Kincl (nejen) o boji s Muradovem v Edenu: Cítím vnitřní nas*anost...
Někdejší šampion Patrik Kincl zažehnal zdravotní trable a potvrdil jeden z nejočekávanějších tuzemských zápasů poslední dekády. Na Oktagonu 67 v Třinci „Inspektora“ vedení ligy přivítalo v kleci, aby mu přehrálo vzkaz od rivala Machmuda Muradova, čímž ohlásilo vzájemný střet na červnovém turnaji v Edenu. Elitní domácí bojovníci budou možná zápolit také o pás prozatímního šampiona. Stačí, aby Uzbek zvítězil za dva týdny ve Stuttgartu. „Potřebuji si opravit pár restíků, což je nyní má hlavní motivace,“ říká Kincl.
Čekání na zápas a léčení zranění skončilo. Jaký je to pocit?
„Za doléčení zranění jsem samozřejmě rád. Čekání pro mě skončilo o něco dřív, o tomhle zápase jsem přeci jen už nějakou dobu věděl.“
Těšíte se?
„Velmi. (usmívá se) Je to hodně velký zápas, nejen pro mě ale pro celou scénu. Potřebuji si opravit pár restíků, což je nyní má hlavní motivace.“
Co byste vzkázal soupeři, který sebevědomě prohlásil, že si jde pro pás?
„Jasně, že to říká. Já jsem nastavený úplně stejně. Kdyby nevěřil, že vyhraje, nemůže se mnou vlézt do klece. Jsem za to rád, nastoupit proti odevzdanému soupeři přeci nemá smysl.“
Kam řadíte Muradova na škále vašich dosavadních soupeřů?
„Jako vždy na absolutní vrchol. Pokaždé je pro mě daný zápas absolutní prioritou. Podle toho se na něj připravuji fyzicky i mentálně.“
Můžete shrnout, co vše se s vámi dělo od prohry ve Frankfurtu?
„Hned po zápase se mi stala nepříjemná bouračka, takže jsem jen těžko rozeznával, jestli jsem rozbitý z boje nebo z nehody. To bylo těžké období… Pak jsem chytnul stafylokokovou infekci, na níž mi nezabírala první ani druhá předepsaná antibiotika, což bylo dost stresující. Naštěstí už se to povedlo zahojit. Jistě, následky léčby nějaký čas zabraly, teď ale věřím, že jsem zase na cestě na vrchol.“
Jak se rodil zápas s Muradovem?
„Rozhodování bylo nulové. Spousta insiderových fanoušků náš souboj očekávala od chvíle, kdy Mach podepsal u Oktagonu. Těm bystřejším pak došlo, že se to musí odehrát na turnaji v Edenu.“
Obávám se, aby se Mach nezranil...
Hraje prozatímní pás nějak výraznou roli? Není totiž jistota, že se o něj utkáte.
„Není to pro mě důležité. Prozatímní pás je úplně vedlejší motivace, ve finále mu ani nepřidávám velkou váhu.“
Zda o něj budete bojovat, závisí na Muradovově výsledku s Joiltonem Lutterbachem. Jak vidíte Uzbekovy šance?
„Na jednu stranu se toho zápasu obávám… Lutterbach totiž není žádné ořezávátka, a tak se bojím, aby se proti němu Mach nezranil. Na tu druhou jsem za něj rád. Lutterbach určitě odhalí některé slabiny Macha.“
Muradov veřejně přiznal, že jej trápí dlouhodobé zranění ruky, kvůli němuž musel změnit styl boje. Očekáváte, že proti vám půjde také s wrestlingovými útoky?
„Určitě to bude jiný zápas, než který mohl být kdysi v XFN. Mach mě překvapil už posledním výkonem proti (Scottu) Askhamovi. Nečekal jsem to. Hodně zajímává změna, jde vidět, jak usilovně na wrestlingu maká. Myslím, že mě čeká daleko zajímavější a komplexnější souboj.“
Nechal jste se slyšet, že zápasy pod širým nebem moc nemusíte. Vezmete Eden na milost, nebo jak se vyvinul váš vztah k open air soubojům?
„Teď je to vyloženě nenávist. O prvním Eden jsem vinou infekce přišel, na druhém otevřeném stadionu jsem tak deb*lně prohrál… Cítím vnitřní nasranost, že to prostě musím otočit.“
Můžete říct jednu věc, která byla v posledním zápase špatně?
„Zatažená ruční brzda, nechuť riskovat, nechuť jít do plných otáček…“
Jak dlouhou cestu jste ušli ode dne, kdy byl naplánován váš duel poprvé? Už je tomu šest let.
„Psal se rok léta páně… Ještě se tu proháněli dinosauři. (směje se) Obrovskou, na obou stranách. Mach byl do té doby spíš čistokrevný postojář, který se na zemi dopouštěl školáckých chyb. Teď je z něj naprosto rovnocenný, komplexní bijec. Může se měřit se špičkou ve wrestlingu i grapplingu. Skromně si troufám tvrdit, že má cesta byla podobná. Vždy jsem byl komplexnějším zápasníkem, ale myslím, že se mi všechny jednotlivé složky podařilo posunout na novou úroveň. Takže ano, teď se potkají úplně jiní zápasníci, než by se střetli před lety.“
Hrozí mezi vámi nějaký trashtalk?
„Nemyslím si. Když jsme se někde potkali, úplně normálně jsme se bavili. Ale uvidíme. Přeci jen, kdo čekal, že se do sebe pustí a vyhrotí se David Kozma s Robertem Pukačem? Jedna blbá odpověď a už to pojede. Snad ne.“ (usmívá se)
Záloha za Muradova? Jméno říct nemůžu
Řešili jste náhradníka pro případ, kdy by se náhodou Muradov zranil?
„Samozřejmě jsem to po Ondrovi (Novotném) chtěl. Hned, jak se oznámil Machův březnový zápas, chtěl jsem zálohu. Jméno ale říct nemůžu.“
Vrátil jste se z Thajska. Plánujete před zápasem další zahraniční kempy?
„Ano. Nebude se jednat o nějaké dlouhé, spíše budu jezdit častěji. Na delší dobu odjíždět nechci, jedná se o čistě osobní rovinu. Nechci být od rodiny, od malé (dcery) tak dlouho. Vyrůstal jsem v neúplné rodině a dojíždím na to dodnes ve spoustě věcech a nechci, aby to zažila moje dcera. Buď ji můžu brát s sebou, nebo se bude jednat o výjezdy na týden, což bychom měli zvládnout. Plánuji navštěvovat hlavně Polsko, které není tak daleko a kde je spousta skvělých zápasníků.“
Dříve jste zmínil, že jste si v Thajsku potřeboval vyčistit hlavu. Prožíval jste místy vnitřní muka při zpracovávání chyb z posledního duelu?
„Přesně tak. Byl jsem zacyklený v období, kdy mě to přestávalo naplňovat. Jediné dobré momenty jsem zažíval během času tráveného s dcerou nebo těsně po tréninku, kdy vám tělo zalije super pocit po dřině. Žil jsem jen od tréninku k tréninku a pro volný čas s malou. V mezičase jsem byl ale vzpruzelej, vadil mi svět. Potřeboval jsem si to v sobě srovnat, abych si mohl užívat života.“
Jak budete plánovat tuto přípravu, aby vás tréninky stále bavily a naplňovaly?
„Odstřihl jsem věci, které mě prudily. Obrnil jsem se, aby na mě ta spousta vjemů nedoléhala a já je mohl pouštět stranou. Jak jste zmínil, chci se tréninkem bavit. Přidáme před ně tedy nějaké srandy, abych se na ně vůbec těšil, po dřině ještě zůstáváme s klukama v tělocvičně, abychom pokecali. Co nejvíc budu minimalizovat nepříjemné, negativní vjemy.“
Váš duel s Muradovem patří mezi nejočekávanější hity domácí MMA scény posledních let. Dá se vůbec nějak připravit na mediální tlak a povinnosti, které se s tím budou pojit?
„Tohle byla jedna z věcí, které mě taky ubíjely. Jedním z těch klíčových kroků bude mediální aktivity omezovat a věnovat se lepším věcem, projektům, jež mě budou naplňovat. Bylo toho opravdu hodně, možná se to pořád veze od zápasu s Karlem (Vémolou). Tehdy panovala hodně negativní atmosféra. Každý chtěl jen slyšet, jak se hejtíme.“
Ve Frankfurtu jste naposledy stál proti čistě německým tribunám. Očekáváte, že se budete v Edenu, během nástupu cítit výrazně jinak?
„Ano, čekám, že se fandění a bučení více rozmělní. Z Frankfurtu jsem byl zaskočený. Vejdete na plochu a tribuny a všechno jejich nenávistné bučení jde přímo do vás. Pár zápasů na nepřátelské půdě už jsem zažil, myslel jsem, že tohle bude v pohodě. Když jsem ale vyšel z šatny, atmosféra mě střelila do tváře, což bylo hodně nepříjemné. Zároveň chci dodat, že to není důvod, proč jsem prohrál.“
