Preview GP Německa 2013

Letošním devátým závodem sezóny je GP Německa, po roční přestávce, během níž hostil německou velkou cenu okruh v Hockenheimu, opět pořádaná na Nürburgringu. Ten mezi jezdci nepatří k nejoblíbenějším. Má však svou více jak osmdesátiletou tradici a přestože se dnes závodí na zcela jiné trati, než tomu bylo poprvé v roce 1927, patří k základním pilířům motoristického sportu v Evropě.

Čím je pro Brity Silverstone, tím je pro Němce Nürburgring

Nürburgring patří k nejstarším závodištím na světě. Závody se v pohoří Eifel pod hradem Nürburg pořádájí již od roku 1927. Od té doby se mnohé změnilo a okruh doznal před lety zásadní změny. Přesto do historie motoristického sportu vstoupila navždy jména částí starého okruhu: Kesselchen, Fuchsröhre, Bergwerk nebo Karussell. Od roku 1976 už jsou pro formuli 1 jen minulostí a dnes se jimi prohánějí závodním tempem pouze cestovní vozy.

Letošní velká cena na Nürburgringu je jediným závodem formule 1 na území Německa. Před rokem byl na řadě okruh Hockenheimring, který se o pořadatelství s Nürburgringem střídá. Přestože okruh navštěvují pravidelně desítky tisíc skalních příznivců formule 1 nejen z Německa, je ve zbylém období kraj v pohoří Eifel dost ospalý, vyhovující zejména turistům, jimž se nabízí k návštěvě několik pamětihodností. Mezi jinými je to románská bazilika, postavená v roce 1093. Z 12. století pak pochází již zmiňovaný hrad Nürburg, podle něhož získal tradiční okruh své pojmenování. Vlastní závodiště také nabízí mnoho zajímavostí ke zhlédnutí. Je zde muzeum se sbírkou historických filmů o závodech a velký zábavní park s atrakcemi na téma automobil, motoristický sport a mobilita. Největší pozornost 300 tisíc návštěvníků, kteří zde během roku tráví svou dovolenou, na sebe ale poutá nezapomenutelná, 77 let stará Severní smyčka jako součást tradičního okruhu a pak nový okruh, otevřený v roce 1984. Na všechny akce, konané na starém i novém Nürburingu, přijíždí ročně na milión diváků.

Nový okruh se nachází v přímém sousedství s původní, legendami opředenou tratí. Starý okruh měřil neuvěřitelných 22,835 km a představoval prakticky nezapamatovatelný labyrint zatáček. V rámci dřívějších závodů formule 1 patřil k nejtěžším a nejnebezpečnějším. Po těžké něhodě, při níž v roce 1976 málem uhořel Niki Lauda, byl tento okruh z kalendáře vyškrtnut. Na novém okruhu se po oficiálním otevření 12. května 1984 jako první uskutečnila ještě téhož roku GP Evropy. V roce následujícím se zde konala jedinkrát GP Německa, která se pak přestěhovala na Hockenheimring, než od roku 2007 nastala v pořadatelství německé velké ceny rotace. Celkově hostil Nürburgring GP Německa 25krát, 12krát se na něm konala GP Evropy a dvakrát GP Lucemburska.

Nürburgring - plánek okruhu • allianz

Okruh v dnešní podobě po přestavbě prvního sektoru během zimy 2001/2002 a další drobné úpravy první zatáčky před sezónou 2003 měří 5148 metrů. Závod se jede na 60 kol, což dá dohromady vzdálenost 308,623 km. Trať tvoří směs pomalých a rychlých zatáček. Po přestavbě první zatáčky se z ní stalo vhodné místo pro předjíždění, ale současně místo častých postartovních kolizí. Dalším úsekem s možností vyzrát na soupeře je vlásenka Dunlop a ještě závěrečná ostrá zatáčka Coca-Cola před cílovou rovinkou, k nimž od závodu v roce 2011 přibyla rovinka mezi úsekem Hatzenbach-Bogen a NGK-Schikane, kde je povoleno užití přestavitelného zadního křídla DRS.

Na Nürburgringu bývá velmi nevyzpytatelné počasí, které se dokáže během víkendu výrazně změnit. Okruh je náročný na nastavení podvozku. Množství pomalých zatáček a požadavek na rychlé výjezdy do krátkých rovinek má za následek poměrně strmé nastavení křídel, aby auto generovalo co největší přítlak. Pro motory nepředstavuje německá trať až tak velkou zátěž. Protože se okruh nachází ve výšce kolem 500 metrů nad mořem, znamená tato skutečnost ztrátu asi pěti procent výkonu, takže se v konečném důsledku snižuje mechanické zatížení dílů pohonné jednotky. Na plný plyn jedou jezdci na 62 procentech délky okruhu, což odpovídá průměrným hodnotám ostatních okruhů.

Události na Nürburgringu z posledních let

V roce 2000 poprvé zvítězil Michael Schumacher na Nürburgringu od přestupu k týmu Ferrari. Závod, který se jel jako GP Evropy (tento stav trval až do roku 2007), navštívilo v něděli 142 tisíc diváků, za celý závodní víkend dosáhla návštěvnost rekordních 317 tisíc diváků. Z pole position startoval David Coulthard (McLaren-Mercedes), ale nejvýhodnější postavení nedokázal využít.

O rok později si Michael Schumacher vítězství zopakoval. V kvalifikaci si vyjel pole position a postavil se do první řady společně se svým mladším bratrem Ralfem. Na startu ho dost nešetrně natlačil k okraji dráhy, aby mu zabránil v předjetí. Ralf si pak v průběhu velké ceny vykoledoval trest za přejetí bíle čáry na výjezdu z pit-lane a skončil až čtvrtý. Za vítězným Michaelem dojel na druhém místě Juan-Pablo Montoya (Williams) a jako třetí projel cílem David Coulthard (McLaren-Mercedes).

V roce 2002 si první řadu zajistily oba monoposty Williams a také další řady byly jednobarevné v pořadí Ferrari, McLaren-Mercedes a Renault. V přebudované první zatáčce došlo hned po startu k několika kolizím. V závodě pak rozhodla lepší strategie týmu Ferrari, který zvolil dvě zastávky v boxech a jehož piloti Michael Schumacher a Rubens Barrichello mohli absolvovat celou velkou cenu s lehčími monoposty. Vítězem se stal Rubens Barrichello, když o svém triumfu rozhodl hned na startu, kde předstihl svého týmového kolegu i Ralfa Schumachera. Ferrari získalo double a třetí projel cílem Kimi Räikkönen (McLaren-Mercedes).

V následující sezóně se jako nejsilnější tým představil při GP Evropy na Nürburgringu tým Williams. Nejenže se dočkal prvního vítězství na novém okruhu, ale hned se jednalo o double. Zvítězil Ralf Schumacher před Juanem-Pablem Montoyou, čest Ferrari zachraňoval třetím místem Rubens Barrichello. Původně byl ovšem nejblíže triumfu Kimi Räikkönen, než v jeho McLarenu zkolaboval motor Mercedes. Michael Schumacher tentokrát závod úplně nezvládl, když vyjel po smyku, který následoval po pokusu o předjetí Juana-Pabla Montoyi, z dráhy a traťoví komisaři ho museli vytlačit z kačírku.

Rok 2004 patřil suverénnímu týmu Ferrari. Za zády vítězného Michaela Schumachera a druhého v cíli Rubense Barrichella se toho ale událo poměrně dost. Na startu se dostali do kontaktu Takuma Sato (BAR-Honda) a Jarno Trulli (Renault), což vyneslo na druhé místo Kimiho Räikkönena (McLaren-Mercedes). Fin musel ale stejně jako týmový kolega David Coulthard odstoupit po defektu motoru. Do vzájemné havárie se dostali oba jezdci Williamsu Juan-Pablo Montoya a Ralf Schumacher, německý pilot musel okamžitě závod vzdát. Třetí místo si po taktickém výkonu zajistil Jenson Button (BAR-Honda) před Jarnem Trullim a Fernandem Alonsem (oba Renault).

GP Evropy 2005 přinesla velkou dávku smůly Kimimu Räikkönenovi. Při jednom předjížděcím manévru probrzdil a na obvodu pneumatiky se mu vytvořila ploška, která způsobila vibrace. V jejich důsledku prasklo v posledním okruhu u McLarenu zavěšení předního kola a Fin závod nedokončil. Cílem projel vítězně Fernando Alonso (Renault) a pokračoval v úspěšné cestě za prvním titulem mistra světa. Za ním na druhém místě dokončil velkou cenu Nick Heidfeld (BMW Williams), který startoval z pole position. Třetí místo obsadil Rubens Barrichello (Ferrari) před čtvrtým Davidem Coulthardem (Red Bull Racing).

Díky vynikající závodní strategii zvítězil v roce 2006 na Nürburgringu ve své tehdy ještě poslední aktivní sezóně před domácím publikem Michael Schumacher (Ferrari) před obhájcem titulu i vítězem z předchozího ročníku GP Evropy Fernandem Alonsem (Renault). Výkonnost italské stáje Ferrari potvrdil třetím místem Felipe Massa, za ním projel cílem jako čtvrtý Kimi Räikkönen (McLaren-Mercedes). Tuto čtveřici od sebe oddělovaly 4,8 vteřiny. O zbylá bodovaná místa se podělili v pořadí od páté do osmé pozici v cíli Rubens Barrichello (Honda), Giancarlo Fisichella (Renault), Nico Rosberg (Williams) a Jacques Villeneuve (BMW Sauber).

2007: GP Německa schází v kalendáři F1

V tom roce přišlo po dlouhé době Německo o svou velkou cenu. Předcházela tomu zdlouhavá vyjednávání o budoucnosti formule 1 na německé půdě, kde si díky obrovské popularitě Michaela Schumachera konaly od roku 1995 až do sezóny 2006 pravidelně dva velké závody. S prvním odchodem sedminásobného mistra světa do jezdeckého důchodu přišlo Německo o toto privilegium a protože se Nürburgring s Hockenheimringem při vzájemné rotaci pořadatelství zpočátku nedokázaly domluvit na názvu, stala se ze závodu v pohoří Eifel z původně ohlášené GP Německa staronově GP Evropy tak, jak Nürburgringu příslušelo pravidelně od roku 1999.

Závod na Nürburgringu dostal v kalendáři pro sezónu 2007 nové datum. Byl posunut z tradičního květnového, resp. červnového termínu na druhou polovinu července a stal se tak až desátou velkou cenou sezóny. Týmy k němu přijížděly v poměrně jasně definovaných rolích. Mezi favority patřili jezdci Ferrari a McLaren-Mercedesu, kteří se dělili o čtyři vedoucí místa v hodnocení jednotlivců a v Poháru konstruktérů měly oba týmy také jednoznačný náskok před ostatními. Ke konečnému úspěchu při GP Evropy 2007 pomohla McLarenu na Nürburgringu spolehlivost monopostu MP4-22 v kombinaci se štěstím. Nevyzpytatelné počasí udělalo ze všech strategických plánů zbytečně popsané papíry a o tom, co tým podnikne, se rozhodovalo v daný okamžik podle konkrétní situace. Současně se ale britský tým musel smířit s tím, že bodoval pouze jeden z jezdců, což ho ovšem v konečném důsledku nemuselo až tolik mrzet, protože rovněž Ferrari mělo v cíli jediný vůz na bodované pozici. Vítězství ale paradoxně zbavilo britskou stáj poslední špetky pohody. Fernando Alonso se díky maximálnímu bodového zisku dotáhl na dva body k vedoucímu muži šampionátu, týmovému kolegovi Lewisi Hamiltonovi a oběma již šlo jen o jediné – stát se mistrem světa. Výsledek jejich “bratrovražedného” boje je dobře známý.

V roce 2008 se GP Německa vrátila do kalendáře F1, podle dohody byl jejím pořadatelem druhý z tradičních německých okruhů Hockenheimring. jehož historie spadá až do 30. let minulého století. Nürburgring si vzal na rok přestávku, aby se sem fomule 1 zase vrátila v sezóně 2009. Po zisku svého prvního pole position v kvalifikaci na GP Německa 2009 prohlásil Mark Webber (Red Bull): „Jsem tady proto, abych zvítězil.“ Zdálo se to možná jako poněkud silné prohlášení a když v úvodu závodu sportovní komisaři potrestali australského jezdce za kolizi s Lewisem Hamiltonem (McLaren) průjezdem boxovou uličkou, posunula se jeho naděje na vítězství do říše snů. Jenže Mark Webber byl na Nürburgringu k neudržení a svůj slib splnil. Stal se tak od posledního vítězství Alana Jonese z roku 1981 konečně dalším Australanem, který vyhrál závod formule 1. S Webberem vystoupali na podium druhý Sebastian Vettel (rovněž Red Bull) a Felipe Massa (Ferrari).

Po závodě v roce 2011 Webber posloužil Alonsovi jako taxikář • formule1.cz

GP Německa 2011 patřila trojici Lewis Hamilton (McLaren), Fernando Alonso (Ferrari) a Mark Webber (Red Bull), v tomto pořadí projeli cílem. Pozornost na sebe také poutal druhý pilot Ferrari Felipe Massa (v cíli pátý), který v průběhu závodu předjel vedoucího muže průběžného pořadí Sebastiana Vettela, zastávka v boxech obou před závěrečným 60. kolem ale rozhodla ve prospěch pilota Red Bullu. Spokojenost vládla v týmu Force India. Adrian Sutil, známý jako specialista na Nürburgring, si vedl dobře již v kvalifikaci a formu potvrdil šestým místem v závodě. Následující dvojice v konečném pořadí Nico Rosberg a Michael Schumacher (oba Mercedes) se musela smířit s tím, že dostala od vítěze nadělené celé kolo, což nebylo pro domácí značku nic příjemného.

David Coulthard o Nürburgringu:

“Tento okruh má jedinečnou historii, protože se nachází v těsném sousedství s klasickou Severní smyčkou. Jeho původní délka byla 22,835 km a trať se stala dějištěm napínavých soubojů a nezapomenutelných událostí, jako například nehoda Nikiho Laudy nebo triumf Jackieho Stewarta na mokré dráze s náskokem více jak 4 minut před druhým jezdcem v cíli. Také nový okruh je vzrušující. Moje vzpomínky na tuto trať se vážou až do roku 1999, když tady Team Stewart jako předchůdce Red Bullu poprvé zvítězil ve velké ceně. Zažil jsem zde i několik těsných soubojů například s Montoyou nebo Alonsem. Také jsem se zde jednou postavil na pole position, ale vyhrát se mi nikdy nepodařilo.”