Kornfeil zajel životní jízdu: Už mě nemají za blbečka, bojí se mě!
ROZHOVOR | Jeho sebevědomí stoupá. Jakub Kornfeil ví, že dokáže bojovat i s těmi nejlepšími. V kvalifikaci na GP Francie vyjel druhou řadu, když skončil čtvrtý. Málem ale dokázal vybojovat první řadu – ze třetí příčky ho sesadil v posledních vteřinách Portugalec Oliveira.
„A to mě trošku mrzelo. Jinak je to velmi slušné, vlastně mé nejlepší kvalifikace v kariéře,“ zářil spokojeně jezdec ze třídy Moto3.
Výborný výsledek jste vyjel v posledním kole. Můžete popsat, jak to probíhalo?
„Čekal jsem na závěr. Nechtěl jsem bláznit a riskovat. Jeli jsme na mokrých pneumatikách, před kvalifikací pršelo. Počkal jsem si, až na trati moc jezdců nebude a pak zariskoval v posledním kole. Tahal jsem, i za cenu pádu.“
Je tohle nejlepší možná strategie v kvalifikacích – soustředit se jen na závěr?
„V takových podmínkách určitě. Když se jede na suchu, musíte zrychlovat prostě pořád. Na vodě je to trošku jiné. V Le Mans to strašně klouže, kdybych jel na maximum celou kvalifikaci, určitě bych spadl. Na vodě jsem vyloženě čekal až na závěr.“
Ve Francii bude pršet, vyhovují vám tyto podmínky?
„Podle výsledků asi určitě jo, každý mi to říká. Ale nemám vodu moc rád. Navíc v mokrých podmínkách je to s Moto3 komplikované – má mnohem větší zátah, je to rizikovější.“
Do GP Francie odstartujete ze druhé řady, máte v plánu útočit na bednu?
„Moc bych si ji přál – nemáme k ní vůbec daleko. Ale je potřeba říci ještě jednu věc, máme čas. V Moto3 jsou i lepší kluci, kteří si tu bednu zaslouží. Samozřejmě by se mi takový výsledek moc líbil.“
Není to od vás moc skromné? Vždyť v Jerezu během GP Španělska jste vedl závod…
„Ano, jsou určité ukazatele, podle kterých by se to dalo říci, že si bednu zasloužím. Není jednoduché se pohybovat na špici během závodu, a to hlavně po psychické stránce. Musím se naučit s těmi kluky jezdit více a pracovat ve vedoucí skupince. Ustálit se tam.“
Jakou máte strategii před závodem?
„Myslím, že se kluci vystřílejí, popadají. Je nutné se od startu uchytit někde vysoko, například kolem pátého místa. Jezdit to svoje a v posledních pár kolech zabojovat a zaútočit. Přál bych si, aby bylo sucho.“
Jak se změnil váš život paddocku po GP Španělska, kde jste jasně prokázal, že se derete na špici?
„Hodně se toho změnilo, jako mávnutím proutku. Najednou jsem šel paddockem a kluci mě zdravili mnohem víc. Zejména ti, co jezdí vpředu. Asi si mě bojí. A to je super! Dříve ze mě měli srandu. Brali mě za nějakého podřadného blbečka, který se motá kolem patnáctého místa. Dneska už mě berou jinak. Už s těmi kluky dokáži jet a předjet je.“
