Házenkář Martin Galia (44), jeden z nejlepších brankářů československé i evropské historie, se rozloučil s reprezentační kariérou. Ve Frýdku-Místku, kde před 23 lety hrál své první velké a zlaté finále s Karvinou, se naposledy postavil do české brány. V kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy 2024 v Německu pomohl k vítězství 27:24 (15:13) nad Izraelem. Při bouřlivé děkovačce se za slzy nestyděl.
Ale pozor, žádná oficialitka. Galia šel do brány na posledních deset minut za nerozhodného stavu 22:22. Z pěti střel dostal jen dvě branky. „Nechtěl jsem se loučit prohrou!“ usmíval se ostravský rodák. V reprezentaci už bude „pouze“ trenérem brankářů, ale v bráně ho ještě čeká finále extraligy s Karvinou, které začíná příští neděli v Plzni.
Čtyři mistrovství světa, sedm evropských šampionátů. Třiadvacet let v českém dresu a celkem 219 zápasů. Martin Galia patřil dlouhé roky ke klíčovým mužům národního týmu. Ligu chytal ve Švédsku (Redbergslids IK), Německu (Göppingen, Lemgo, Grosswallstadt), ve Švýcarsku (St. Gallen) a v Polsku (Zabrze). V sezoně 2005/06 byl vyhlášený nejlepším brankářem Bundesligy, s TBV Lemgo vyhrál Pohár EHF (2009/10). S Karvinou má tři tituly, další chce přidat.
Nicméně reprezentační kariéra je uzavřená. „Přesně takhle jsem si to přál, vysnil,“ popisoval ještě před zápasem. „Rozloučit se v České republice, před vlastními fanoušky.“ Mrzelo ho jediné. Že na rozlučku už nemohli dorazit rodiče, kteří ho k házené přivedli. „Vím ale, že mě sledovali z vrchu a určitě by na mě byli hrdí.“
Čeští házenkáři už měli v posledním kvalifikačním utkání proti Izraeli o postupu na šampionát jasno. Ale v rámci rozlučky s Galiou nechtěli nic podcenit. „Nejlepší cesta, jak se s Martinem rozloučit, je vítězství!“ upozorňoval před zápasem trenér Xavi Sabaté.
Při slavnostním nástupu šel zkušený gólman na hřiště jako poslední. Z vyprodaných ochozů hokejové haly Polárka se snášel skandovaný pokřik: „Máártin Galia!“ Zajímavostí je, že prakticky na stejném místě Galia velkou kariéru rozjížděl. Své první ligové finále chytal v roce 2000 také ve Frýdku-Místku. Ovšem ve Víceúčelové hale, která už je zbouraná. Tehdy na stadionu bylo 7500 fanoušků, což byl dlouhé roky absolutní rekord v návštěvnosti na míčových sportech.
„Tohle pro mě byl úplně jinačí zápas, než těch 218 předchozích za reprezentaci,“ přiznal Galia. „Musím všem poděkovat, bylo to fantasticky připravené. A taky jsem rád, že jsem se do brány vůbec dostal, protože Tomáš (Mrkva) chytal výborně. Když jsme se střídali, tak mi řekl, ať si to užiju. A byla to paráda. Ale já už bych ve svých letech neměl skákat na palubovce za repre. Noví kluci dorostli, máme tady platnou jedničku i dvojku. Budu klukům držet palce, aby se jim nějaký velký úspěch podařil.“
Z úspěšné kariéry mrzí Galiu jediné. Že si nezahrál velký šampionát na domácí scéně. „Za dvacet tři let, co jsem v nároďáku, jsme nebyli schopni uspořádat mistrovství doma, to mě mrzí. Protože doma dokážeme díky fantastickým fanouškům porazit kohokoliv. To je obrovská škoda, protože jsme měli silné generace. Věřím, že ta nová už šanci hrát doma dostane. To by mohl být boom, který házená potřebuje.“
Další plány? Vyhrát s Karvinou mistrovský titul. Ty zatím Galia získal tři v letech 2000, 2001 a 2002, než odešel do zahraničí. A s národním týmem konečně zabojovat o olympiádu. Alespoň jako trenér brankářů. „V prvé řadě chci pomáhat mladým. Aby byli úspěšní a měli z házené radost.“
