích a ještě navíc působíte i v Hradci?
„No abych řekl pravdu, nadšená není a má to se mnou složité (směje se). Ale jsem jí vděčný za to, jaké mi vytváří zázemí pro to, abych mohl florbalu věnovat velké procento volného času. Jsem rád, že to se mnou zvládá a snažím se jí to maximálně ulehčovat.“
Vytváří edukativní obsah pro mládež
Nedávno jste také začal být více aktivní na sociálních sítích, našel jste inspiraci v bývalém spoluháči z Tatranu Filipu Langerovi, který je na sítích velmi aktivní?
„Sociální sítě jsou skvělá platforma, kde bych mohl mladším gólmanům předat svoje zkušenosti a přidat do toho i nějakou hravou formu. Přišlo mi, že podobný edukativní obsah jsem ještě u nikoho neviděl a proto jsem se do toho pustil. Trochu jsem se inspiroval právě i u Lanýže (Filipa Langera), který už nějakou dobu tvoří podobný obsah. Nyní společně spolupracujeme na různých soutěžích a florbalových videích.“
Staráte se o svoje sítě sám nebo využíváte služby nějakého externího subjektu?
„Instagram zvládám sám, ale s videi, které jsme začali natáčet mi pomáhá skupinka tvůrců, která se stará i o videa u Filipa Langera.“
Práce se sociálními sítěmi vám může například otevřít dveře u sponzorů a partnerů, vnímáte i tenhle aspekt?
„Samozřejmě. Je to vítaná pomoc, chci pořád posouvat svůj výkon. Díky práci na sítích se sem tam ozve firma, která mi nabídne spolupráci v rámci výživy nebo suplementů.“
Když jste mluvil o tvorbě obsahu pro mladší sportovce, nedávno jste se také měl stát trenérem v brankářské akademii bývalého gólmana Tatranu Tomáše Fibigera, co tomu nakonec stálo v cestě?
„Jednalo se o konkrétní věci v mé smlouvě s Tatranem, které bych nerad dál rozváděl, ale mrzí mě, že spolupráce právě s Tomášem, kterým je můj velký kamarád, nakonec neklapla.“
Tomáš JurcoVěk: 19 let (22.12. 2003) Pozice: Brankář Klub: Tatran Střešovice Kariéra: FbK Orlicko-Třebovsko (2012-17), Tatran Střešovice (2017-?), Butchis (2022-2023, stříd. host.), Hradec Králové (2023-2024, stříd. host.) Největší úspěchy: vítěz superligy (2022/23), juniorský mistr světa (2021), 2. nejlepší brankář ČR (2023), juniorský mistr ČR (2022), nejlepší brankář MS juniorů (2021), vítěz 1. ligy mužů (2022/23) |
Témata:
florbal, sport, Finsko, Milan Fridrich, Florbal, léto, trenér, Tatran, Střešovice, TJ Tatran Střešovice, Lukáš Kříž, Zdeněk Skružný
