Kapitán šampionů: Měli jsme větší motivaci

Větší motivaci? Jak to myslíte?
My jsme před tím vyhrávali mistrovský pohár pořád dokola. Když jsme ho loni ztratili, byl to šok. Letos jsme hrozně moc chtěli titul získat zpátky. Šli jsme za tím. Vítkovičtí po loňské sezoně možná trochu usnuli na vavřínech, malinko jim utekla základní část, kvůli čemuž jsme pak ve finále měli výhodu domácího prostředí.

To rozhodlo?
Taky. Z nás v důležitých chvílích spadl stres. Ještě v neděli jsme stáli kousek od vyřazení. Možná jsme nakonec trochu víc chtěli. A klíčové byly samozřejmě i naše zkušenosti. Florbal je rychlý sport, může vám to tam rychle napadat. Proto jsem po klucích chtěl, aby byli pořád připraveni a nikdo ani na chvilku nemyslel na žádné slavení. Slavit můžeme až teď.

Jste na svůj tým hrdý?
Jsem. Moc. Takhle daleko jsme to dopracovali pílí. Mimo to je krásné vidět, že nám v Tatranu úspěšně dorůstá i mladší generace. My mazáci tady už přece jen dlouho válet nebudeme.



Tím spíš, že máte jako amatéři problém uvolňovat se kvůli florbalu ze zaměstnání, že?
Něco na tom je. Já jsem se kvůli pátému finále musel v práci dohodnout s kolegyní, aby to za mě vzala. Naštěstí mohla, takže to dopadlo dobře.

Co kdyby nemohla? To by Tatran přišel pro důležitý duel o kapitána?
Spíš bych do haly přiletěl na poslední chvíli. Já sice dělám v jedné internetové firmě školitele, ale málo platné - na střídačce bych tuhle práci s notebookem vedle sebe dělat nemohl. Právě dnes mi přišli do rukou noví zaměstnanci, takže jsem měl frmol.

To jste měl i na hřišti, když Vítkovičtí začali snižovat náskok Tatranu.
No jo, Vítkovičtí zabrali. Křičel jsem na kluky, že bojovat se musí šedesát minut. Tady mohla rozhodnout každá chybička. Naštěstí jsme se jí ale nakonec nedopustili.