Už to dávno nejsou hrátky mezi Čechy, Němci a Finy. Hod oštěpem v posledním desetiletí proměnili šampioni z nečekaných zemí a posledním z nich je indický fenomén Neeraj Chopra. Třiadvacetiletý mladík, od něhož se hodně čekalo, přivezl z olympiády v Tokiu pro víc než miliardovou zemi první atletické zlato. A jede si příběh jako z filmových pohádek Bollywoodu.
Je to sen malého farmářského synka, který vyrůstal v sedmnáctičlenné rodině ve vesničce jménem Khandra.
„Když jsem byl malý a díval jsem se na letadla, která mi v mé vesnici létala nad hlavou, bylo těžké uvěřit, že v nich jednou budu létat po celém světě,“ líčí Neeraj Chopra.
Jedním takovým přiletěl před pár dny z olympiády v Tokiu se svou zlatou medailí. Jel po pohyblivém pásu letiště v Dillí obklopen desítkami lidí, z druhého pásu na něho mířily kamery.
„Nýrač! Nýrač!“ ozývaly se výkřiky.
Za pár momentů vyšel Chopra před letiště, kde byl velký prostor přeplněný fanoušky, kteří vítali svého prvního zlatého atletického medailistu z olympijských her. Byl to teprve začátek. Chopru čekaly ceremonie na ministerstvu sportu, poseděl na čaji s prezidentem země Ramem Nathem Kovindem. Pak si dal na pár dní volno, údajně kvůli vysokým teplotám, a konečně se dostal domů, do malého městečka Khandra. Uprostřed oslavné párty se ale radši vytratil a schoval se na neznámé místo.
Takhle vypadají oslavy olympijského hrdiny v zemi, kde žije téměř 1,4 miliardy lidí. Indie v celé historii zatím slavila jediné zlato, v roce 2008 ho ve vzduchové pušce vystřelil Abhinav Bindra. A Chopra teď pro ni zařídil i první atletickou medaili. Mezinárodní olympijský výbor sice Indii počítá dvě stříbra Normana Pritcharda z Her 1900 v Paříži, podle údajů Světové atletiky ale tehdy reprezentoval Velkou Británii.
„Pořád ten pocit zpracovávám. Děkuju celé Indii za podporu a požehnání, že mi pomohla se dostat tak daleko. Tenhle moment se mnou bude žít navždy,“ napsal Chopra na svůj Instagram.
Jeho účet během několika dní nabobtnal ze 143 000 followerů na 3,7 milionu a roste každým dnem. Je to číslo mimo realitu současných atletických hvězd. Americká sprinterka ShaCarri Richardsonová se chlubí číslem 2,3 milionu, ale norský překážkář Karsten Warholm nebo švédský tyčkař Mondo Duplantis nejsou proti Choprovi ani na desetině.
To všechno způsobil syn farmáře, který před deseti lety ve svých třinácti přišel poprvé na atletický stadion, protože byl tak tlustý, že se mu ostatní posmívali. Chopra sice odmalička sportoval, hrál volejbal nebo originální hru zvanou kabbadi, což je něco mezi zápasem a ragby. Když ale vstupoval na stadion v blízkosti města Panipat, vážil na svůj věk úctyhodných devadesát kilo…
„Vyrůstal jsem ve vesnici Khandra v široké rodině sedmnácti lidí. Poslali mě na stadion, abych trochu zhubnul. Viděl jsem, jak tam dospělí hází oštěpem, a líbilo se mi, jak oštěp létá vzduchem. Zkusil jsem to a šlo mi to,“ vypráví Chopra. „Během deseti dnů jsem házel kolem čtyřiceti pětačtyřiceti metrů. A ostatní mi začali říkat, že mám na to talent. Po roce a půl jsem sedmisetgramovým oštěpem hodil 55 metrů.“
Chopru oštěp chytil, přes odpor rodičů se kvůli tréninku přestěhoval do Panipatu a ve čtrnácti začal trénovat ve sportovním centru v Pankchkule. Jeho tehdejší trenér Naseem Ahmad byl ale specialistou na dlouhé běhy. Chopra se tak se svým parťákem Parminderem Singhem uchýlil k tradičnímu řešení nadšených oštěpařských studentů, učil se z videí hodů světového rekordmana Jana Železného.
V říjnu 2012 hodil Chopra národní rekord v kategorii do šestnácti let, o tři roky později dostal pozvánku na reprezentační kemp, což považuje za zlom své kariéry. O jeho potenciálu bylo jasno, když v roce 2016 v Bydhošti vyhrál juniorské mistrovství světa ve světovém rekordu své kategorie 86,48 metru.
„Byla to moje první velká medaile a taky moment, kdy jsem začal věřit, že ze mě jednoho dne může být profesionální oštěpař,“ uvedl Chopra.
V dalším období si ho vzal pod ruku slavný německý oštěpař Uwe Hohn, jediný, který kdy poslal oštěp přes hranici sto metrů, ač to bylo ještě starým typem náčiní.
„Indové mají neuvěřitelný potenciál. Jestli na to vletí a začnou dělat atletiku… Dělají tam kriket, který je oštěpu blízký, je tam obrovské množství talentů,“ vyprávěl Hohn před dvěma lety na Zlaté tretře.
Jeho ceněný prospekt měl v té době za sebou triumf na Asijských hrách i Hrách Commonwealthu 2018, zároveň měl ale velké problémy s loktem, které ho nakonec dohnaly až k operaci.
„Je to kluk, který může velice jednoduše překvapit. Nebo možná nepřekvapit, protože má už letos tři závody přes 86 metrů, což je prostě daleko,“ řekl o něm na podzim 2019 reprezentant Jakub Vadlejch.
Letošní sezonu začal Chopra březnovým osobním rekordem 88,07 metru na domácím mítinku v Patiale. A přes celé léto si držel vysokou úroveň. Hlavní oštěpařskou hvězdou olympijského roku byl dlouho Johannes Vetter s myšlenkami na světový rekord. Jenže v Tokiu bylo všechno jinak. Němec se nesrovnal s rychlým mondem, Chopra naopak vyhrál kvalifikaci a nejlepší byl i ve finále. Jakubu Vadlejchovi zlatý hod neuletěl.
„Před olympiádou a možná i před sezonou jsem říkal, že Vetter a Chopra jsou hlavní kandidáti na medaile,“ líčil Vadlejch. „Všichni oštěpaři jdou většinou přes sílu, on jde přes skvělý kotník, rychlost. Je to obrovský přírodňák. V devatenácti letech hodil 86 metrů a vždycky se s ním musí počítat. Myslel jsem si o něm, že bude kandidátem.“
