Ivo Pospíšil
6. května 2019 • 17:31

Chce dostat český softbal na OH. A šanci máme velkou, říká Pecková

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je úkazem v místním prostředí, ale také klíčem, aby české softbalistky mohly v příštích měsících atakovat historický milník – po ME zaútočit i na olympijské hry v Tokiu! „Naše šance vidím velké. Systematicky se na to připravujeme několik let, a i když to bude těžké, věřím, že to zvládneme,“ říká Veronika Pecková. Ne nadarmo se o ní říká, že je nejlepší nadhazovačkou v Evropě.



Jak vnímáte, že váha českých nadějí bude na ME a případné další olympijské kvalifikace, kam se dostane šest nejlepších celků, hlavně na vás?
„Tak já jsem v pozici české jedničky už několik let, takže to nebude taková změna. Sama na sebe si kladu nároky a můj hlavní problém bude se s tím vyrovnat. Připravuju se na to a snad to zvládnu.“

Čím to, že jste se ale stala v Česku takovým unikátem a patříte už k top nadhazovačkám v Evropě?
„Já měla dobrou přípravu už od dětství, kdy se mě ujal a hodně se mi věnoval Jaroslav Korčák, který působí u národního týmu mužů. Zaměřili jsme se i na kondici, takže záda drží a všechno je v pohodě.“

Je na vaší hře něco speciálního?
„Nevím, jestli mám speciální styl, ale výhodou je, že jsem vysoká a skáču, místo abych táhla nohu po zemi. Obecně ale máme i dobře naskautované soupeřky a víme, jak na ně.“

Hrajete jen softbal, nebo co děláte třeba ve volném čase?
„Studuju individuálně na Univerzitě Karlově na FTVS obor sportovní management a dá se to vše domluvit. Už jsem jen čekatel na státnice, které jsou blízko – 17. května. Takže teď studuju a jak udělám státnice, pak už bude jen softbal.“

Největší softbalové esa České republiky: vlevo nadhazovačka Veronika Pecková, vpravo pálkař David Mertl
Největší softbalové esa České republiky: vlevo nadhazovačka Veronika Pecková, vpravo pálkař David Mertl

Dělala jste v dětství i jiné sporty?
„Těžko říct, softbal hraju odjakživa. Byla jsem i hasička, ale to jsem byla hodně malá a nebrala jsem to jako sport, který bych chtěla dělat.“

Kolik tedy máte druhů nadhozů?
„Čtyři až pět. Padák, stoupák, zatáčka pomalá a rychlá a change up.“

Jaká je vaše nejvyšší rychlost nadhozu?
„Nejvíc jsem hodila myslím 114, ale v zápase takhle rychle nehážu.“

V minulých měsících jste hrála i na Tchaj-wanu a Novém Zélandu. Kolik Evropanek jako vy se do těchto končin přitom se softbalem dostane?
„Na Tchaj-wanu jich moc není. Tam jsem byla jediná, neboť ony spíše čerpají z jiných asijských zemí (Japonsko, Čína). Na Zélandu je to ale otevřenější – je tam hodně Američanek, které se tam dostaly po skončení studijní kariéry.“

A vy? Jak jste se třeba dostala na Tchaj-wan, kde jste hrála za Caesar Park Warriors?
„Jejich liga je mladá, má za sebou teprve tři ročníky. Jednou ale tento tým rozeslal e-mail, že hledají nadhazovačky, Gaba (šéf svazu Waage) mi to předal a já jsem měla zájem. Už jsem tam byla podruhé. Loni jsme prohrály finále a letos jsme vyhrály.“

Jak se vám tam líbilo?
„Moc. Celá asijská kultura je pro mě dobrá. Softbal vidí jinak než Evropané i Američané. Líbí se mi jejich přístup, jak jsou pokorní a strašně dřou. Na Zélandu je to opak, tam jsou pohodovější a berou to jako zábavu, než že by se tím živili. Každé to angažmá mi něco dalo a někam mě posunulo.“

Láká vás pak třeba i americká univerzita?
„Šance by byla, ale musela bych se přeučit nadhoz, protože tam se nesmí skákat. A já získávám rychlost z toho skoku, takže by mi to uškodilo.“

Na olympijských hrách, kam se ale snažíte nyní dostat, se skákat může?
„Ano. Skákání není povoleno jenom v americké lize.“

Jak daleko poskočíte?
„Nadhazovací kruh je 2,5 metru a většinou doskočím přední nohou na hranu kruhu.“

Čili, jak probíhal kemp na Floridě?
„Měla jsem tam trošku problémy, ale jsem ráda, že se to stalo tam a pracovali jsme s tím a teď vím, jak problém spravit v kratší době.“

O co šlo?
„Měla jsem problém se strikezónou a začala se soustředit, abych se trefila a ne na nadhozy, které házet umím. Přeneslo se to do psychiky a bojovala jsem s tím. Začala jsem zpomalovat a celý se mi to rozhodilo. Když jsem se ale vykašlala na to, kam to poletí a soustředila na to, co umím, tak se mi to zase dařilo.“

Je tedy letošní rok a útok na OH i unikátní šancí, jak zpopularizovat v Česku softbal?
„Určitě. Hlavně je důležitý ten šampionát mužů, protože je první v Evropě – to bude velké lákadlo pro fanoušky a snad dostaneme softbal do podvědomí fanoušků trochu víc.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud