Historie se opakuje, házenkářští bratři Brůnové znovu stojí proti sobě. Čtyřicetiletý Michal bude hrát v sobotu s Karvinou v 5. kole extraligy v Kopřivnici (18), za kterou nastupuje o sedm let mladší bratr Rostislav. V sedmdesátých létech se stejně utkávali i jejich táta Miloslav se strejdou Františkem. „Táta hrál za Karvinou a strýc přestoupil na konci kariéry do Kopřivnice, tři nebo čtyři roky tak proti sobě v lize hrávali,“ připomněl Michal Brůna. „Teď si to zopakujeme s bráchou, bude to pro nás oba zpestření.“
Jméno Brůna má v československé házené zvuk. Hlavně díky Františkovi Brůnovi, který byl oporou zlatého týmu na mistrovství světa 1967 ve Švédsku. S československou reprezentací má i stříbro z olympiády v Mnichově 1972 a bronz z mistrovství světa v Praze 1964. S Karvinou slavil dva mistrovské tituly (1968 a 1972), s Kopřivnicí stříbro (1977). Mladší bratr Miloslav sbíral úspěchy hlavně v lize, pamatuje i slavné pohárové bitvy, na které chodilo v Karviné přes osm tisíc fanoušků.
„Jejich vzájemné zápasy si nepamatuju, něco jsem o nich četl a táta jen říkal, že se jim vcelku dařilo oběma,“ líčí Michal Brůna, který má s Karvinou pět mistrovských titulů (2000, 2001, 2002, 2004 a 2017). „Oba prý vyhlašovali jako nejlepší hráče zápasů, dávali každý tak po osmi brankách. Ale na rodinných srazech nebo u obědů to nerozebírali.“
Brácha měl být holčička
Michal už si také proti bratrovi zahrál. Před čtrnácti lety, když přestoupil z Karviné do Frýdku-Místku. „S Frýdkem jsme vyhráli, já dal šest gólů, i když mě brácha bránil docela slušně,“ líčí. „On se tehdy netrefil. Teď ani pořádně nevím, jak brácha hraje, protože byl dlouho v zahraničí. Ale i tak si myslím, že celkem vím, co na něj platí. Říkat to ale nebudu, to mu ukážu až v zápase.“
I tak Michal Brůna doufá, že se na hřišti až tak moc potkávat nebudou. „Mlátit mladšího bráchu není moc příjemné,“ směje se. „Nebude to lehké, ale když bude v útoku nabíhat, budu muset.“ Jedno je ale podle staršího sourozence jisté: „Do vlasů si nevjedeme,“ poukazuje s širokým úsměvem na hladce oholené hlavy.
Starší z bratrů se dušuje, že ani v dětství nedával Rosťovi sodu. „My jsme se nervali, protože on se měl narodit jako holka,“ hecuje benjamínka. „Naši už měli dva kluky, mně a Tomáše. Plánovali si holčičku a vyšel jim z toho další kluk - Rosťa. Takže jsme jej spíš bránili. Já se řezal s prostředním bráchou, ale sestřičku jsme spíš bránili.“
Když to slyšel brácha, nadskočil. „Bránili? Spíš mě mlátili, bych řekl,“ hlásí rozhodně Rostislav Brůna. „Byli o dost starší, drželi spíš spolu. Já byl takový ten...no prostě nejmladší. Pravda je, že naši chtěli holku. Nějak to nevyšlo.“
Basa piv jako motivace
I on se se na bratrskou bitvu těší. Když hrál proti Michalovi poprvé, bylo mu devatenáct, v Karviné teprve začínal, zatímco brácha už byl oporou i v reprezentaci. „Moc už si toho nepamatuju, jen to, že jsem zrovna Michala dostal za úkol bránit. Počítám, že se potkáme zase, jestli mě tam teda trenér postaví.“
Čím umí být zkušenější Michal v útoku nebezpečný? „Má hodně dobré rozhodovací schopnosti, rozhazuje to, je mozek Karviné,“ vypočítává Rostislav. „A pak ta jeho střelba ze země, obtah a hlavně klička do elka. Tu má hodně dobrou. Všichni ji znají a stejně se s ní prosadí. Já ji taky zkouším, ale tak dobrou jako on ji rozhodně nemám.“
V každém případě i mladší bratr slibuje ostrý boj. Neuhne. „Už jsme si trochu psali, hecovali jsme se. Počítám, že se to bude před zápasem stupňovat,“ usmívá se kopřivnická spojka. „A přemýšlel jsem i tom, že vypíšu nějakou motivaci pro kluky v kabině. Třeba basu piv. Na tenhle zápas se opravdu těším.“
