26. dubna 2022 • 17:45

Házenkářka Kudláčková překvapivě končí v cizině: Rok ve Francii stačil

Autor: iSport.cz
Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Před pár dny v Plzni mezi házenkářskými tyčemi deptala francouzské hvězdy, na senzační výhře nad olympijskými šampionkami v kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy měla česká gólmanka Petra Kudláčková obří zásluhu. Pomohla i znalost soupeřek, proti kterým nastupuje ve francouzské lize v dresu Dijonu. Z klubu k ní také hned po nečekané výhře přiletěla spousta gratulací. Ale že by jí to v týmu vylepšilo pozici, příliš nedoufá. „Vzhledem k tomu, že po sezoně z Francie odcházím, není moje pozice jednoduchá. Logicky, když ohlásíte odchod, už pro klub nejste příliš perspektivní,“ říká sedmadvacetiletá Kudláčková.



Jsou to překvapivá slova. Když se loni se po třech sezonách ve švédském Kristianstadu přesouvala do Francie, mělo to být na dva roky. Tenhle scénář však česká reprezentační jednička nenaplní.

Co vás vede ke změně plánů?
"Člověk míní, život mění... Já jsem původně chtěla podepsat smlouvu na rok plus rok. V tom mi ale Dijon vstříc úplně nevyšel, i když jsem jim říkala, že si nejsem úplně jistá, zda chci dvouletý kontrakt. Navíc byla doba ovlivněná covidem, člověk nevěděl, co se bude dít. Když jsem předtím byla ve Švédsku, uzavřely se hranice a já jsem tam zůstala odříznutá přes moře od rodiny na strašně dlouhou dobu. Nasměrovalo mě to v životě trošku jinak. A teď to dopadlo přesně tak, jak jsem čekala. Rok ve Francii mi tak nějak stačí."

A protože jste to v klubu s předstihem oznámila, cítíte se teď trochu na vedlejší koleji?
"Těžko říci. Třeba mi i ten zápas proti Francii trošku pomůže. Třeba trenér uvidí, že mám formu a ještě se nade mnou slituje. Beru věci tak, jak jsou, jsem vždycky připravená odevzdat maximum. Určitě se v Dijonu do branky ještě dostanu a až ta možnost nastane, musím šanci chytit za pačesy."

Bylo pro vás vítězství nad Francií v Plzni specifické právě tím, že v tamější lize působíte?
"Spíš tím, že Francouzky jsou aktuálně jeden z nejlepších týmů planety, úřadující olympijské šampionky. Pomohlo mi, že ty hráčky znám. Když jsme hrály na podzim u nich, teprve jsem se ve Francii rozkoukávala. Teď už jsem si proti těm hráčkám stihla v lize zahrát, tušila jsem, co od nich čekat. Ale nepřeceňovala bych to, myslím, že na mě rychle zapomenou." (smích)

Co je hlavním motivem, proč Dijon po sezoně opustíte? Touha vrátit se domů do Česka?
"Asi ano. Já měla loňský rok náročný po všech stránkách, hodně se toho změnilo a stalo. Začalo to zraněním těsně po evropském šampionátu a podepsáním smlouvy s Dijonem. Ve Švédsku jsem si zlomila klíční kost a zápěstí. A zjistila, že bez házené dokážu žít. Nebyla jsem během rehabilitace tak hladová po návratu, jak jsem čekala. Věřila jsem, že se to zlomí v létě, až se přesunu do Francie. To se stalo, ale jen nakrátko, než začala liga a celý kolotoč se zase rozjel naplno. A když mě v prosinci ani mistrovství světa ve Španělsku pocitově nevrátilo na tu kolej, na kterou jsem doufala, bylo všechno jasné. Věděla jsem, že další rok ve Francii nedám. Pro někoho se možná rok může zdát krátká doba, jenže ona je to doba strašně dlouhá."

Vyprchala z vás motivace?
"Já jsem vlastně úplně první sezonu stoprocentním házenkářským profesionálem. Ve Švédsku jsem měla sport ještě trochu mixnutý s prací. Teď jsem zjistila, že mít jen házenou pro mě není. Nedejbože, když máte jen házenou a neklape to tak, jak byste si přála. Pak je strašně těžké nakopnout hlavu znovu. Když můžete jít alespoň na pár hodin do práce, od házené vypnete. Jenže když jen sedíte a couráte po městě, pořád přemýšlíte, jak máte chytat. Hodně mě ten uplynulý rok naučil o mně samotné a o tom, co od života chci."

Česká brankářka Petra Kudláčková v reprezentačním dresu v utkání proti Francii
Česká brankářka Petra Kudláčková v reprezentačním dresu v utkání proti Francii

Nejdete trochu proti davu? Leckterá vaše spoluhráčka by dvouletou smlouvu ve Francii považovala za splněný sen.
"Asi jo. Vůbec nechci, aby to vyznělo tak, že život profesionálního házenkáře je špatný, že to není dobrá cesta. Určitě je. V nároďáku je spousta holek, které v tom režimu jedou řadu let, jsou spokojené a neměnily by. To je v pořádku. Tady jde výhradně o můj osobní přístup a pocity. Není to tak, že bych někoho od profesionální dráhy chtěla zrazovat, ba naopak. Uvědomuji si, že spousta lidí mé rozhodnutí nechápe. Asi je to důkaz, že jsem v některých věcech trochu jiná."

Co tedy bude dál, po sezoně?
"Od 1. července nastupuji do práce, našla jsem si v Praze byt, přihlásila se na školu, kterou bych konečně chtěla dodělat, protože jsem nestihla dostudovat, když jsem odcházela do Švédska. Chci se znovu zaintegrovat. Zároveň nechci ze dne na den s házenou úplně skončit. Ale už to prostě nebude tak, že se budu dvakrát denně honit za balonem tisíc kilometrů od domova. U házené chci zůstat a když dopadne všechno dobře, tak někde poblíž. Nechci sport zahodit, jen už házená nebude středobodem vesmíru, jako tomu bylo do mých sedmadvaceti let."

Prozradíte už své další působiště?
"Ještě ne. Tím, že smlouvu ve Francii ukončuji předčasně, řeší se to teď papírově a nebude to asi úplně jednoduchá procedura. Ale s pár kluby v Česku už jsem komunikovala a když všechno vyjde, určitě se někde domluvím."

Vypadá to, že se na ten „normální“ život opravdu těšíte?
"Těším se hrozně, fakt jo. Vím, že sedmadvacet není hodně, ale není už to ani málo. Pochopila jsem, že házená nebude na furt, i když my gólmanky máme výhodu, že můžeme chytat déle než ostatní hráčky. Ale je důležité si budovat i život po kariéře, nechci, aby mi ujel vlak. Abych si ve třiceti sedla a řekla si: Ty jo, ty neumíš vůbec nic, školu nemáš dodělanou, co budeš dělat?! Všichni, kteří moje rozhodnutí úplně nechápou, mi říkají, že normální život bude strašný stereotyp. Ale on ten sportovní je stereotyp úplně stejný. Akorát odlišný, s jinými úskalími. Život po házené by stejně jednou přišel. Jen do něj naskočím dřív."

Znamená to také loučení s národním týmem?
"To je otázka... (úsměv) Je spousta faktorů, které o tom rozhodnou. Pokud se domluvím, že ještě budu někde chytat, samozřejmě bych chtěla hrát na nějaké úrovni, alespoň v rámci České republiky. Pak to bude na trenérech, což půjde ruku v ruce s mou výkonností. Koneckonců, do reprezentace jsem přišla jako hráčka Slavie Praha, nemyslím si, že hlavní problém by byl ten, že budu hrát v Česku. Bude záležet především na výkonech."

Nebyla by škoda končit, když jste teď v reprezentaci poměrně jasná brankářská jednička?
"Asi byla. Já jsem na srazech strašně ráda. Ale pokud na to nebudu mít výkonnost, určitě nechám šanci lepším. O tom to je."

Berete to i tak, že hlavní sportovní sny jste si už splnila?
"Je to jedna z věcí, které mi rozhodování ulehčily. Ano, chtěla jsem si zahrát Ligu mistrů, což se ovšem zdá být celkem nereálné. A chtěla bych si zahrát na olympiádě, to se však zdálo ještě složitější. Ačkoliv teď se díky projektu NSA tento sen stal přeci jen reálnější, celá podpora směřuje k roku 2028. To je pro mě sice v současném rozpoložení daleko, na druhou stranu nikdy neříkej nikdy a zrovna tohoto snu se zatím vzdávat nechci. Takže, co dál? Profík jsem, hraji jednu z nejlepších soutěží světa, dostala jsem se do národního týmu, chytala v něm jako jednička, šampionátů zažila dost. A teď se chci vydat na další cestu."

Vstoupit do diskuse
0
Skupina 1 (čtvrtfinále)
Články odjinud


Články odjinud