Preview GP Brazílie 2013: Je vůbec ještě o co závodit?

Pro závod „mezi jezery“, jak by zněl doslovný překlad označení pro brazilský Interlagos, musí být jezdec tělesně zcela fit. Energii mu odebírají nejen vysoké jihoamerické teploty a značná vzdušná vlhkost, ale také nerovnosti asfaltového povrchu, které se přenášejí monopostem do závodníkova těla jako velmi nepříjemné otřesy.

Mezi jezdci a týmy není Autodromo Jose Carlos Pace favorizovanou tratí. Vedle Tokia a Mexico City patří Sao Paulo ke třem největším městům světa, ovšem brazilské město vyniká všudypřítomným obrovským rozdílem mezi bohatstvím a chudobou. S tím souvisí nadprůměrná kriminalita. Chudinské slumy 20miliónového města, vzdáleného jen 13 kilometrů od Interlagosu, nevytvářejí dobrý obraz pro famózní formuli 1, pyšnící se superlativy v technickém pokroku a životní úrovni.

Silniční provoz v Sao Paulu je provázen neuvěřitelným chaosem. Denně vyjíždí do ulic velkoměsta více jak 5 miliónů aut. Kdo nemá pevné nervy, měl by svěřit své přesuny do rukou taxikářů, kteří se bravurně proplétají mezi ostatními vozidly.

AUTODROMO JOSE CARLOS PACE, INTERLAGOS - informace o okruhu

Technici to v Sao Paulu také nemají lehké. Jejich úkolem je nejen nalézt velmi dobré nastavení vozů, ale vyrovnat se s vibracemi od nerovného povrchu, což se jim ne vždy povede. David Coulthard dodnes vzpomíná na obroušenou desku na spodku svého McLarenu a v důsledku toho na poškozené přední křídlo, jak se mu to přihodilo v roce 1999. O rok později musel Peter Sauber stáhnout ze závodu oba své vozy, protože konstrukce uchycení zadního křídla nevydržela otřesy, přenášené podvozkem.

Okruh ´Autodromo José Carlos Pace´ vyžadoval ještě v nedávné minulosti od jezdců a techniků připravit pro jediný závodní víkend dvě různá nastavení. Pro zajetí rychlého času v kvalifikaci bylo nezbytné mít auto opatřené větším množstvím přítlačných ploch, aby bylo dosaženo co největšího přítlaku. Takový požadavek by mohl být uplatnitelný i pro závod. Jenže v něm se musí předjíždět, a tak jezdci potřebovali dosáhnout vysoké rychlosti na rovinkách, aby na jejich konci byli schopni vybrzdit soupeře před sebou.

Špičkovou rychlost na rovných úsecích lze ovšem dosáhnout jen za předpokladu, že auto bude mít minimální čelní odpor, tedy málo přítlačných ploch a pokud možné využít jejich minimální sklon. Tato extrémní disproporce, tak typická právě pro brazilský okruh, byla v posledních letech částečně odstraněna řadou úprav technických pravidel, zaměřených na omezení vlivu aerodynamiky monopostů a zavedením systémů KERS a DRS.

GP BRAZÍLIE (okruh Interlagos) - základní statistické údaje

GP Brazílie se poprvé uskutečnila v roce 1973. Tehdy zvítězil domácí závodník Emerson Fittipaldi. Závod se jel na okruhu v Interlagosu a velká cena zde s výjimkou roku 1978 setrvala až do sezóny 1980. Pak nastalo stěhování na devět sezón do Ria de Janeiro, aby se formule 1 do Interlagosu vrátila opět od roku 1990.

GP Brazílie mívala tradičně zamluvený jeden z prvních termínů kalendáře. Nejčastěji se zde závodilo v březnu nebo v dubnu, v 70. letech i v lednu nebo únoru. Od roku 2004 se brazilská GP přesunula na závěr sezóny s říjnovým, resp. listopadovým datem konání.

Nejúspěšnějším jezdcem, který v Interlagosu absolvoval závod na 71 kol po okruhu 4309 metrů dlouhém, zůstává Michael Schumacher, který zde zvítězil celkem čtyřikrát (1994, 1995, 2000 a 2002). Z aktivních jezdců se v Interlagosu z vítězství radovali Felipe Massa (2006 a 2008), Mark Webber (2009 a 2011), Kimi Räikkönen (2007), Sebastian Vettel (2010) a Jenson Button (2012).

V GP Brazílie však nejčastěji vítězil Alain Prost, a to dohromady šestkrát (1982, 1984, 1985, 1987, 1988 a 1990). Většinu svých úspěchů ovšem dosáhl na okruhu v Riu de Janeiro. O návrat brazilské Grand Prix do Sao Paula počátkem 90. let minulého století se zasloužil Ayrton Senna, který zde stejně jako jeho krajan Emerson Fittipaldi zvítězil dvakrát.

Stalo se v minulých letech

2007: McLaren-Mercedes završil smolnou sezónu největší prohrou, jakou rozhodně nikdo nečekal. Jasný favorit na titul Lewis Hamilton nezvládl závěrečný závod, do něhož vstupoval jako kandidát s nejlepší výchozí pozicí. Ani průběžně druhý Fernando Alonso nedokázal využít zaváhání svého týmového kolegy a musel se sklonit před rychlostí monopostu Ferrari, který dovezl Kimiho Räikkönena k prvnímu titulu mistra světa v první sezóně v italské stáji.

Nico Rosberg v závěrečné velké ceně sezóny 2007 vytáhl tým Williams hodně vysoko. Čtvrté místo se cení a současně při bodové absenci ambiciózního Red Bullu potvrdil čtvrtou příčku svého týmu mezi konstruktéry. Před Williams se v konečném hodnocení Poháru konstruktérů vešly kromě mistrovského Ferrari jen stáje BMW Sauber a Renault.

2008: Do konce brazilské Grand Prix 2008 zbývalo 12 kol, když začala rapidně stoupat vzdušná vlhkost. Neklamné znamení, že se blíží déšť. Podle předpovědi meteorologů se přeháňka mohla spustit v době posledních dvou nebo tří kol. Pršet ale začalo dříve, a tak většina jezdců zamířila do boxů pro přechodné pneumatiky.

Nikdo nechtěl podstoupit zbytečné riziko, na trati ovšem začala být nepřehledná situace o pořadí jezdců. Lewis Hamilton (McLaren-Mercedes), bojující o celkové vítězství v šampionátu s Felipem Massou (Ferrari), se od mechaniků vrátil na páté pozici, ale zezadu ho nadále ohrožoval Sebastian Vettel (Scuderia Toro Rosso). Pokud by si tito jezdci prohodili pozice, přišel by Lewis Hamilton o titul.

V 68. kole se to stalo, ale souboj tím neskončil. Vettel aspirantovi na titul nedokázal ujet, ale ani ho nepouštěl dostatečně blízko k sobě. V tu chvíli to pro Hamiltona vypadalo zle. V 71. kole cílovou pásku protnul jako vítěz Felipe Massa a v týmu Ferrari i na tribunách propuklo šílenství. To ještě nikdo netušil, že Timo Glock (Toyota), jedoucí i za silného deště na pneumatikách do sucha, neudrží svou pozici a Sebastian Vettel i Lewis Hamilton ho v nájezdu do cílové rovinky předjeli. Lewis Hamilton se ve strhujícím závěru brazilské velké ceny stal mistrem světa a Ferrari zvítězilo v Poháru konstruktérů sezóny 2008.

Okruh v Sao Paulu patří ke klasickým tratím

GP Brazílie - plánek okruhu • Foto allianz.com

2009: Mark Webber (Red Bull) sice Grand Prix Brazílie vyhrál, ale největší radost panovala jinde. Páté místo stačilo Jensonu Buttonovi k zisku titulu mistra světa a jeho tým Brawn GP navíc mohl slavit zisk Poháru konstruktérů. Nad závodem podobně jako o rok dříve visela hrozba deště, který potrápil závodníky již o den dříve při kvalifikaci. Hned první kolo přineslo drama v podobě několika kolizí, které si vyžádalo vyjetí safety caru.

Další promíchání pořadí způsobily zastávky v boxech, po nichž se do vedení dostal Mark Webber, kdežto Rubens Barrichello (Brawn) stále více ztrácel a když ho tým v závěru závodu po defektu pneumatiky povolal neplánovaně do boxů, bylo i po sebemenší naději na titul, který naopak připadl po taktické jízdě jeho týmovému kolegovi Jensonu Buttonovi, a to ještě před závěrečným podnikem v Abu Dhabi.

Jezdce v cíli odmávnul rychle se zotavující Felipe Massa, který po GP Maďarska musel po těžkém zranění přenechat místo u Ferrari náhradníkům. Za vítězným Webberem se z druhé pozice radoval Robert Kubica (BMW Sauber), na pódium se dostal ještě Lewis Hamilton (McLaren).

2010: O velkou senzaci se v kvalifikaci postaral pilot Williamsu Nico Hülkenberg. Nováček dokonale využil proměnlivých podmínek a s náskokem jedné sekundy na Sebastiana Vettela (Red Bull) si zajistil své první pole position. V závodě ovšem neměl podle očekávání žádnou šanci a cílem projel jako osmý. To Sebastian Vettel ihned po startu převzal vedení v závodě a nakonec se stal jeho zaslouženým vítězem před týmovým kolegou Markem Webberem, Fernandem Alonsem na Ferrari a dvojicí McLarenu Lewisem Hamiltonem a Jensonem Buttonem.

V závěrečné fázi havaroval Vitantonio Liuzzi (Force India) a na trať musel safety car. Díky němu se Mark Webber dotáhl na Sebastiana Vettel. Red Bull ale nepřistoupil k týmem řízené výměně pozic, přestože měl Australan před tímto závodem vzhledem k počtu bodů lepší vyhlídky na zisk titulu mistra světa. Z plejády domácích jezdců ani jeden nedosáhl na body: Felipe Massa (Ferrari), Rubens Barrichello (Williams), Lucas di Grassi (Virgin) a Bruno Senna (HRT).

2011:V posledním závodě sezóny se Mark Webber (Red Bull) konečně dočkal svého prvního vítězství v tom roce. Vytěžil z technických problémů týmového kolegy Sebastiana Vettela. Už se ovšem asi nikdy nedozvíme, o jak moc taktickou hru přitom šlo ve vztahu ke konečnému pořadí v hodnocení jednotlivců. Přestože Sebastian Vettel poněkud demonstrativně pustil Marka Webbera v nájezdu do 30. kola před sebe, dokázal Australan, že je typ závodníka, který se umí poprat o vítězství.

V závěrečných třech kolech zajel Mark Webber třikrát za sebou nejlepší čas na kolo v závodě s konečnou hodnotou 1:15,324 min. Bylo to jeho sedmé nejrychlejší kolo v závodě v sezóně, čímž si zajistil absolutorium ve speciálně vypsané soutěži Fastest Lap Trophy. V závodě třetí Jenson Button (McLaren) si při hodnocení nejprve postěžoval, že nemohl pneumatiky s měkkou směsí dostat na provozní teplotu. Tvrdší směs fungovala ovšem velmi dobře. Pomohla mu při stíhací jízdě za Fernandem Alonsem (Ferrari) i při jeho předjetí. Díky třetímu místu se stal vicemistrem.

2012: GP Brazílie 2012 měla tu čest rozhodnout o loňském mistru světa, jímž se stal Sebastian Vettel, přestože projel cílem až jako šestý. Poslední listopadová neděle přitom pro pilota Red Bullu nezačala vůbec dobře. Zatímco obě Ferrari, tedy i Vettelův jediný konkurent v boji o titul Fernando Alonso, vystartovala jako rakety, Vettel se již po několika stech metrech ocitl po kolizi s Brunem Sennou v nezávidění pozici, kdy se zdálo, že pro něj všechno skončilo.

Také Fernando Alonso prožíval závod plný zvratů, přestože jeho jízda patřila k nejplynulejším a neustále postupoval pořadím nahoru. V závislosti na průběžném umístění Sebastiana Vettela byl virtuálním mistrem světa on nebo jeho německý konkurent. A tak se to změnilo během závodu hned několikrát. Alonso měl k sobě celý tým Ferrari a velkého pomocníka v týmovém kolegovi Felipem Massovi.

Na velké finále to ale nestačilo a španělský pilot se třetího mistrovského titulu nedočkal. Přesto jeho výkon v deštivém závodě, plném předjíždění, strategických rozhodování a kolizí lze považovat za mistrovský. S handicapem slabšího monopostu dokončil závod na druhém místě hned za jeho vítězem Jensonem Buttonem (McLaren).

GP BRAZÍLIE 2013 – ČASOVÝ HARMONOGRAM (SEČ)

Kolo s Rubensem Barrichellem

„Okruh v Interlagosu se jede proti směru hodinových ručiček, takže závod je pro jezdce fyzicky velmi náročný, protože svaly jsou namáhány jinak než na ostatních okruzích. Velmi důležitá je čistota výjezdu z poslední zatáčky, aby vůz dosáhl maximální rychlost na cílové rovince. Na jejím konci se brzdí z 300 kilometrové rychlosti do první levé zatáčky směrem po svahu. Jmenuje se Descida do Sol a projíždí se na druhý rychlostní stupeň. Zde je důležité dát si pozor, aby se nezablokovalo levé kolo.“

„Pak trať zase stoupá vzhůru k rychlé změně směru v zatáčce Senna-S. Ta se projíždí rychlostí 140 km/h na plný plyn se zařazeným třetím rychlostním stupněm. Následuje třetí zatáčka Curva do Sol, z níž se zrychluje do rovinky Reta Oposta na 290 km/h. Na jejím konci po projetí zatáčky Descida do Logo opět na třetí rychlostní stupeň rychlostí do 150 km/h pokračuje trať svou střední částí.“

„Tato interní část začíná pravou zatáčkou Ferradura, projížděnou rychlostí asi 200 km/h. V ní už více jezdců udělalo chybu, takže je třeba dát si při brzdění pozor na nerovnosti na dráze a zůstat v ideální stopě na pravém okraji, protože následuje další pravá zatáčka, projížděná tentokrát rychlostí 90 km/h na druhý rychlostní stupeň.“

„Další úsek tvoří pomalá, ale plynulá pravo-levo-pravá kombinace skrz zatáčky Pinheirinho a Bico de Pato. Nakonec se zrychluje v rychlé levé zatáčce Mergulho, což je nejnižší místo na trati. Jede se v ní rychlostí 200 km/h, při níž už se nacházíte skutečně na limitu. Zbývá ještě dobrzdit z 250 km/h na 120 km/h před poslední zatáčkou Juncao a z dvojky se rozjet dlouhou táhlou levou zatáčkou na cílovou rovinku.“