Z historického hlediska nemá dnešní Lotus s legendární stájí Colina Chapmana nic společného a jeho kořeny je třeba hledat na bázi dávno neexistujícího týmu Toleman, v jehož monopostu v roce 1984 debutoval ve formuli 1 Ayrton Senna. Z Tolemanu se od roku 1986 stal Benetton, na jeho základě vznikl v roce 2002 tým Renault a nakonec v roce 2012 tým Lotus.
V životě týmu má důležitý význam investiční skupina Genii Capital z Lucemburska, která do něj majetkově vstoupila v roce 2010 a vyvedla jej z hluboké krize, do níž se Renault dostal po skandální aféře crashgate s plánovanou havárií Nelsona Piqueta jr. v GP Singapuru 2008. Případ byl vyšetřen komisí Mezinárodní automobilové federace FIA s tvrdým trestem pro tehdejšího šéfa týmu Renault Flavia Briatoreho a jeho hlavního inženýra Pata Symondse a nad budoucností celého týmu se začaly stahovat mraky.
Dnešní Lotus nedisponuje nikterak velkým rozpočtem, ani počtem zaměstnanců. Uchoval si ale po Renaultu sídlo v britském Enstone, takže v jeho řadách působí nadále několik inženýrů a mechaniků, kteří pamatují dva slavné roky 2005 a 2006, kdy se s Renaultem stal dvakrát po sobě mistrem světa Fernando Alonso. Tým si uchoval svou typickou vlastnost z té doby, kterou byla a také dnes je vysoká efektivita. V Enstone stále věří, že i s minimem prostředků se dá dosáhnout vysoké výkonnosti. Z úcty k tradici dokonce současné vedení navázalo na značení monopostů a svůj první výrobek pod jménem Lotus označilo jako E20, což představovalo dvacátý typ závodního auta, vyvinutého v Enstone.
| LOTUS F1 TEAM – základní informace |
| Tým založen | 2012 |
| Šéf týmu | Eric Boullier (Francie) |
| Týmový manažer | Paul Seaby (Velká Británie) |
| Technický ředitel | James Allison (Velká Británie) |
| Hlavní inženýr | Alan Permane (Velká Británie) |
| Hlavní konstruktér | Martin Tolliday (Velká Británie) |
| Hlavní aerodynamik | Dirk de Beer (Belgie) |
| Jezdci | Kimi Räikkönen (Finsko), Romain Grosjean (Francie) |
| Testovací jezdec | Jerome D´Ambrosio (Belgie), Davide Valsecchi (Itálie), Nicolas Prost (Francie) |
| Závodní inženýři | Räikkönen: Mark Slade (Velká Británie), Grosjean: Ayao Komatsu (Japonsko) |
| Další významné osoby | Gerard Lopez (Španělsko) – předseda představenstva, Patrick Louis (Francie) – výkonný ředitel, Thomas Mayer (Velká Británie) – výrobní ředitel |
| Sídlo | Enstone (Anglie) |
| Počet zaměstnanců | 500 |
| Roční rozpočet | 115 miliónů Euro |
| Vlastník | Gravity Racing International (100 %) |
| První GP | GP Austrálie 2012 |
| První body | 7. místo v GP Austrálie 2012 (1. závod týmu) |
| První vítězství | GP Abu Dhabi (18. závod týmu) |
| Nejlepší umístění v MS | 4. místo (2012) |
| Počet GP | 20 |
| Počet vítězství | 1 (úspěšnost 5,00 %) |
| Počet bodů | 303 (úspěšnost 15,15 bodu/závod) |
| Počet nejrychlejších kol | 3 (úspěšnost 15,00 %) |
| Počet pole-position | 0 |
| Nedokončení závodu | 0 % |
| Vůz – šasi 2013 | Lotus E21 |
| Motor 2013 | Renault RS27-2013 |
| Pneumatiky 2013 | Pirelli |
Pokud chceme pochopit současný vývoj stáje Lotus, musíme se ještě jednou vrátit do roku 2010, kdy pro něj začalo nové odpočítávání času. Renault stál před zásadní transformací. Už se nejednalo o tovární tým, nýbrž o privátní stáj. Koncern Renault prodal 75procentní podíl na týmu zmiňované lucemburské investiční skupině Genii Capital a současně předal operativní řízení stáje jejímu vlastníkovi Gerardu Lópezovi, který si za šéfa týmu vybral Erica Boulliera.
Rodilý Španěl Gerard López je schopný obchodník (své bohatství získal mimo jiné při zavádění Skypu), který ve volném čase holduje rychlým autům. Tam ale jeho zájem o motoristický sport končí a tým F1 jako značka se pro něj stal pouhou obchodní záležitosti. Takové zjištění motoristického nadšence musí zklamat, protože se předpokládalo, že v týmu Renault najde López uspokojení pro svou zálibu a vedle investování peněz se mu stane srdeční záležitost. Přesto nové spojenectví zafungovalo vcelku dobře. Tým pod jeho dohledem skončil v roce 2010 v poháru konstruktérů pátý se ziskem 163 bodů a se třemi pódiovými umístěními Roberta Kubici a dvěma nejrychlejšími koly v závodě (1x Kubica, 1x Petrov).
Eric Boullier chtěl ale více. Pro sezónu 2011 si stanovil další cíl, dostat se mezi top 3 a konečně zase vyhrát velkou cenu. Ke splnění cíle mu měl pomoci nový, nekonvenčně řešený monopost R31 s nezvykle vpředu vyvedenými výfuky, jejichž koncovky ústily za předními koly před bočnicemi a vycházející spaliny hnaly vzduch pod vozem až k zadnímu difuzoru. Zpočátku se zdálo, že řešení Renaultu se spalinami proudícími téměř pod celým vozem, je cestou k úspěchu. Jenže tento na první pohled revoluční systém poskytoval minimum prostoru pro další vývoj, což se záhy projevilo na horšící se výkonnosti týmu v dalším průběhu sezóny.
| LOTUS-RENALT E21 – technický popis |
| Podvozek |
| Monokok | z uhlíkových vláken a voštinové kompozitní struktury |
| Zavěšení kol vpředu | příčná ramena z uhlíkových vláken s pružinami ovládanými tlačnými vzpěrami, kola uchycena na hliníkových těhlicích |
| Zavěšení kol vzadu | příčná ramena z uhlíkových vláken s pružinami ovládanými tažnými vzpěrami, kola uchycena na hliníkových těhlicích |
| Ráfky | OZ z magnezia |
| Pneumatiky | Pirelli P Zero |
| Brzdy | Brembo, destičky a kotouče z karbonu |
| Řízení | volant z uhlíkových vláken, s ovládacími prvky, posilovač |
| Elektronika | řídící jednotka ECU podle standardu FIA |
| Délka | 5 088 mm |
| Šířka | 1 080 mm |
| Výška | 950 mm |
| Rozchod kol vpředu / vzadu | 1 450 / 1 400 mm |
| Celková hmotnost | 642 kg (včetně pilota a náplní) |
| Pohonná jednotka |
| Motor | Renault RS27-2013 |
| Uspořádání | vidlicový 8válec s rozevřením řad válců 90° |
| Blok motoru a písty | slitina hliníku |
| Ojnice | slitina titanu |
| Klikový hřídel | nitridovaná ocel |
| Zdvihový objem | 2,4 l |
| Maximální výkon | cca 750 k |
| Maximální otáčky | 18.000/min |
| Vrtání | 98 mm |
| Počet ventilů | 32 |
| Hmotnost motoru | 95 kg |
| Převodovka | sedmistupňová, bezprodlevová, poloautomatická s hydraulickým ovládáním, skříň titanová |
| Palivový systém | ATL, pružná palivová nádrž vyztužena kevlarem |
| Palivo a maziva | Total |
| KERS |
| Motorgenerátor | Renault Sport F1 |
| Elektronická řídící jednotka | Magnetti Marelli |
| Výkon a energie | 60 kW a 400 kJ |
Výfukový systém nebyl jediným problémem týmu Renault v sezóně 2011. S generálním sponzorem, skupinou Lotus, získal Renault sice nové spojence a od automobilky Proton jako akcionáře skupiny Lotus přišlo do Enstone na dva roky 25 nových inženýrů, jenže spory o název týmu s malajsijským týmem Lotus Tonyho Fernandese po celou sezónu odváděly pozornost od vlastního závodění. A když už se Eric Boullier na konci ledna 2011 definitivně rozhodl, že vedle Roberta Kubici dále pojede ruský pilot Vitalij Petrov, přišla rána z čistého nebe.
Polák Robert Kubica si chtěl dopřát další start v rallye jako host, tentokrát s vozem Škoda Fabia na Ronde di Andora. Tento koníček se mu ale stal osudným. Hned v úvodních kilometrech těžce havaroval a velmi vážně si poranil pravou ruku a také pravou nohu. Následovaly komplikované operace a rekonvalescence, které vyřadily Kubicu na celou sezónu z aktivní činnosti a dodnes není ani jisté, zda se někdy vrátí do kokpitu monopostu formule 1.
Renault se s improvizovanou jezdeckou dvojicí (Roberta Kubicu narychlo zastoupil Nick Heidfeld, kterého v průběhu sezóny vystřídal Bruno Senna) v závěru sezóny 2011 dostal pod silný tlak týmu Force India, který s každou velkou cenou ukrajoval z jeho náskoku. Pátou pozici nakonec uhájil, ale s minimálním náskokem čtyř bodů. V žádném případě to však nebylo třetí místo mezi konstruktéry, o němž mluvil před začátkem šampionátu Eric Boullier.
Formule1.cz
Lotus-Renault E21 (sezóna 2013)
Pozornost týmu se proto obrátila k roku 2012. Konečně byly dořešeny právní spory s malajsijským týmem Tonyho Fernandese o název a z Renaultu se definitivně stal Lotus F1 Team. Do černozlatých monopostů se posadila nově vytvořená jezdecká dvojice, v níž jasné první housle hrál Kimi Räikkönen. Finský šampión z roku 2007 se do formule 1 vrátil po dvouleté přestávce, kterou si vyplnil účastí v automobilových soutěžích. Druhý kokpit obsadil Romain Grosjean. Ani on nebyl v mistrovství světa úplným nováčkem, o necelé tři roky dříve nasbíral pár zkušeností z podzimního nasazení u Renaultu, které se ale nakonec ukázalo vzhledem k jeho nezralosti jako předčasné.
Sezóna 2012 přiblížila Erica Boulliera jeho cíli. Dostatečně motivovaný Kimi Räikkönen dovezl týmu první vítězství (GP Abu Dhabi) a přidal dalších šest pódiových umístění. Dokonce nějaký čas udržoval teoretickou naději na zisk titulu mistra světa. Každopádně jeho konečné třetí místo lze považovat za úspěch. Romain Grosjean se předvedl jako stále divoký mladík, ale i jemu se podařilo třikrát dokončit závod mezi trojicí nejlepších, v kanadském Montréalu skončil druhý za vítězným Lewisem Hamiltonem (McLaren). Lotus obsadil v poháru konstruktérů čtvrté místo a výrazně se dotáhl na špičku, doposud tvořenou výhradně týmy Red Bull, McLaren a Ferrari.
2012 První sezóna týmu s názvem Lotus F1 Team. Vůz E20 s motorem Renault, jezdci Kimi Räikkönen a Romain Grosjean. Celkem 303 bodů, 1 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
2013 Vůz E21 s motorem Renault, jezdci Kimi Räikkönen a Romain Grosjean.
KIMI RÄIKKÖNEN – závodní jezdec, startovní číslo 7
Kariéra Kimi Räikkönena byla raketová, po motokárách mu stačilo jen 23 závodů v nižších formulích, aby získal místo v F1. Peter Sauber byl po jeho testu natolik nadšený, že se vzepřel tlaku sponzora Red Bull na angažování Enrique Bernoldiho a podepsal smlouvu s mladým Finem. Ten musel ustát kvůli své nezkušenosti peripetie s vydáním superlicence, kterou nakonec dostal s podmínkou, která se však záhy rozplynula. Hned v prvním závodu bodoval a na tento výkon dokázal navázat, takže záhy se nemluvilo o tom, zda vůbec do F1 patří, ale který z top týmů ho získá. Sauberovo rozhodnutí o volbě jezdců se nakonec ukázalo nejen jako správné, ale také jako lukrativní. Räikkönena si totiž upsal na tři roky, jenže McLaren po něm toužil tak silně, že za něj zaplatil zřejmě do té doby nejvyšší odstupné v historii F1, hovořilo se o částce kolem 20 miliónů dolarů.
| KIMI RÄIKKÖNEN |
| Narozen | 17. října 1979, Espoo (Finsko) |
| Bydliště | Baar (Švýcarsko) |
| Státní příslušnost | Finsko |
| Výška | 175 cm |
| Hmotnost | 71 kg |
| Rodinný stav | rozvedený |
| Manažer | David a Steve Robertson |
| Záliby | jízda na motocyklu, rallye, snowboard, jetski |
| 1. velká cena | 4. března 2001 – GP Austrálie/Melbourne s týmem Sauber |
| 1. bodované umístění | 4. března 2001 – GP Austrálie/Melbourne za 6. místo v 1. GP kariéry |
| 1. pole position | 29. června 2003 – GP Evropy/Nürburgring ve 43. GP kariéry |
| 1. vítězství | 23. března 2003 – GP Malajsie/Sepang ve 36. GP kariéry |
| Nejlepší umístění v MS | 1. místo (2007) |
| Počet absolvovaných GP | 176 |
| Počet vítězství | 19 (úspěšnost 10,80 %) |
| Počet bodů | 786 (úspěšnost 4,47 bodu/závod) |
| Počet nejrychlejších kol | 37 (úspěšnost 21,02 %) |
| Počet pole-position | 16 (úspěšnost 9,09 %) |
| Nedokončení závodu | 24 % |
| Roční plat | 18 miliónů Euro |
Po přestupu Räikkonen ve svém prvním roce u McLarenu dokázal, že jeho vynikající premiérová sezóna nebyla náhodná a hodně proháněl ostříleného kozáka Davida Coultharda. Podobně jako Montoya předvedl několik dravých manévrů a ve Francii mu chybělo jen pár kol k vítězství. V roce 2003 se v Malajsii dočkal prvního vítězství a hlavně zásluhou vyrovnaných výkonů soupeřil s Michaelem Schumacher o mistrovský titul až do posledního závodu sezóny. V roce 2004 měl být jedním z hlavních favoritů na titul, jenže MP4-19 byl nespolehlivý a přinesl Finovi hodně frustrace. V závěrečných závodech B verze vozu MP4-19 zaznamenala výrazné zlepšení a vítězství v GP Belgie bylo alespoň částečnou náplastí na ne z vlastní viny nevydařenou sezónu.
V roce 2005 dostal Iceman nového týmového kolegu, když klidného Coultharda vystřídal impulzivní Juan Pablo Montoya. Souboj ledu a ohně měl být jedním z taháků sezóny. Jenže nějak se přitom zapomnělo na Fernanda Alonsa a mladý Fin, provázený mnoha skvělými výkony, ale také technickými defekty i nepříjemnými skandály, se nakonec musel spokojit již podruhé v kariéře s titulem vicemistra.
1988-1998 motokáry
1999 Formule Renault, Formule Ford
2000 Formule Renault, vítěz britského šampionátu, testy F1 v týmu Sauber
2001 Red Bull Sauber Petronas, premiéra v F1, 9 bodů a 10. místo v šampionátu
2002 West McLaren Mercedes, 24 bodů, 6. místo v šampionátu
2003 West McLaren Mercedes, 1 vítězství, celkem 91 bodů a 2. místo v šampionátu
2004 West McLaren Mercedes, 1 vítězství, celkem 45 bodů a 7. místo v šampionátu
2005 West McLaren Mercedes, 7 vítězství, celkem 112 bodů a 2. místo v šampionátu
2006 West McLaren Mercedes, 0 vítězství, celkem 65 bodů a 5. místo v šampionátu
2007 Scuderia Ferrari Marlboro, 6 vítězství, celkem 110 bodů a 1. titul mistra světa
2008 Scuderia Ferrari Marlboro, 2 vítězství, celkem 75 bodů a 3. místo v šampionátu
2009 Scuderia Ferrari Marlboro, 1 vítězství, celkem 48 bodů a 6. místo v šampionátu, první start v mistrovství světa rallye WRC
2010 Mistrovství světa rallye WRC, Citroën Junior Team, celkem 25 bodů a 10. místo v šampionátu
2011 Mistrovství světa rallye WRC, ICE 1 Racing, celkem 34 bodů a 10. místo v šampionátu
2012 návrat do formule 1, Lotus F1 Team, 1 vítězství, celkem 207 bodů a 3. místo v šampionátu
2013 Lotus F1 Team (smlouva do 2013)
Silné stránky: extrémně rychlý, nedopouští se zbytečných chyb, psychicky velmi silný, má přehled v osobních soubojích, rychle se učí nové okruhy
Slabé stránky: po neúspěchu nesdílný, proměnlivé pracovní nasazení
Zásadní zlom v jeho kariéře nastal před sezónou 2007. Podruhé ve formuli 1 změnil tým, když přestoupil k italské stáji Ferrari, kde se měl stát nástupcem Michaela Schumachera. Zpočátku se zdálo, že si bude muset na změnu zvykat déle, přestože hned úvodní velkou cenu sezóny v australském Melbourne vyhrál. Zdrcující podzimní finiš se třemi vítězstvími v posledních čtyřech závodech ho ovšem vynesl až k premiérovému titulu mistra světa. V roce 2008 titul obhajoval, ovšem neúspěšně. Nedařilo se mu tolik, nejvíce ztratil zejména ve druhé polovině sezóny. S celkově dvěma vítězstvími nakonec skončil na třetí pozici v hodnocení jezdců, a to i za týmovým kolegou Felipem Massou.
V roce 2009 se situace ještě zhoršila. Jediné vítězství a šesté místo mezi jezdci, to nebyl výsledek podle představ Kimiho Räikkönena. Na finském jezdci byla znát únava a nezájem, jeho motivace byla ta tam. Kromě toho se tým Ferrari netajil touhou získat Fernanda Alonsa, s nímž by do maranellské stáje vstoupil i movitý sponzor Santander. Dohoda o předčasném ukončení smlouvy s Räikkönenem byla na spadnutí. Ten na konci sezóny souhlasně kývnul. Nakonec neodešel s prázdnou. Jako v té době nejlépe placený jezdec si u Ferrari vydělal ročně 28 miliónů Euro a odstupné za nenaplnění smlouvy za rok 2010 činilo 17 miliónů Euro.
Kimi Räikkönen se v průběhu následujících dvou let nenudil. Novou zálibu našel v rallye a v sezónách 2010 a 2011 se oficiálně postavil na start mistrovství světa WRC. Vyzkoušel se také závodění v NASCAR nebo sportovních vozech.
Odpočatého a znovu namotivovaného jej před zahájením přípravy na sezónu 2012 oslovily Lotus a Williams a vyzvaly ho k návratu. Z vyjednávání vyšel vítězně Lotus, jehož jezdcem se Kimi Räikkönen stal od roku 2012. Fin neztratil nic ze své rychlosti, velmi rychle a pružně se sžil s novou technikou i novými okruhy, které v době jeho nepřítomnosti obohatily kalendář mistrovství světa, a začal čeřit vodu. Výsledkem bylo velmi dobré třetí místo v hodnocení jednotlivců s 207 body, premiérové vítězství pro Lotus z GP Abu Dhabi a dalších šest pódiových umístění.
ROMAIN GROSJEAN – závodní jezdec, startovní číslo 8
Přestože se Romain Grosjean narodil v Ženevě, je Francouzem a závodí s francouzskou licencí. Do Švýcarska se ale vrátil, žije zde a dokonce má švýcarské občanství. Tím, že se stal v roce 2008 testovacím jezdcem Renaultu, se mu splnil veliký sen. Současně tak završil své několikaleté působení v programu francouzské automobilky pro talentované jezdce.
| ROMAIN GROSJEAN |
| Narozen | 17. dubna 1986, Ženeva (Švýcarsko) |
| Bydliště | Ženeva (Švýcarsko) |
| Státní příslušnost | Francie |
| Výška | 180 cm |
| Hmotnost | 71 |
| Rodinný stav | ženatý s Marion Jolles (reportérka z prostředí závodů F1) |
| Manažer | Gravity Sport Management |
| Záliby | počítačové hry, motokáry, golf, kondiční příprava |
| 1. velká cena | 23. srpna 2009 – GP Evropy/Valencie s týmem Renault |
| 1. bodované umístění | 15. dubna 2012 – GP Číny/Šanghaj za 6. místo v 10. GP kariéry |
| Nejlepší umístění v MS | 8. místo (2012) |
| Nejlepší umístění v kvalifikaci | 2. pozice |
| Nejlepší umístění v závodě | 2. pozice |
| Počet absolvovaných GP | 26 |
| Počet vítězství | 0 |
| Počet bodů | 96 (úspěšnost 3,69 bodu/závod) |
| Počet nejrychlejších kol | 1 (úspěšnost 3,85 %) |
| Počet pole-position | 0 |
| Nedokončení závodu | 32 % |
| Roční plat | 1 milión Euro |
Jeho motoristická kariéra začala po několika letech, strávených v sedle kola BMX, když mu otec koupil pod stromeček motokáru. Pod dohledem rodičů zůstal i v následujícím období, díky jim v září 2005 dokončil středoškolské studium a může se pyšnit maturitou.
1990 Motokáry, první zkušenosti a postupně účast v různých věkových kategoriích
2003 Vstup do formulového sportu
2005 Formule Renault, francouzský šampionát, 1. místo
2007 Formule 3, evropská série, 1. místo / vítěz asijské série GP2
2008 Renault, náhradní jezdec / série GP2, 4. místo
2009 Renault, náhradní jezdec, od GP Evropy nahradil Nelsona Pirueta jr. v závodním kokpitu R29, s nímž absolvoval 7 GP, celkem 0 bodů a 23. místo v šampionátu / série GP2, 4. místo
2010 série GP2 (jen 3 starty), 14. místo / mistrovství světa GT1, 2 vítězství
2011 Renault, náhradní jezdec / asijská GP2, 1. místo / světová GP2, 1. místo
2012 Lotus F1 Team, první úplná sezóna jako závodní jezdec, celkem 96 bodů a 8. místo v šampionátu
2013 Lotus F1 Team (smlouva do 2013)
Silné stránky: rychlý v kvalifikaci, dobrá základní rychlost, dobře vychází s týmem
Slabé stránky: přemotivovaný a z toho vyplývající chyby
V roce 2003 vyměnil motokáru za formulové auto a udělal dobře. Od počátku se mu v nové disciplíně dařilo. Prvním vrcholem se stal titul ve francouzské formuli Renault, o dva roky později byla jeho snaha korunována titulem v evropské sérii formule 3. V témže roce chtěl rovněž zvítězit v klasickém závodě F3 v Macau. Tam se od něj ale odvrátilo štěstí. Smlouvu testovacího jezdce Renaultu ve formuli 1 už měl tak jako tak v kapse. V roce 2008 vedle testů pro Renault závodil v sérii GP2 ve špičkovém týmu ART. V působení v GP2 pokračoval i v sezóně 2009 a rovněž zůstal náhradním a testovacím pilotem Renaultu, kde dostal příležitost nastoupit k sedmi velkým cenám. Šanci ale nevyužil a po nepřesvědčivých výkonech z kádru francouzské stáje vypadl.
V roce 2010 z formule 1 zmizel a soustředil se zejména na světový šampionát GT1 a 24 hodin Le Mans. Protože ale vycítil příležitost k návratu do formulového sportu, přihlásil se ke startu ve třech závodech GP2, čímž se mu otevřela cesta zpátky do formule 1. Od roku 2011 byl znovu náhradním a testovacím pilotem týmu Renault F1. Současně se věnoval sérii GP2, v níž se stal mistrem zimní asijské části i světové části, probíhající paralelně s většinou závodů formule 1. Tyto výsledky ho přivedly podruhé do závodního kokpitu týmu, s nímž prožíval své začátky ve velkém motoristickém sportu. Z Renaultu se ale mezitím stal Lotus F1 Team, jehož černozlaté barvy hájí od sezóny 2012.
První dva závody roku 2012 mu nevyšly. Pak ale přišla série pěti velkých cen, završených druhým místem v GP Kanady. Současně se ale ukázala negativní stránka jeho přemrštěné touhy po úspěchu. Ve snaze uspět za každou cenu způsobil při GP Belgie hrozivě vyhlížející postartovní kolizi, při níž vyřadil ze hry další tři jezdce (Lewis Hamilton/McLaren, Fernando Alonso/Ferrari a Sergio Pérez/Sauber). Za to si vysloužil trest zákazu startu v následující GP Itálie. Ve zbytku sezóny se již uklidnil, ale současně ztratil něco z dřívějšího nasazení. V té souvislosti se také spekulovalo o jeho dalším působení v týmu, Eric Boullier jako šéf ale rozhodl jednoznačně: Romain Grosjean bude pokračovat ve dvojici s Kimi Räikkönenem i v sezóně 2013.
JEROME D´AMBROSIO – náhradní jezdec
Jerome D´Ambrosio měl zpočátku zájem jen o fotbal. Když ho ale matka jako osmiletého pustila na dovolené na motokárovou dráhu, bylo o jeho osudu rozhodnuto. O rok později (1994) dostal pod vánoční stromeček vlastní motokáru a tím začala aktivní kariéra belgického závodníka.
| JEROME D´AMBROSIO |
| Narozen | 27. prosince 1985, Etterbeek (Belgie) |
| Bydliště | Grez Doiceau (Belgie) |
| Státní příslušnost | Belgie |
| Výška | 172 cm |
| Hmotnost | 62 kg |
| Rodinný stav | svobodný, přítelkyně Natalie Sifferman |
| Manažer | Gravity Sport Management |
| Záliby | kino, hudba, fotbal, motokáry, lyžování |
| 1. velká cena | 27. března 2011 – GP Austrálie/Melbourne s týmem Marussia Virgin Racing |
| Nejlepší umístění v MS | 23. místo (2012) |
| Nejlepší umístění v kvalifikaci | 15. pozice |
| Nejlepší umístění v závodě | 13. pozice |
| Počet absolvovaných GP | 20 |
| Počet vítězství | 0 |
| Počet bodů | 0 |
| Počet nejrychlejších kol | 0 |
| Počet pole-position | 0 |
| Nedokončení závodu | 15 % |
| Roční plat | 150.000 Euro |
Až do roku 2002 se D´Ambrosio protloukal juniorskými kategoriemi motokárového sportu. Když se v tom roce stal mistrem světa formule A, všiml si ho jeho krajan Thierry Boutsen, bývalý jezdec F1. Posadil ho za volant formule Renault a D´Ambrosio se odvděčil národním belgickým titulem. Přes další nižší formule a například vítězství v nové mezinárodní formuli Master se propracoval až do GP2, kde se stal v sezóně 2009 vicemistrem asijské série za svým týmovým kolegou ve stáji DAMS Kamuiem Kobayashim.
1994-2002 Motokáry
2002 Motokáry, mistr světa formule A
2003 Belgická série formule Renault 1600, mistr
2004 Francouzská série formule Renault 2000, 4. místo
2005 Italská série formule Renault 2.0 (zimní série), 3. místo / italská série formule Renault 2.0, 4. místo
2006 Evropská formule 3000, 5. místo
2007 Mezinárodní formule Master, mistr
2008 Seriál GP2, 11. místo
2009 Seriál GP2 Asia, 2. místo / seriál GP2, 9. místo
2010 Testovací jezdec v týmu Renault / od září náhradní jezdec v týmu Virgin Racing / seriál GP2, 12. místo
2011 Premiérová sezóna ve formuli 1, tým Marussia Virgin Racing, 0 bodů a 24. místo v šampionátu
2012 Testovací jezdec v týmu Lotus F1 Team, závodní nasazení v GP Itálie za potrestaného Romaina Grosjeana (skončil na 13. pozici), 0 bodů a 23. místo v šampionátu
2013 Testovací jezdec v týmu Lotus F1 Team (smlouva do 2013)
Silné stránky: pokud má před sebou volnou trať, překypuje jistotou, je spolehlivý a málo chybuje
Slabé stránky: schází mu schopnost prosadit se v rozhodující chvíli
Úspěch mu zajistil podpis smlouvy s Gravity Sport Management většinového vlastníka stáje Renault Gerarda Lopeze, čímž se mu otevřely dveře do formule 1. V roce 2010 se stal testovacím jezdcem Renaultu. V září 2010 byl angažován týmem Virgin Racing na post náhradníka. Odtud už to byl jen kousek k závodnímu kokpitu. Toho se dočkal od roku 2011, nemalou měrou mu k němu pomohla finanční podpora sponzorů. V sezóně 2012 se vrátil k Renaultu, který se mezitím přejmenoval na Lotus F1 Team, kde zastává až doposud post testovacího jezdce. V GP Itálie 2012 dostal příležitost svézt se na okruhu v Monze poté, co byl Romain Grosjean potrestán zastavením činnosti na jeden závod za způsobení postartovní kolize v předchozí GP Belgie. Jerome D´Ambrosio dokončil závod na 13., tedy nebodované pozici.
