Snob, doktor i legenda F1. Farina je navždy první, má i zatáčku v Brně
Legendární Enzo Ferrari o něm řekl: „Byl to muž z oceli. Zvenčí i zevnitř.“ Jízdním stylem balancoval mezi odvahou a kaskadérstvím. Po jeho nehodě se dodnes jmenuje jedna zatáčka u Brna. A hlavně, byl to první mistr světa F1. Jmenoval se Giuseppe Farina a od historického triumfu letos uplynulo už 70 let. Mimořádný životní příběh plný rychlosti, nesmlouvavosti či tragické smrti ale nestárne.
Na to datum již padla tuna prachu. Přesto šlo o zásadní moment. Sobota 13. května 1950, britský Silverstone. Ještě před pár lety odtud vzlétaly britské a americké bombardéry, aby zničily Hitlerovu třetí říši. Teď se však na zdejším asfaltu proháněly stroje, o kterých se dalo stejně tak říct, že byly nejrychlejšími automobily ale i rakvemi světa.
„Den řevu a kouře,“ vzpomínal deník Guardian.
A po tom všem vzešel před 100 tisíci diváky jako vítěz jeden elegantní Ital. S vavřínovým věncem mu přišel pogratulovat i král Jiří VI. Šlo o historicky prvního vítěze závodu F1, který rovněž uzmul premiérové pole position nebo nejrychlejší kolo závodu. O pár měsíců později, 3. září, se pak rodák z Turína stal prvním mistrem světa v historii. Jeho jméno znělo Giuseppe Farina.
„Od vzniku F1 jsme poznali už řadu velkých šampionů a inspirujících pilotů. Jen jeden z nich byl však skutečně první. Mám obrovskou úctu k historii a předchůdcům, které můžeme po právu nazvat rytíři našeho sportu. Smekám před nimi,“ řekl nedávno šestinásobný šampion Lewis Hamilton.
Bude to on, kdo možná tento víkend vyrovná v Rusku absolutní rekord 91 výher v F1, který zatím ještě drží Michael Schumacher. Přesto si ani Hamilton netroufne srovnávat se s legendami starých časů. Pionýry, mezi nimiž Farina vládl jako první ze všech.
„Šlo o chlapa z oceli a šampiona v plném slova smyslu. Dokázal ze sebe vydat cokoliv, co se po něm chtělo,“ prohlásil na jeho adresu Enzo Ferrari. Vraťme se však na začátek.
Obávaný pan doktor
Farinův osud totiž mohl být jiný. Hrával fotbal, lyžoval, jezdil na koních, snil o kariéře v armádě. Jenže řev automobilů byl něčím, co ho obklopovalo nejvíc. Otec legendy byl zakladatelem karosářské továrny v Turíně (La Stabilimenti Farina) a i jeho syn rychlým žihadlům propadl.
Za volant se poprvé posadil už v devíti letech. Díky pár chytrým kouskům na burze si mohl později pořídit vůz Alfa Romeo 1500, s nímž se v roce 1925 zúčastnil závodu Aosta – Grand St. Bernand. Zatímco Farina senior skončil v tomto podniku čtvrtý, mladý Giuseppe havaroval po nárazu do stromu a vyvázl s poraněným ramenem a pořezaným obličejem. Zastavit ho to však nemělo.
Nevídanou odvahou budil dál úžas a brzy zapůsobil na pilota Tazia Nuvolariho, který se stal jeho mentorem a pomohl k dalším štacím. Mimo tratě byl Farina znám jako sečtělý a inteligentní člověk – získal titul doktora politických věd a vedle přezdívky Nino se mu říkalo „il dottore“. Na trati ale platil za morouse. Prý nesouhlasil, aby závodil někdo, kdo nemá správný společenský rodokmen a svým stylem, kdy téměř ležel a držel napnuté ruce, se často měnil v pana Hydea.
„Byl to člověk, proti němuž jste do bitvy kolo na kolo fakt nechtěli jít,“ uvedl třeba Stirling Moss. A bohužel Farinou šly i srážky, jež skončily fatálně (s Marcelem Lehouxem či Lászlém Hartmannem). Jeden z incidentů měl nakonec i v Československu.
Zde to měl sice rád, neboť tu před 2. světovou válkou urval své první velké vítězství, jenže tentokrát v roce 1949 nezajel dobrý závod. Na přírodním Masarykově okruhu nezvládl zatáčku ve směru na Kohoutovice a vletěl se svým maserati mezi lidi. Pár vteřin poté následoval i Brit David Parnell a nehoda si celkem vyžádala dvě oběti a 14 zraněných. Inkriminovanému místu se dodnes říká Farinova zatáčka a tragickou událost na místě připomíná vybudovaný památník.
On sám se však po ošetření oklepal. A o necelých dvanáct měsíců později se stal prvním světovým šampionem F1. Ve věku 44 let!
Manželka závody nesnášela
„Jezdil, jako by měl za sebou ďábla a nad sebou anděla,“ nechal se slyšet Ferrari. I slavný tvůrce prestižní značky se stal svědkem, kterak Farina ještě před poslední bitvou v Monze ztrácel 4 body na lídra Juana Manuela Fangia a 2 na Luigiho Fagioliho. Jenže v rozhodující bitvě prožil do té doby vedoucí Argentinec řadu poruch a Fagioli dojel až třetí, takže se titulu dočkal vítězný Farina.
„Nino byl nicméně vnímán jako odtažitý a snobský. A je pravda, že publicitu neměl rád. Jelikož i jeho manželka Elsa, která provozovala luxusní módní butik v Turíně, závodění nesnášela a považovala to za hloupé, Giuseppe se odmítl na oslavu titulu doma vyfotit,“ přispěl jednou historkou David Tremayne z F1.com.
Napodobit životní úspěch se pak temperamentní Ital pokoušel i v dalších letech… To však už nastal čas jiných – Juana Manuela Fangia či Alberta Ascariho. A čím víc se Farina snažil uspět, tím víc spíš přicházely další nehody. Po karambolu v Mille Miglia se například vrátil do bitvy 1000 kilometrů v Monze ještě se sádrou na pravé ruce. Ale hned v prvním kole jeho vůz vzplál a on ještě utrpěl vážné popáleniny. Když se k tomu všemu nakonec přidaly bolesti z dřív nedoléčených zranění, začal brát morfium. V roce 1955 pak kariéru v F1 uzavřel. Celkově zde získal pět výher, dvacetkrát vystoupil na stupně vítězů a sedmadvacetkrát startoval z první řady. „Myslím, že je proto nespravedlivé, že ho neuvádí mezi velikány častěji. Zaslouží si víc uznání,“ napsal motoristický žurnalista Mike Lawrence.
Krutým osudem nakonec Farinův život skončil 11 let po závěru kariéry – a to znovu při nehodě. Při cestě na GP Francie, kterou chtěl sledovat jako divák a poté se stát poradcem ve filmu Grand Prix, nezvládl na silničce v Savojských Alpách při nepříznivém počasí svůj Lotus Cortina. Načež narazil do telegrafního sloupu... Bylo mu 59 let.
A ač od chvíle jeho prvního mistrovského titulu poznala F1 ještě 32 různých králů, on už bude vždycky tím… prvním.
