Pamatuje zlatou jízdu házenkářů Baníku Karviná i heroická tažení v prestižních evropských soutěžích. Michal Brůna (40) se po třinácti letech do rodného klubu před sezonou vrátil. A přestože už své bývalé spoluhráče nebo protihráče vídá jenom na lavičkách v rolích koučů, sám na palubovkách stále baví živelnou energií a vytříbenou technikou. Karviná ve finále vede nad Plzní 2:0 na zápasy (30:24, 32:31) a jediné vítězství ji dělí od titulu. Ten poslední slavila v roce 2010.
Michal Brůna je tahounem karvinského Baníku, v úvodních zápasech nasázel osm branek. „Věděl jsem, co ještě zvládnu,“ usmívá se. „Nechtěl jsem se vracet jako děda, kterého táhnou na vozíku.“ Třetí finále v Plzni se hraje v sobotu od 11 hodin, případný čtvrtý zápas tamtéž od 17.
Když jste se před sezonou do Karviné vracel, vedení mluvilo o tom, že cílem je umístění do pátého místa. A vy hrajete o zlato. Jak to prožíváte?
„Je to překvapení. Když jsem přišel, bylo všechno na začátku. Nové vedení, osm nových lidí, kteří se museli zapracovat do systému. Což je za nějakých devět měsíců skoro nesplnitelné. Ale povedlo se to dobře a jsem z toho nadšený. Sám jsem po prvním zápase vůbec nevěřil, že bychom mohli dojít až tak daleko. Ale věděl jsem, že kluci jsou tady dobří, jen je potřeba zapracovat na pár věcech, dát tomu nějaký základ. Drželi jsme se toho, věřili a po půlroce je vidět progres. Jde to.“
Vy jste byl s Karvinou zvyklý hrávat o zlato, takže to pro vás novinka není, ne?
(usměje se) „Ano, na to jsem byl zvyklý, než jsem odešel. Jsem rád. V sobotu hrajeme v Plzni s tím, že nemusíme. Že můžeme. Své jsme si splnili, nechceme být zbytečně nervózní. Pokud se nám podaří udělat i ten nejtěžší a poslední krok, bude to obrovský bonus.“
Předpokládám, že žádného bývalého spoluhráče už jste v klubu nepotkal. Je to tak?
„Jen na lavičce jako trenéry. Třeba Plzeň vede Michal Tonar, proti kterému jsem hrával. Na hřišti už je jeho syn. Je to trochu zvláštní, hrát proti další generaci, ale nevnímám to až tak.“
Prý jste řadu lidí překvapil, jak se stále držíte fyzicky. Vy ale zřejmě tak překvapený nejste?
„Věděl jsem, co ještě můžu. Nechtěl jsem se vracet jako děda, kterého táhnou na vozíku. Nechci se sám hodnotit, ale zdá se mi, že ještě na ligu stačím.“
Karviná v play off zaujala i tím, že v útočné fázi hrajete bez gólmana, abyste měli převahu v poli. To je hodně odvážná novinka...
„Je to trend posledních let. Nestává se tak často, aby to někdo zkoušel celý zápas a my jsme na tom založili play off. Máme dva tři hráče, kteří umí právě jednoho borce navíc vyhledat. Ale musí to být dobře natrénované. Když se střílí, už musí jeden z nás rychle na střídačku, aby se stačil vrátit gólman a nedostávali jsme do prázdné. Dařilo se nám to udržet na jednom dvou gólech, naposledy jsme tak od Plzně dostali čtyři. I to je ale přijatelný limit, když to hrajeme šedesát minut. Strop je pak pět do prázdné, aby to mělo smysl. Uvidíme, jak to půjde dál.“
Takže bez gólmana hrajete v útoku opravdu celý zápas?
„Snažíme se. Na začátku si dáme chvíli na rozběhání klasicky šest na šest, ale pak do toho jdeme. Samozřejmě kromě přesilovek a oslabení, kdy se to nedá hrát. Pořád je to poměrně novinka, protože tohle pravidlo je tak dva tři roky staré. Že může jakýkoliv hráč střídat brankáře. Dřív jsme měli návlek na dres a právě jen hráč navíc musel střídat brankáře. Teď může kdokoliv, kdo je nejblíže, tak to zkoušíme.“
Vy budete hrát v sobotu o házenkářský titul, fotbalisté Karviné o udržení. Fandíte?
„Určitě, potkáváme se s některýma klukama, třeba s Markem Jenečkou. Fandíme jim. Škoda, že to vyšlo tak, že o všechno se hraje s Baníkem. Ale my jsme Karviňáci a pěsti držíme Karviné. Půjde o všechno. Mají to stejné jako my, akorát, že z druhé strany.“
