Romana Barboříková
5. srpna 2021 • 20:49

Ondrova premiéra na LOH: šílené počty i kritika boulderingu. Už cílí na Paříž

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z TOKIA | To zas jednou byly nervy! Že trvá sportovní lezení ve formátu, v jakém se ukázalo na olympiádě, dlouho? Pak všichni fanoušci Adama Ondry zdolali při lezení na obtížnost rekord v zadržování dechu. A zdokonalili si počty. Co musí zalézt český reprezentant? A co se nesmí povést jeho soupeřům, aby měl zlato? To vše se řešilo při čtvrtečním napínavém finále. Výsledek je pro Ondru smutný, velký favorit na vítězství skončil až šestý. Jaká byla cesta k tomuto výsledku?



Kdo si ve čtvrtek našel čas, aby sledoval novou olympijskou disciplínu – sportovní lezení – určitě neprohloupil. Tolik napětí jako fanoušek jen tak nezažijete. Pro českého reprezentanta Adama Ondru, který byl celosvětovou tváří svého sportu právě v souvislosti s olympijskou premiérou, začal celý finálový příběh ale mnohem dřív.

Krátce po úterní kvalifikaci oznámil vítěz rychlostního závodu Bassa Mawem, že kvůli svalovému zranění do finále nenastoupí. Právě tato informace se výrazně týkala české naděje, protože se s ním měl utkat v prvním kole pavouku lezení na rychlost. Půjde Ondra přímo do semifinále, nebo soupeře nahradí první pod čarou?

Výsledek byl takový, že odstoupivšího soupeře nikdo nezastoupil, a tak lezl Čech v prvním kole sám. A hned si vylepšil osobní rekord o dvě setiny sekundy na 7,44. I on sám se tomu jen smál. Zlepšení přišlo i v dalších dvou kolech, novým osobním maximem muže, u kterého jde o nejslabší disciplínu „trojboje“, tak je 6,86 sekundy. „Dal jsem si tři osobáky, což byla velká vzpruha,“ prohlásil Ondra, který měl už předem jistotu, že neskončí hůř než čtvrtý, tedy že své další výsledky bude násobit právě tímto číslem. A jde se dál.

V boulderingu, ačkoliv to běžně nebývá zvykem, dostali finalisté před svým nástupem čas na prohlídku všech tří cest. Záhy se ukázalo, proč k této výjimce došlo. První boulder zvládlo šest finalistů, jediný Ondra až na druhý pokus, nakonec zlatý Španěl Gines López dosáhl jen zóny. V prostředním se českému závodníkovi jako jedinému nepovedlo dosáhnout ani záchytného bodu, takzvané zóny. A pak to přišlo! Třetí boulder, který měl podobu vějíře, byl těžkým oříškem pro všechny. Český lezec v něm sice dosáhl nejvyššího chytu, nicméně topovat se mu nepovedlo, stejně jako ostatním.

„V posledním ryze silovém boulderu dolezl dál než všichni ostatní, ale v kroku, kde skončil, nedokázal rozklíčovat, jak dál, což ovšem není jasné ani našim trenérům,“ objevilo se poté na Facebooku Českého horolezeckého svazu.

Ať to bylo, jak chce, dopadla tato disciplína pro Ondru hůř, než si kdo přál a než se čekalo. S tím šel do lezení na obtížnost, ze kterého má tři tituly mistra světa. Co musí předvést tady? To bylo naprosto jasné. Pokud chce rodák z Brna pomýšlet na medaili, musí v každém případě vyhrát. V tu chvíli byl totiž jeho součin ze dvou částí soutěže 24, zatímco tři jeho soupeři měli pouze 6.

Už po úterní kvalifikaci se Ondra vyjádřil k formátu soutěže. „Je jen částečně o tom, jak zalezete vy, hlavně ale záleží, jak zalezou ostatní.“ A právě to bylo klíčové a pro fanouška nervy drásající v poslední fázi olympijského závodu. Kam až vylezou na patnáctimetrové stěně ostatní? To bylo, oč tu šlo. Kdo se snažil propočítat, za jakých okolností by mohl mít Ondra medaili, či dokonce zlato, dal svému mozku hodně zabrat.

„Čekal jsem, že to bude šílená kombinatorika, ale bylo to ještě asi pětkrát horší, než by si myslel kdokoliv z nás, kteří lezení rozumíme a umíme si spočítat různé scénáře. Bohužel to dokazuje nesmyslnost toho formátu,“ povzdechl si muž, který se proslavil především svými výkony ve skalách.

Ani v Tokiu v lezení na obtížnost ale jeho dobrá pověst neutrpěla. Po soupeři před ním dosažených met jako 23 +, 33 +, on zvládl 42 +. Jenže k medaili potřeboval, aby ho nepředčili ještě tři další soupeři. U dvou se to splnilo, jenže Jakob Schubert, to byla jiná liga. Jako jediný dosáhl až na top, čili nejvyšší bod celé cesty. Co to znamenalo pro Ondru? Násobení předchozích bodů dvěma (za druhé místo v obtížnosti) a celkově až šesté místo.

„Momentálně to bolí. Asi míň, než bych čekal, i z toho důvodu, že vím, že jsem za daných podmínek nemohl zalézt líp. Ale to, že to nevyšlo na medaili, je velké zklamání. Jestli jsem šestý nebo čtvrtý, je úplně jedno. Je to neúspěch,“ neskrýval své pocity osmadvacetiletý lezec.

Tak příště! Hry v Paříži jsou už za tři roky. „Je to můj další cíl. Teď po dvou letech specifického tréninku na umělých stěnách kvůli OH si určitě dám nějakou pauzu od závodění, od umělých stěn. Chci se dostat na skály. Ale určitě bych se znovu rád do Paříže nominoval a uvidíme,“ prohlásil Ondra. Paříž by pro něj měla být příznivější. Pro sportovní lezení tam totiž budou už dvě sady medailí, přičemž lezení na rychlost bude samostatná disciplína, tou druhou je kombinace boulderingu a obtížnosti.

Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud