Bývaly doby, kdy se bál říct, že jezdí na skateboardu. „A když jsem měl zranění, doktor mi vždycky poradil, ať přestanu dělat ty pitomosti,“ vybavuje si Maxim Habanec (28), nejlepší český jezdec, který má našlápnuto k tomu, aby byl u historické premiéry svého sportu na olympiádě v Tokiu. Co stojí za jeho rozmachem? Proč se elita sjíždí na Letnou ke Stalinovi? Nahlédněte do světa skejťáků.
Je aktivní na skejtu, ale i na sociálních sítích. Profesionální skateboardista Maxim Habanec si buduje vlastní image a značku, ale tím hlavním zůstává sportovní výkon. „Olympijskému snu věnuju všechnu energii i čas,“ tvrdí 28letý reprezentant, s nímž se budete na stránkách Sport Magazínu setkávat častěji, v roli glosátora aktuálního dění. Jeho myšlenky aktuálně směřují k Tokiu, touží se prokousat skrz zrádnou kvalifikaci, která mu dává solidní šanci.
Jak blízko nebo daleko jste podle vás od olympijských her v Tokiu?
„To je dost relativní. Teď jsem na nějakém čtyřicátém místě po sezoně 2019, kdy se nám počítaly dva nejlepší výsledky. Když se ale zohlední kvalifikační kvóty, tak mě to posouvá do první třicítky jezdců.“
Potřebujete však být v Top 20, ne?
„Ano. Abych se kvalifikoval do Tokia, tak ano. Je to tedy kousek, ale na druhou stranu v sezoně 2020, která už měla začít, se nám má počítat pět nejlepších výsledků.“
Jak na olympiádu? |
| Do Tokia vede hodně spletitá cesta. Může se stát, že český skateboard bude na letní vrcholné akci chybět, ale současně není vyloučené, že se na olympiádě představí hned dva čeští závodníci. Jak Maxim Habanec, v žebříčku po minulé sezoně 42., tak o tři roky starší Martin Pek, jenž je na 63. místě. Habanec ovšem zajel výborně na nedávném ME v Rusku (5. místo), výrazně si polepšil i Pek, takže až se v průběžném pořadí tyhle výsledky zohlední, přiblíží se nejsledovanější sportovní akci oba dva. Klíčovým faktorem je světový žebříček, na Hry postupuje elitní dvacítka. Ovšem z každé země se do Tokia podívají maximálně tři jezdci, navíc nutností je účast minimálně jednoho zástupce každého kontinentu. Součástí kvalifikačního systému je mj. mistrovství republiky na pražské Štvanici, které se koná 4. dubna, což je ideální příležitost pro fandění nejlepším českým jezdcům. Mezi světovou špičku patří především Američané, velmi úspěšní jsou rovněž Brazilci. Právě vysoký počet jezdců z jedné země mezi elitou by mohl Habancovi a spol. nahrávat. |
Proč ještě nezačala?
„První závod byl zrušený kvůli požárům v Austrálii a další jsou ohrožené kvůli rozšiřování koronaviru. Dokonce tři soutěže máme mít přímo v Číně. Moc tedy nevím, jak vlastně naše hlavní kvalifikační sezona bude fungovat.“
Není kvalifikační systém až moc složitý?
„Je to šíleně složité, sám se v tom ztrácím. A to jsou ještě různé kvóty a divoké karty na samotné kvalifikační závody. Snažím se odjet ty, které potřebuju, podat co nejlepší výkony a moc se s tím nezatěžovat. Protože nakonec může zas být vše jinak.“
Není to trochu demotivující?
„Myslím si, že je nejlepší se soustředit na skateboarding a na to, aby člověk byl ready na cokoliv. Aktuální situace bude asi dost nahrávat lidem, které to nebude stresovat a jednoduše se vyrovnají se změnami a stresy.“
Řeší se mezi sportovci obava z koronaviru?
„Řekl bych, že spíše z následků toho všeho, co se kolem toho děje. Teď například čekáme na vyjádření, jestli budou plánované závody v Číně. Já osobně se tím snažím moc nezatěžovat. Je to nepříjemná situace, která se, doufám, brzo uklidní a přestane ohrožovat zdraví lidí. Abych řekl pravdu, já mám skoro větší strach z normální chřipky. Je daleko větší pravděpodobnost, že ji můžu po návratu do Česka chytit, a dost by to mohlo ovlivnit moji formu.“
Musel jste kvůli olympijskému snu hodně uzpůsobit a změnit svůj obvyklý tréninkový plán i rytmus?
„Poměrně dost, například jsem naposledy naprosto vynechal Vánoce a odletěl už v prosinci trénovat do Kalifornie, kde jsem pobyl dva měsíce. Měl jsem k dispozici perfektní zázemí v centrále Red Bullu. Včetně kondičního trenéra a fyzioterapeuta. Jsou to lidé, kteří trénují s nejlepšími americkými sportovci, takže to byl neuvěřitelný přínos. Odtud jsem měl letět rovnou na závody, které bohužel byly zrušeny. To mi trochu narušilo plán.“
Jaký tedy máte další program?
„Asi tak na měsíc se vracím do Prahy, kde budu pokračovat v přípravě. Abych byl nachystaný na první závody. Dříve jsem přes zimu odpočíval nebo se jen udržoval, letos je to přesně naopak. Věnuji tomu všechnu energii a čas. I kdyby to mělo vést k neúspěchu, chci tomu dát všechno, co dokážu.“
Učitelé se mi smáli
Jak přelomové pro váš sport je, že se dostal na olympiádu?
„Je to obrovský posun. Když jsem začínal závodit, nikdo to nebral vážně. Ve škole jsem byl věčně terčem posměšků od učitelů a nikdo v tom neviděl budoucnost. Dost mi to komplikovalo život, nebylo jednoduché se uvolnit na závody nebo mít čas na ježdění. Hlavně v zimě to byl problém, do školy i z ní jsem chodil za tmy a kvůli počasí byl potom nucený jezdit někde v garážích pod obchodním centrem. Když jsem měl zranění, doktor mi vždycky poradil, ať přestanu dělat pitomosti, a tak podobně... Skoro jsem se občas bál říct, že jezdím na skejtu.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
