Romana Barboříková
6. srpna 2021 • 17:17

Mäki po finále: Bude potřeba ještě zamakat. Co ji pobavilo v diskuzích?

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Pastova show, oslavy na střeše autobusu a narvaný Staromák
Irgl rozebírá mistry. Rulíkovi dodávalo sílu… Pasta bude jezdit dál, Kaše mě překvapil
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z TOKIA | Je to jeden ze silných českých příběhů Her v Japonsku. Jen sedm měsíců po porodu synka Kaapa se dostala běžkyně Kristiina Mäki nejen na olympiádu, ale na ní se prodrala až do samotného finále běhu na 1500 metrů. Tam sice skončila na poslední třinácté příčce, ale odnesla si z něj motivaci do dalšího tréninku. A třeba i pozvánky na prestižní závody. „Ráda bych si zaběhla na Diamantové lize. Byla jsem na dvou, a obě jsem zkonila, tak bych chtěla nějakou, která by se mi povedla,“ přeje si atletka, kterou pobavilo, jak lidé řeší, že se nepíše Mäkiová.



Jak náročný byl třetí závod?
„Byl. Asi už to bylo i vidět, že to bylo moc. Strašně mi vytuhly ruce. Od druhého kola už to moc nejelo.“

Cítila jste únavu po semifinále?
„Noc po závodě jsem moc nespala, ale říkala jsem si, že to dospím noc před závodem. Ale je to prostě znát, že třetí závod v pěti dnech je už na mě asi hodně a je tam co vylepšovat.“

Může to být i tím, že po porodu nemáte tolik naběháno?
„To takhle tvrdí trenér, že čím je delší příprava, tím pak člověk dokáže běžet víc závodů po sobě. Může to tím být.“

Bylo finále rychle rozběhnuté?
„Myslím, že to bylo podobně rozběhnuté jako ve středu. Nějak mě to tempo nezaskočilo, ale pak jsem začala hnít.“

Jak jste si užívala to, co je spojené s olympijským finále, tedy hvězdný call room, nástup před vlajkou a podobně?
„Vlajka byla super. V call roomu jsem si říkala, že je tu zase o dost míň lidí, kteří se dají předběhnout. Šla jsem tam s cílem nebýt poslední. Myslela jsem, že ty dvě, možná tři bych mohla dát (Martu Perezovou, Cory Ann McGeeovou, Elinor Purrierovou St. Pierreovou). Dvě už jsem dřív předběhla a tu třetí skoro, takže jsou běžitelné. Ale to bych musela být v jiné formě.“

Jak jste si užívala rostoucí popularitu, která s vaším postupem do finále přišla?
„Trochu mě překvapilo, kolik lidí najednou sleduje atletiku a nějaké běhy. Podpora byla super a byla docela velká.“

Čtete všechny vzkazy, všechny články, které se o vás objeví?
„Asi ne všechno. Občas jsem něco přečetla. Jsem se smála, že se lidé diví, proč se moje jméno nepřechyluje, a pak jsem to radši už nečetla. Ale něco jsem si přečetla.“

Co byste vzkázala těm, kteří kritizují to, že se nepíšete Mäkiová?
„Že se tak nejmenuju. Je to jednoduché. Ale chápu, že mají tyhle starosti.“

Je pro vás postup do olympijského finále motivací do další práce?
„Ano, dokázala jsem si, že nic není nemožné, a že když je člověk na správném místě ve správnou chvíli, tak jde všechno. Ale že je tam potřeba ještě zamakat, aby člověk zvládl třetí závod, který je docela zásadní.“

Očekáváte, že teď přijdou pozvánky na prestižnější závody?
„Myslím, že finále na olympiádě trochu tyhle věci změní.“

Kam byste si přála, aby přišly pozvánky?
„Asi nemám vyloženě vysněný závod, ale byla jsem na dvou Diamantových ligách, a obě jsem zkonila, tak bych asi chtěla nějakou, kde bych odvedla nějaký pěkný výkon.“

Kristiina Mäki v cíli olympijského finále
Kristiina Mäki v cíli olympijského finále

Kdy uvidíte syna Kaapa?
„Letíme v neděli a vlastně i přiletíme, takže někdy v neděli na večer ho uvidím.“

Bylo tady vidět, že jste měla i podporu z Finska, že?
„Ano, dělala jsem rozhovor i do finské televize, a jelikož tam podle mě lidi sledují atletiku víc než v Česku, tak zase všichni volali tátovi a tetě. Takže tam to bylo taky cítit.“

Berou vás jako svou?
„Je hezké, když jsme na nějakém mezinárodním mítinku a běžíme se Sarou (Kuivistuovou), tak komentátoři říkají, že běží dvě Finky, akorát jedna reprezentuje jinou zemi. Takže je to od nich hezké, že na mě nezanevřeli.“

I váš partner Filip Sasínek měl telefonáty a požadavky na rozhovory?
„Volali mu, ale říkal, že to nezvedá. Ne že by byl naštvaný, to vůbec. Ale on to nezvedá, ani když se něco jemu povede. On je takovej, nebere moc telefony. Ani mně, takže…“

Sledovala jste i ostatní mámy, jako Shally-Ann Fraserovou-Pryceovou nebo Alison Felixovou?
„Já jsem vždycky takové ženské hrozně obdivovala a říkala si, jak je to možné, že se vrátí na stejnou úroveň, kde byly. Ne na nějakou lepší, ale že se dokážou vrátit. Nemám moc sportovní vzory, ale tady to jsem obdivovala.“

Teď už víte, jak je to možné?
„Jo, už vím. Nevím, jestli to mají stejně, každý to asi vnímá jinak. Ale mně asi dost pomohlo, že mám nějaké mentální rozptýlení. Že tam není jen atletika, ale je tam něco mnohem většího.“

Po rozběhu jste říkala, že vám věřili asi tak dva lidi…
„Jo, za to jsem taky dostala. Takže to musím uvést na pravou míru, že jich bylo samozřejmě víc, ale byli to ti nejbližší.“

Berete to, co se vám tady povedlo, jako vzkaz ostatním, že si můžou splnit své sny, i když tomu málo kdo věří?
„Já vždycky beru, když přijde z druhé strany nějaký strach, že je to jeho strach. A snažím se si to nějak nepřipouštět, což je asi trochu vidět. A doufám, že lidem, kteří mají strach to třeba pomůže ho překonat.“

Tohle nastavení máte dlouho?
„Já jsem hrozně tvrdohlavá. Taťka je na mě proto naštvaný, ale já to mám po něm. Asi v tom, že si člověk řekne, že ne.“

Co bude váš další cíl? Mistrovství světa v Eugene v červenci 2022?
„Jo. To je letní cíl. A samozřejmě bych chtěla závodit i v hale. Tak uvidíme, jestli mi to rodinné podmínky dovolí.“

Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud