Člen americké Síně slávy motoristického sportu. Bývalý brazilský jezdec formule 1 Emerson Fittipaldi (76) je žijící legendou. V letech 1972 a 1974 se stal mistrem světa ve stájích Lotus a McLaren. Fittipaldiové jsou slavný závodnický rod, nejmladší syn Emerson Jr. jde rovněž v otcových šlépějích. „Už teď je mnohem lepší než já," říká o synovi fenomenální jezdec, který Prahu navštívil v rámci projektu Motorsports Legends, světového projektu s investičními mincemi.
Zalíbilo se vám v Praze?
„Moc se mi tu líbí, několikrát jsem tu byl s ženou i dětmi. Praha je nádherné město s kusem historie. Pokaždé když přijedu, něco mě překvapí.“
Zmiňujete děti. Touží se stát váš nejmladší syn Emerson Jr. v budoucnu jezdcem F1?
„Je mu teprve šestnáct let, ale sní o tom. Příští rok pojede evropský šampionát. Neustále mu radím, zajímá se a na spoustu věcí se mě ptá.“
Nebojíte se, že bude jednou lepší než vy?
(smích) „Už teď je mnohem lepší než já, v jeho věku jezdí ve formuli 3. Já jsem v jeho věku jezdil v Brazílii na malé motorce. Je ohromně posunutý.“
Váš vnuk Enzo závodí ve formuli 2, jste spokojený s jeho výkony?
„Odvádí velmi dobrou práci. Těším se z něj, doufám, že se v nejbližší době dostane do Formule 1. Je připravený se o to poprat.“
Cítil jste strach, když jste závodil?
„Ano, a ne jednou. Třeba když nastaly nějaké technické problémy a na chvilku jsem ztratil kontrolu nad vozidlem, ale nikdy před závodem. To nejde, nemůžete mít strach na tréninku nebo během závodu, to si můžete sednout před televizi. Riziko je součástí tohoto sportu. V současnosti jsou vozidla ale vcelku bezpečná, oproti naší době se to nedá ani srovnávat. Bezpečnost se díky systematické práci výrazně zlepšila.“
Připouštěl jste si někdy, že můžete na dráze přijít o život?
„Vždyčky říkám lidem, že dříve to bylo naprosto odlišné. Riziko, ve kterém jsem závodil, bylo obrovské. Já jsem vždycky chtěl závodit rychle, užíval jsem si to. Dával jsem do toho maximum. Důležitou roli v mé kariéře hrála víra. Jsem věřící, modlil jsem se před každým závodem, abych byl ochráněn, kdyby se mi cokoliv přihodilo.“
Formule patří k nejnebezpečnějším sportům světa, vyhledával jste i jiné adrenalinové sporty?
„Miluji sporty, obzvlášť ale ty dynamické. Když jsem byl teenager, hodně jsem v Brazílii surfoval a hrál spoustu vodních sportů. Rád jsem měl i snowboarding. Zkrátka veškeré dynamické sporty, například golf je pro mě příliš statický.“
Boj o život zažil na vlastní kůži
Niki Lauda
. Jak na něj vzpomínáte?
„Měl jsem štěstí, že jsem mohl závodit zrovna v té době a potkávat jezdce, jako byl on. S Nikim jsme poprvé spolu závodili ve formuli 2. Měli jsme výborný vztah, byl opravdu vynikající jezdec. Že přežil nehodu, byl zázrak. Byl jsem za ním tehdy v nemocnici, měl hrozně málo kyslíku a krve, každou půlhodinu se prováděla transfúze. V tu dobu mi volali z Ferrari, že chtějí, abych ho nahradil. Dovedete si přestavit, jak to bylo těžké. Byl na hranici přežití. On nás ale všechny ohromil, za měsíc a půl totiž seděl opět v monopostu a závodil v Monze. Pamatuji si dodnes, jak měl popálený obličej.“
