Pešek je bez angažmá a říká: Chci být trenérem jezdců a pomáhat
Před rokem se připravoval na GP Americas. Nedokončil, přesto právě v Texasu si z celého roku nejlépe v MotoGP zazávodil. Co dělá Lukáš Pešek teď? „Cvičím, běhám, spím, občas někomu s něčím pomohu,“ popisuje český jezdec, který je na sto procent přesvědčen, že se v letošním roce v závodě se silniční motorkou neobjeví. „Jestli je to pauza na rok, nebo úplný konec, to ukáže čas.“
Zvažujete konec kariéry?
„Já jsem nikdy neuvažoval o tom, jestli skončím teď, nebo zítra. Je to zase pauza, a pokud by se v příštím roce rýsovala obdobná situace, asi skončím úplně. Na letošní sezonu jsem dostal čtyři pět nabídek k závodění v jiných šampionátech. Buď bych ale jezdil zadarmo, nebo za minimální peníze. Pokud mám něco dělat zadarmo, tak raději věci, ze kterých mám větší radost.“
Není vám líto, že se nepodařilo angažmá vyjednat?
„Celá má kariéra byla nahoru dolů. Myslím, že něco za mnou ale zůstalo. Došel jsem tam, kam jsem chtěl. A minulý rok byla hranice. Všechno, co bych dělal, by bylo krokem zpátky. Ani mi MotoGP nebude chybět. Raději si zajezdím motokros v lese s kámošema, kde si v lese pokecáme a pak pojedeme všichni nadšení domů, než kdybych zase v MotoGP zajížděl osmnáctá a devatenáctá místa a doma pak na mě někteří lidi nadávali a říkali, jak to bylo na prd.“
Když jste dostal nabídku z královské kubatury, byl jste hodně nadšený…
„To ano. Když mi před sezonou zavolali, seděl jsem zrovna s jedním mým dobrým kamarádem, bývalým závodníkem. A říkali jsme si: Kdybych alespoň jeden závod objel, to by byla pecka. Nakonec jsem je dal všechny. Ambice k sobě jsem měl větší, ano. Ale jinak – vždyť jsem rok nezávodil. A najednou jsem skočil do toho nejlepšího… Bohužel jsem dostal nejhorší materiál. Ať vypadá má mise neúspěšně, byla pro mě úspěchem. Poslední meta, kterou jsem si chtěl zkusit.“
Vy se v paddocku MotoGP budete pohybovat i nadále…
„Ano, dohodli jsme se na spolupráci s Martinem Gbelcem, který jede Red Bull Rookies Cupu a v Alpe Adria Cup. Starám se o něj. Jak manažersky, tak trenérsky. To je aktivita, které bych se chtěl v budoucnu věnovat. Máme na čem pracovat. Kluk je velmi talentovaný, má potenciál. Už jsme spolu měli pár tréninků a testů. Dá se říci, že spolu pracujeme intenzivně. A k tomu jsem se dostal do skupiny Bezpečně na motorce s Mírou Lisým, kde vyučuji bezpečnou jízdu, ale také jízdu na okruhu.“
Byl byste rád trenérem závodníků, takzvaným rider coachem?
„Stoprocentně. Mě tenhle sport baví, moc. Nikdy jsem neřekl, že bych chtěl úplně zmizet. Ať si každý říká, kdo chce, co chce, zkušenosti z MotoGP nemá v Česku moc lidí. Skoro nikdo. Beru to celkově jako dráhu a známosti v paddocku. Určitě bych to chtěl využít a předat to někomu, aby ho to posunulo.“
Jaký má váš svěřenec potenciál?
„My spolu děláme od nového roku. Ten kluk dělá obrovské kroky. Co se týče výkonnosti, je výborný. Talent má obrovský, jenom ho musíme rozvinout, nasměrovat. Když ho vše bude bavit a nic se mu neznechutí, může být minimálně tak dobrý jako Jakub Kornfeil nebo Karel Hanika. Je hrozně tichý, na trati se ale chová jinak. Jakmile vidí někoho před sebou, okamžitě by ho sežral. Takový jsem byl i já.“
Právě Hanika s Kornfeil šampionát pro juniory vyhráli. Nyní jsou ve třídě Moto3. Je reálné, aby se dostali v letošním roce na stupně vítězů?
„Kuba by měl jezdit bedně stoprocentně. Už vloni měl být blíž, technika netechnika. Letos mu to sedlo, KTM je výborná. I v Kataru mohl být výš. U něj se stává často, že prvním kolem projede vzadu. Hanika na to má rovněž, stoprocentně. Výborná technika, nejlepší tým v Moto3, z mého pohledu. Vždyť v Kataru na prvního ztratil jedenáct vteřin, to je pecka. Jel časy jako první pětka, v pohodě. Jen zapracovat na kvalifikaci. Karel se mi jeví dravěji.“
