Nevídaná kulišárna! Mistři z Karviné ničili soupeře hrou bez brankáře
Jak přelstít zkušenější, sehranější a podle jmen i kvalitnější soupeře? Házenkáři Baníku Karviná si speciálně na extraligové play off připravili zbraň, kterou nedokázal žádný ze soupeřů eliminovat. Takřka celý zápas útočili bez brankáře a v početní převaze. I díky tomu slaví tým, s nímž se moc nepočítalo, mistrovský titul. Po osmi letech. „Super tah trenéra, v šesti bychom tak silní nebyli, protože nemáme vyložené střelce z dálky,“ radoval se karvinský házenkář Michal Brůna.
Karviná útočí, brankář automaticky míří na střídačku a místo něj jde do pole hráč navíc. Na jednu stranu riziko, každá chyba může skončit pohodlnou střelou do prázdné. Na druhou stranu přesilovka s větší šanci na otevření prostoru pro hráče navíc. Celou sezonu Karvinští tuto variantu pilovali a v play off si z ní udělali klíčovou zbraň.
„Ona to není žádná novinka nebo něco výjimečného, používá se to,“ říká karvinský trenér Marek Michalisko. „Jenom ne v takové míře, jak jsme to hráli v play off my. Cvičili jsme to celý rok, měli jsme nejdřív jednu variantu, potom přidali druhou a postupně je vylepšovali. I v základní části jsme to občas zkoušeli, ale schovávali jsme si to na play off.“
Ve čtvrtfinále s Jičínem (29:19, 28:26, 26:25) ještě nebylo třeba karty odkrývat. Až v semifinále s Lovosicemi (28:25, 24:18, 38:33) a hlavně ve finále s Plzní (30:24, 32:31, 29:30, 30:29) Karvinští zbraň vytáhli. A měli s ní úspěch. „V semifinále jsme to hráli ve druhých poločasech, ve finále prakticky pořád,“ přitakává Michal Brůna. „Dali jsme si chvilku na rozběhání klasicky šest na šest a pak do toho šli. Hodně jsme tím soupeře překvapili, play off jsme na tomhle měli postavené.“
Klíčová je souhra, načasování i víra, že má taktika smysl. I když se párkrát dostane gól do prázdné. „Musíte mít výborné pivoty, kteří umí číst hru a dobře staví clony,“ vypočítává trenér Michalisko. „A nejdůležitější jsou ti tři hráči, kteří si míč dávají a ve správný okamžik rozhodnou, kam půjde. Finální přihrávka je klíčová. Variant je víc, oni musí najít nejlepší.“
Roli dispečerů měli na starosti Michal Brůna, Slavomír Mlotek a Marek Monczka. „Musí to být vypilované,“ přitakává Brůna. „Když se střílí, už musí jeden z nás rychle na střídačku, aby se stačil vrátit gólman a nedostávali jsme do prázdné. Dlouho se nám to dařilo udržet na jednom dvou gólech, ve finále s Plzní jsme jednou dostali čtyři do prázdné. Ale i to je přijatelný limit, když to hrajeme šedesát minut.“
Mistrovským titulem nakonec Karvinští překvapili i sami sebe. „Předběhli jsme dobu, tohle jsme plánovali až za rok, protože jsme stále ve fázi budování týmu,“ přiznal Michalisko. „Ale když jsem viděl, jak kluci celou sezonu makali a dřeli, jak se zlepšují, jak si vše postupně začalo sedat, tak jsem týmu hodně věřil. V jarní části jsme prohráli jediný zápas a v play off to narostlo do úplně jiné dimenze. Ti kluci se nedali zastavit, byli jako mašina!“
