Její maximum patří mezi nejdéle držené ženské světové rekordy vůbec. Helena Fibingerová je jednou z nejvýznamnějších osob historie československé atletiky. Legendární koulařka si nenechala ujít tokijské hry a pustila se bez servítek do svých nástupkyň. „Čekala jsem, že půjdou jinou cestou..." začala dnes již 72letá olympijská medailistka.
Jedna meta Heleně Fibingerové utekla. Olympijské zlato. „Nesu to těžce. Byla jsem v Mnichově (1972), kde mi neuznali poslední pokus, z čehož by byla nejspíš stříbrná medaile," vyprávěla bývalá vynikající koulařka. V Moskvě (1980) se zase zranila. „A do Los Angeles (1984) nás nepustili," litovala.
Jedinou medaili má tak z her v Montrealu 1976, kde vybojovala bronz. „Pořád cítím, že jsem byla nejlepší na světě, držela jsem rekord, ale nesplnila to, co jsem měla. První místo," smutnila. Její halové maximum (22,50 m) z Jablonce odolává světové konkurenci i po 44 letech.
A na jeho „převrhnutí" možná jen tak nedojde. Číňanka Kung Li-ťiao sice vyhrála podle očekávání v Tokiu soutěž koulařek výkonem 20,58 metru, ale... „Čekala jsem, že koulařky půjdou trochu jinou cestou. Byla jsem přešťastná, že Číňanka o pět centimetrů míň než já na olympiádě v Montrealu, abych nemusela čelit poznámkám," usmívala se ve studiu Sazka studio Stromovka na czechteam.tv. Ve skutečnosti tehdy Fibingerová hodila dokonce o devět centrimetrů dál (20,67).
Na současných koulařkách vidí nedostatky. „Vážím si jejich výkonu, ale.. Když se podíváte na moje fotografie z té doby, měla jsme to postaveno na síle, ale také běhání a skákání," popisovala. Nad hmotností moderních koulařek se pozastavuje. „Když je vidím, mohou s takovou konstitucí hodit 20 metrů, ale určitě ne víc. Jsou tlusté. Musím při vší úctě ke všem třem medailistkám říct, že jsou tlusté," zakončila.
