Jede si svůj Dostál style. S 202 centimetry a váhou judisty Lukáše Krpálka je kajakář Josef Dostál nepřehlédnutelný. Přesto doufá, že si ho soupeři na olympijských hrách v Tokiu v černé lodi nevšimnou, až vypálí za jediným triumfem, na který v kariéře stále čeká. „Pro mě to zlato na jednu stranu vůbec důležité není. Na druhou stranu je to všechno," říká.
Na tenhle rozhovor přijel Josef Dostál do loděnice Dukly z dobrého oběda, který si dopřál ve známé vodácké hospůdce na Smíchově a vypadal velice spokojeně. Velké tělo má velký výdej energie. Takže si pár týdnů před olympiádou v klidu dopřál dobrotu. Na tu v současnosti, kdy už ladí formu v japonském Susaki, může zapomenout.
Co byl ten zdravý oběd sportovce?
(usmívá se) „Já se musím přiznat, že to nebyl úplně ideální oběd sportovce, ale byl hrozně dobrej. Byl jsem v hospodě U Buldoka, kde jsem si dal pomalu tažený vepřový bůček na medu s bramborovou kaší a byla to naprostá špička!"
Jak často si takové menu můžete dopřát?
„Moc na tohle nehledím. Takovéhle jídlo si moc nedávám. Většinou jím lehká jídla, ale když jsem to tam viděl, nemohl jsem odolat."
Držíte svůj režim?
„Vyzkoumal jsem si, že u mě je celkem jedno, co jím. Spíš hubnu nebo přibírám podle rozpoložení, v kterém jsem. Kolikrát jsem na soustředění držel dietu, opravdu jsem si dával bacha, nezhubnul jsem ani kilo. Pak, když jsem tyhle dietní věci vynechal a byl jsem třeba ve stresu, váha šla okamžitě dolů."
A co nyní před olympiádou?
„Teď mám závodní váhu. Jestli to půjde pouze níž, bude to jenom lepší. Jsem na 111 kilech, což jsem od roku 2014 neměl."
V sezoně máte za sebou jediný mezinárodni závod, Světový pohár v Szegedu, kde jste byl těsně druhý na singlu i na deblu s Radkem Šloufem. Co vám tedy ukázal?
„Že příprava probíhá dobře, že pravděpodobně děláme všechny věci, jak by měly být. Co se týká nakopnutí, motivace, ta šla trošku stranou. Jeli jsme pak na vysokohorské soustředění do Livigna. Člověk musel trošku zvolnit, natrénovat vytrvalost. Kdyby trénoval petardy, co dělá tady v Česku, tak by se zatáhnul na celou sezonu. Tam jsme si na to museli dávat bacha a pak jsme to rozjížděli do rychlosti."
Vymyslel jste, jak ji ještě zlepšit?
„V Račicích a v Kadani jsme na soustředění trénovali měřené kiláky. Vymyslel jsem, že jeden se mnou jede první pětistovku, na pětistovce na mě čeká druhý a sekunduje mi v druhé části. Je to pro mě hodně těžké."
Vás takový trénink musí hodně bolet, ne?
„Člověk vytuhne. Naštěstí to bolí hodně, ale když to člověk přepálí, tělu dojde, že víc to bolet nemůže. Je tam nějaká míra, na kterou se člověk snaží posunovat hranici laktátu, aby byl schopen pádlovat v závodě. Tohle zažije dvakrát, třikrát za trénink. Jestli se potom pobleje... To se prostě stane."
Často?
„Mám vypozorované, že když se dostanu nad hladinu dvanácti milimolů laktátu na litr krve, tak pak zvracím. Což se v některých trénincích stává častěji. I šestkrát do týdne, někdy ani jednou. Podle toho, co mám napsané v tréninku. Když ráno vím, že budu mít těžký trénink, je mi jasné, že si k snídani nemůžu udělat vajíčka, ale musím si přivstat a dát si něco hodně lehkého, abych to co nejdýl udržel."
Je to důležité i mentálně, abyste byl hlavou připravený na to, co vás v závodě čeká?
„Řekl bych, že mentální část tam moc velkou roli nehraje. Možná jen v tu chvíli, že když už je člověk úplně na dně, tak ví, co má udělat, aby ještě zrychlil, aby to ještě víc bolelo.“
Máte už tři olympijské medaile a v Tokiu startujete kromě singlu i na deblu s Radkem Šloufem, jak si věříte?
„Musím říct, že pro mě byl poslední čtyři roky, možná i déle, hlavní prioritou singlkajak. Tam dělám všechno pro to, aby závod vyšel, abych vyhrál. Jak se závod bude vyvíjet, to je věc druhá. Ten debl? Já k němu ze začátku přistupoval, že je to pro mě rozptýlení, věc, kterou dělám pro zábavu. To je prostě taková srdcovka. Můj parťák, Radek Šlouf, je bezvadnej člověk, takže si hrozně rozumíme i mimo vodu, často se potkáváme i o volných dnech. Na trénincích si dobře sedíme. Je to příjemné zpestření od trénování singlu. Těším se na to. V Szegedu jsme dokázali bojovat o medaile, tak si myslím, že by bylo moc fajn, kdyby se nám to povedlo i v Tokiu."
Jak nadějný byl szegedský odstup pouhých devíti setin sekundy od světových šampiónů Maxe Hofia a Jacoba Schopia?
„Závod v Szegedu byl trošku specifický. Němci měli kvalifikaci, Slováci to samé, jeli trošku jinak než normálně. My jsme toho využili, trošku jsme se svezli na vlně. Víme, že takhle se to dá jet. Myslím si, že hodně bude záležet na taktice, kterou pro olympijské finále zvolíme. To bude hodně záviset na mně, protože taktiku, jakožto k háček, dělám já, a Radek mi musí stoprocentně důvěřovat."
Už máte něco v hlavě?
„Člověk musí hodně improvizovat podle toho, jak se závod vyvíjí. Můžeme si říct, že pojedeme zezačátku zepředu, ale je taky dost možné, že to všechny lodě přepálí. To je pak průšvih, protože musíte reagovat na průběh závodu. Moje štěstí, že mám mamku jazzovou zpěvačku, která umí dobře improvizovat. Musím říct, že jsem se to naučil trochu od ní, reagovat na situaci v závodě. Když to někdo přepálí, nebát se sednout mu na vlnu, počkat si do posledních dvě stě metrů a nasadit finiš. Nebo když všichni pojedou pomalu, tak se toho nebát a vystřelit. To záleží od situace."
Na minulé olympiádě v Riu vám ale naopak na vlnu sednul Španěl Marcus Walz, který vás připravil o zlatou medaili...
„Pro mě to byl závod, který jsem jel dobře. Jedině že jsem měl jet v dráze dál od něj. Ale to nebylo možné, protože mi tam plaval bordel, nějaké chaluhy, klacky. Proto jsem musel jet blíž k němu. On toho pak využil, vyfinišoval. Na druhou stranu musím říct, ze jsem teď mnohem líp připraven závodit, vydat lepší výkon, než jsem byl před pěti lety v Riu."
Jste čtyřnásobným mistrem světa,trojnásobným olympijským medailistou, chybí už jen olympijské zlato. Sníte o něm?
„Pro mě to na jednu stranu vůbec důležitý není. Když jednou budu starej a budu vzpomínat na sport, budu vědět, že jsem byl úspěšnej. Na druhou stranu je to všechno, že si budu moct říct: Dělal jsem něco pořádně, naplno a povedlo se mi úplně všechno. Teď už vím, že jsem trénoval tak, abych to vyhrál. To jo. Udělal jsem v přípravě všechno."
Pamatuju si, když jste jako mladík přišel jako posila do čtyřkajaku. Už tehdy jste měl v sobě touhu prosadit se na singlu?
„Když jsem začínal dělat kanoistiku, koukal jsem na různá youtubová videa těch chlapů, co závodí na olympiádách, mistrovstvích světa. A můj sen byl se podívat na start někdy s nimi. Ale vždycky to bylo na singlu, nikdy to nebylo být schovaný v posádce. A když jsem přecházel do chlapů, byl jsem juniorským mistrem světa na singlu. První dva roky jsem závodil na singlu, prvním rokem jsem byl druhý na singlkajaku na mistrovství Evropy na pět set metrů. Měl jsem i hezká finálová umístění ze Světových pohárů a ty roky k olympiádě v Riu to bylo lepší a lepší. Takže ambice tam byly vždycky."
Jenže čtyřkajak byl tehdy českou prioritou, a navíc jste musel bojovat i s domácím konkurentem...
„Tenkrát jsem ještě dost na domácí scéně bojoval s Danem Havlem, který byl v tu chvíli asi lepší. Pak se to přehouplo, v Moskvě (na MS 2014) jsem vyhrál a to jsem tušil, že na singlu ta kariéra asi půjde. Přece jenom, v těch čtyřech, když se někdo blbě vyspí, tak to může celé zkazit. Na singlu jste to jenom vy, je to jenom o vás. Je to jiné."
Řekl jste, že jste nechtěl být schovaný v posádce, měl jste v sobě drajv vystoupit a rvát se sám?
„Mně se vždycky líbilo být středem pozornosti. Myslím, že to mám i po tatínkovi, nejenom po mamince, oba byli trošku extravagantní. Přesně, jak jste říkal. Jezdil jsem čtyřkajak, nejezdil jsem v posádce Dostál, Trefil, Havel, Štěrba. Byl jsem členem čtyřkajaku. To je na jednu stranu hezké, je to už skoro týmový sport. Ale na druhou stranu, když jsem se zeptal lidí, tak o čtyřkajaku pojem měli, ale nedokázali říct jedno jméno. Maminka mi říká,ať se nebojím mít velké sny, že se můžou vyplnit. Mě to na tom singlu bavilo. Na čtyřkajaku jsme jezdili jednu trať, zjistil jsem, že se dají stíhat i dvě, je to pro mě lepší."
Teď už fanoušci pojem jména Josef Dostál určitě znají, jaká je pro vás sláva?
„Já jsem byl třeba předevčírem na zmrzlině. Zahráli jsme si pinčes na Kulaťáku a pak jsme šli na zmrzku. Tak si tam sedím na zahrádce, okolo jdou lidi a začnou říkat:,Jé, pane Dostál, já vám držím palce na olympiádu!' Tak to je prostě takový hrozně hezký, to člověka potěší. Spíš si říkám, že lidi můžu inspirovat, že i oni můžou být lepší. To je pro mě hrozně moc."
Už jste si dvakrát zažil poolympijské medailové šílenství. Můžou vám tyhle zkušenosti pomoct přežít případnou oslavnou situaci po Tokiu?
„Já se na to podívám trošku zpětně. Když jsme byli třetí v Londýně, takový ten velký mediální zájem, ten humbuk, trval asi měsíc. To se zvládnout dalo. V roce 2014 jsem dvakrát vyhrál mistrovství světa, to jsem do toho taky trochu naskočil. A po Riu, to byl masakr. Skoro rok jsem se nezastavil."
Jak jste reagoval?
„Změnil jsem manažera, který se mi začal starat o média, měl jsem spoustu nových sponzorů. To vyústilo v to, že jsem si na závody jel trochu odpočinout. Byl jsem vyřízený z toho, že jsem musel pořád něco natáčet, dělat rozhovory. Nicméně poslední dobou jsem si na to zvykl. Po mistrovství světa v Račicích toho bylo taky dost."
Ale situace už byla jiná, že?
„Už jsem trošku věděl, jak v tom chodit, že nemusím být nervózní, člověk dělá věci nejlíp, když je dělá přirozeně. Když mám natáčení na celý den, tak mě to samozřejmě energeticky vyndá. Ale od toho mám manažera, který mě chrání, když po mně novináři chtějí rozhovory, dokáže je usměrnit. Když vyčerpám energii na rozhovory, pak mi chybí do tréninku. A to je věc, kterou nechci. Pak bych nejezdil dobře a média bych nezajímal."
Aby to v Tokiu klaplo, máte zajímavý trumf ve vaší z většiny černé lodi. Z jakého je to důvodu?
„Vychází to z předolympijské regaty v roce 2019, kde jsem závodil na dvoustovce. Měl jsem černou loď, a když jsem dojížděl do finiše, Kuba Zavřel, který jel ve finále se mnou, mi říkal, že mě vůbec neviděl. Tak jsem nad tím přemýšlel. Ona je tam taková tmavší voda. Proto jsem vymyslel, že loď budu mít tmavou, soupeři o mně nebudou moc vědět. Tím bych je mohl překvapit. Když budu dávat finiš, tak si mě nevšimnou a mohl bych je prorazit."
Co říct k olympijské trati?
„Uzavřená část zátoky se slanou vodou. Dřív to sloužilo jako přístav, který z obou stran uzavřeli. Voda se tam bude přelévat z moře. Myslím si,že závodiště je to docela regulérní. Když fouká vítr, tak většinou zprava, proti. Je i docela výhodou, že jsou tam vysoké břehy, a že se tím nedělají velké vlny. Myslím si, že pro lehké lidi, když přijde proťák, to bude trošku nevýhodné. A já lehký nejsem."
V kom vidíte své největší soupeře?
„Na deblkajaku to budou určitě Němci, Jacob Schopf s Maxem Hoffem. Na singlkajaku se ukázalo, že Jacob Schopf taky jezdí hodně rychle, pak tam bude určitě Portugalec Femando Pimenta, rychlý bude i Maďar Bálint Copasz. Když o něm mluvím, musím si dávat pozor, protože pro něj máme s klukama přezdívku. Nejdřív jsme mu začali říkat Kopáč a pak Kropáč. Slováci se nám vždycky smějou, že je to hrozná zkomolenina. A ještě asi Bělorus Alech Jurenia. V těchhle třech, čtyřech, pěti lidech se asi popereme o medaile."
DOSTÁLOVA CESTA KE SLÁVĚ
2012 – Jako velký talent, juniorský mistr světa z minulého roku, se zařadil do posádky čtyřkajaku. Přispěl ke dvěma vítězstvím na závodech Světového poháru a na olympijských hrách v Londýně získal spolu s Danielem Havlem, Lukášem Trefilem a Janem Štěrbou bronz vzávodě na 1000 metrů.
2013 – Medailová éra čtyřkajaku pokračovala stříbrem na mistrovství světa v Duisburgu, Dostál ale už začal pomýšlet na singlovou kariéru.
2014 – Dostálův královský rok. V Česku vyhrál nominační souboj s parťákem ze čtyřkajaku Danielem Havlem a na MS v moskevském Krylatském hned při své premiéře senzačně vyhrál na olympijském kilometru. Světovými šampióny se navíc stal i čtyřkajak.
2015 – Další velká medailová jízda. Začala už na jarním mistrovství Evropy v Račicích, kde Dostál vybojoval se čtyřajakem titul. MS v Miláně pro něj bylo dvakrát stříbrné, na singlu ho porazil Dán Poulsen.
2016 – Jeden z životních roků. Na olympijských hrách v Riu de Janeiro získal Dostál stříbrnou medaili na singlovém kilometru, vítězný Španěl Walz se mu vyvezl na vlně. Čtyřkajak v osvědčené sestavě přidal další bronz a bylo to jeho loučení. Olympijská trať se změnila z kilometru na pětistovku.
2017 – Od tohohle roku dával Dostál vše singlu. Během emocionálně vypjatého MS v Račicích získal na olympijském kilometru bronz, na pětistovce vyhrál a titul slavně oslavil cílovým skokem do vody.
2018 – Na MS v portugalském Montemoru Dostálovy výsledky kopírovaly předchozí loď Na pětistovce obhájil titul, na kilometru bral bronz.
2019 – Dostál oznámil odvážný projekt, v němž se chtěl na OH v Tokiu pokusit o tři medaile. Na MS v Szegedu si olympiádu vybojoval stříbrem na singlu i těsným čtvrtým místem na deblu s Radkem Šloufem. Čtyřkajak na pětistovce bez jeho účasti na olympiádu nepostoupil.
Za Dostálem letí další loď
Akce kulový blesk číslo 2! Kvůli problémům s přepravou lodí se dostal kajakář Josef Dostál na přípravném kempu v japonském Susaki do nečekaných problémů. Řešení? Rychlá přeprava náhradní singlové lodi z Prahy. Navíc se málem ztratila i pádla.
Tohle je opravdu mimořádná linka mezi Prahou a Japonskem. Všechno pochází ze zdrženého carga s olympijskými loděmi, které je kvůli špatnému počasí stále na cestě do Tokia. Aby Josef Dostál s parťákem Radkem Šloufem měli na závěrečném soustředění v Susaki na čem jezdit, z Česka už minulou neděli vyrazil náhradní deblkajak. Včera ho následoval singl pro Dostála. Půjčené lodě z Japonska mu nevyhovovaly.
| 2. srpna K1 1000 metrů (rozjížďka, čtvrtfinále) 3. srpna K1 1000 metrů (semifinále, finále) 4. srpna K2 1000 metrů (rozjížďka, čtvrtfinále) 5. srpna K2 1000 metrů (semifinále, finále) |
„I když se jedná o stejný typ, tak jsou bohužel znatelně rozdílné z důvodu, že výrobce každý / rok obměňuje tvar kopyta. Na jinou loď je potřeba si zvyknout a to trvá několik týdnů," vysvětluje Dostál. „Balík lodí, který měl původně dorazit už před kempem, bude až na olympijských hrách. V tu dobu už bych byl zvyklý na jinou loď a musel bych znovu měnit, což by bylo katastrofální." Všichni kanoisté pro jistotu před odletem na závěrečný kemp v loděnici Dukly připravili náhradní lodě pro případ potřeby. A vyplatilo se.
„Singl by měl přijít v úterý večer, tak snad bude celý. Už se mi stalo, že loď poslaná letecky dorazila na dvě půlky," říká Dostál. „Další nepříjemností byla ztracená pádla. V Praze je nenaložili do letadla a my se strachovali o to, že se někde ztratila. Naštěstí dorazila a v pořádku, tak teď alespoň můžeme jakžtakž trénovat."
