Dakarské pasti den po dni: pustota, řídký vzduch i velbloudí tráva
Bolí je celé tělo, oči jim únavou padají a slunce do nich dál praží – jestli si nikdy nehrábli na vlastní dno, tady si to mají drsně prožít. „Je to nejtěžší Rallye Dakar, která se zatím v Jižní Americe konala,“ řekl motocyklista David Pabiška po prvních etapách 40. ročníku extrémní soutěže. Brečet je povoleno, ke zpomalení jsou často donuceni, vzdát ale nechtějí… a to je další pasti ještě čekají!
Duny, co srazily Klymčiwa
Datum: 10. - 11. ledna
Měl být hlavní českou motorkářskou nadějí, obhajoval loňskou jedenáctou příčku. Místo toho ho ale drsné duny zhltly jako prvního. A úvodní zprávy o pádu Ondřeje Klymčiwa ve třetí etapě budily strach. „Informace o poranění hlavy se však naštěstí nepotvrdily. Je to v pořádku, bez otoku mozku. Hybnost je zachována,“ uvedla jeho manželka Tereza. Klymčiw má vedle pohmožděné plíce zlomené dva obratle a je udržován v umělém spánku. „Nejsou žádné komplikace,“ uvedli zástupci týmu. Klymčivův příklad ukázal nebezpečí velkých i malých dun. „Jsem šokovaný, co na nás nachystali,“ netajil se navigátor Josef Kalina.
Pustoto, kde to jsem?
Datum: 10. - 11. ledna
Umí závodníky vyhodit ze sedla nebo je polapit a nechat zapadnout. A co hůř, výzva písečných dun je zradou, i co se navigace týče. „Vyjeté stopy nepomůžou. Rozhodnutí zde musíte provést bez uklidňujícího prvku, máte jen svou orientaci,“ přiznal motocyklista David Pabiška. Což se třeba nevyplatilo ve třetí etapě Joanu Barredovi Bortovi, který bezradně bloudil a ztratil nejen půl hodiny, ale i průběžné vedení v soutěži. „Je to nejtěžší Dakar za posledních deset let. Tolik písku a těžké navigace v historii v Jižní Americe nebylo. Povedlo se jim, co hlásili dopředu,“ netajil Pabiška.
Bolívie: řídký vzduch a déšť
Datum: 11. - 15. ledna
Území hrůzy. Po pekle dun nastane od druhé části 6. etapy peklo vysokých nadmořských výšek v Bolívii – v Altiplanu dokonce všichni vystoupají do výše 2500 metrů nad mořem. „No, závoděním bych to nenazýval. Je to past na výkon motoru,“ uznal čtyřkolkář Jiří Macháček. Kyslík ovšem bude chybět i lidem a běda, aby musel někdo vyměňovat pneumatiku či se jakkoliv více zadýchal. Zvláště, když zde umí i zapršet. „Cesty v Bolívii kloužou a jsou blátivé. V minulém roce jsem tam měl největší počet pádů, pneumatiky na tomto povrchu prakticky vůbec nedrží,“ připomněl motorkář Rudolf Lhotský.
Sucho a velbloudí tráva
Datum: 15. - 17. ledna
Ani při příjezdu do Argentiny si neoddychnou a velezradu skrývá i zdánlivě nevinná velbloudí tráva – zvětralá hornina, na které jsou uschlé křoviny s nebezpečnými drny. „Když do toho vjedete, jen stěží se pak dostanete zpět na trať. Uschlé dřeviny jsou tvrdé jak kámen. Přitom si třeba řeknete, že to přejedete, a pak se najednou válíte po zemi,“ vysvětlil Pabiška. A nic není horšího, než se právě pod tímhle pražícím sluncem zdržet „Jde tam o život. Myslím, že vloni tam někdo umřel na zástavu srdce z vedra. Musí se hodně pít a nelze to podcenit,“ přidal varování Lhotský.
Cement jménem feš feš
Datum: 15. - 19. ledna
Dotěrný a všudypřítomný jako komár. Dostane se všude, piloti ho vykašlávají ještě po Dakaru a nánosy mohou způsobit i poruchy. „Feš feš je fakt zrádný,“ řekl o jemném písku, který se drolí jako vápno či cement Martin Macík. Zaprvé může zakrývat kamenité podloží, anebo když do něj jezdci zabřednou, může je to vyhodit ze sedla. Pokusíte-li se ho přejet, drobné kamínky se dostanou mezi rozetu a může dojít k přetržení řetězu. To je jeden z největších strašáků pro motorkáře,“ doplnil Pabiška. Tento jemný písek se vyskytuje hlavně v Argentině, tedy ke konci celé soutěže.
Zrádná vyschlá řečiště
Datum: 15. - 20. ledna
Opět Argentina a její neviditelné hrůzy. V minulosti do vyprahlého kamenitého řečiště schovaného za keřem zapadl i legendární Carlos Sainz. Nic by nebylo horší, než těsně před koncem takovou chybu opakovat. „Ten záběr si dodnes pamatuji. Straší mě to. Vím, že si na to musím dát pozor,“ připomněl pilot automobilu Boris Vaculík. Ještě horší je však kombinace vyschlých řečišť a zvířeného prachu. „Prach je v Argentině zvláštní. Když jsem tam jel poprvé, těšil jsem se. Brzy jsem však pochopil, že se tam práší až moc, a byl z toho otrávený,“ připustil Lhotský.
