Krpálkovo zlaté povstání: obrat, slzy na krajíčku a skok na kouče!
Tenhle den se zapíše do historie světového juda i českého sportu. Lukáš Krpálek získal svou druhou zlatou medaili z olympijských her, dokázal to ale ve dvou váhových kategoriích. V tokijském finále s Gruzíncem Guramem Tušišvilim český hrdina ztrácel, dostal dvě žluté karty, ale pak udeřil a mohl si začít vychutnávat emoce olympijského vítěze...
Lukáš Krpálek ve finálovém boji dostal rychle dvě žluté karty za pasivitu, třetí by znamenala předčasný konec. Navíc se držel za bolavou ruku, do které dostal ránu v předchozím duelu. Jenže pak to přišlo... Třicetiletý rodák z Jihlavy se vrhl na svého soupeře, dokázal ho stáhnout na wazari a poté udržet až do zlatého konce.
Už dvojnásobný olympijský vítěz poklekl a zaklonil se s výrazem absolutního štěstí, pak se předklonil a chytil za hlavu, kterou jen chvíli nevěřícně kroutil... Po objetí se soupeřem už se Krpálkovi draly slzy do očí, po čemž následoval radostný řev a tygří skok do náruče kouče Petra Laciny.
Oba si to pak dál křičící v euforii obrátili a Krpálek si ho přehodil přes rameno. „Panebože,“ hlesl pak český hrdina, než pokračoval v objímání s osudovým trenérem, s nímž si špital do ouška další a další pocity.
Pocity dvojnásobného olympijského vítěze a judisty, který v kolébce svého sportu naplnil zdánlivě nemožnou misi - uspět v té nejtěžší váhové kategorii. „Vždyť já sem vůbec nepatřím,“ říkal Krpálek před bojem o medaile. Jenže ukázal, že se nevzdává a patří mezi ty vůbec největší velikány.
Další porce dojetí pak mohla přijít na stupních vítězů a u české hymny...
