Když trénoval dlouhé tři měsíce v Austrálii, aby se co nejlépe připravil na nominaci a olympijské hry, bylo ještě vše v pohodě. Tou dobou ještě nikdo, ani Jiří Prskavec, netušil, že se brzy bude řešit odložení vrcholu čtyřletého snažení sportovců. Teď i český kajakář a majitel bronzu z Ria de Janeiro 2016 musí jen vyčkávat, jak bossové z mezinárodního olympijského hnutí rozhodnou. A v omezených podmínkách dál trénovat.
Jak reálně v tuto chvíli vidíte uspořádání olympijských her v původním termínu?
„Strašně nerad bych říkal, jestli to mají odložit nebo ne. Protože k takovému soudu je třeba mít spoustu informací týkajících se jak organizačních věcí, tak aktuálního stavu pandemie. Myslím si, že ze své pozice nemůžu říct žádné stanovisko, protože tyto informace nemám. To, co chrlí média, může a nemusí být v nějakých ohledech pravda. Informace mohou být staré. Navíc množství testů, které se v tuhle chvíli dělá, je malé, takže vidíme jen zlomek nakažených a toho, jak moc je pandemie rozsáhlá.“
Takže budete čekat na rozhodnutí a věřit, že je správné?
„Já věřím japonským organizátorům, že berou zdraví sportovců v potaz. Ve chvíli, kdy vydají stanovisko, že olympiádu uspořádají a bude taková, že nám sportovcům nebude nic hrozit, tak jsem v pohodě. Protože myslím, že jsou poctiví a pokud už se rozhodnou pro pořádání Her v původním termínu, tak věřím, že zdraví sportovců bude na prvním místě a že to dokážou zajistit tak, aby se mezi námi virus nerozšířil.“
Ve hře jsou varianty na odložení od 30 či 45 dní, ale také o rok nebo dva. Ke které z nich se přikláníte?
„Strašně to záleží na vývoji situace. Věřím, že pokud se to posune o měsíc nebo 45 dní, tak už je to skoro půl roku do Her a v tu chvíli jsou asi schopní udělat taková opatření, aby tam opravdu nic nehrozilo. Ale nevím, jestli by v takovém případě byla olympiáda s diváky. Nevím, jestli se do té doby pandemie zastaví nebo zmírní. Co se týče odložení o rok, nevím, jestli je to reálné. Příští rok by totiž v olympijské vesnici už měli bydlet lidé, kteří si byty tam koupili. A tím pádem je potřeba postavit novou. Protože asi těžko můžete někomu, kdo si tady koupil nové bydlení, říct: Nastěhujete se za rok. To podle mě nejde. A budou to tisíce lidí. Takže v tu chvíli je reálnější odložení o dva roky a to už je potom ale úplně jiná olympiáda. Věřím, že odložení bude o kratší časový úsek. Protože když by se jim to podařilo uspořádat bez problémů, tak by to mohlo být i pro lidi signálem toho, že to končí a že se svět vrací k normálu. Takže by to ve výsledku mohlo mít pozitivní efekt.“
Když to vezmete z pohledu sportovce a vaší přípravy, která z variant by byla pro vás nejpříjemnější?
„Nevím, kde budu za dva roky. Momentálně jsem se vrátil z nejdelšího zimního soustředění své kariéry a myslím, že jsem v top formě, v jaké jsem ještě v životě nebyl a nevím, jestli v ní můžu být i za dva roky. Věřím, že jo, myslím, že jsem furt relativně mladý a ještě nějaký ten sportovní život před sebou mám. Ale samozřejmě jsem bral olympiádu v Tokiu jako jeden ze svých nejsilnějších časů, kdy budu v nejlepším sportovním věku, kdy jsem na vrcholu. Dal jsem do toho všechno, celé čtyřleté období k tomu směřovalo. Výsledky šly nahoru, završil jsem to titulem mistra svět s tím, že letos jsem opravdu zodpovědně vzal i zimní přípravu a všechno. Takže samozřejmě je to teď nějaké omezení. A myslím, že nejtěžší je na tom to, že nevím, na co se připravuju. Nevím, kdy to bude, jak to bude.“
Říkáte, že za dva roky by to byla úplně jiná olympiáda. Byl by to velký problém?
„Ve chvíli, kdy se to odloží o dva roky, by to konkrétně pro nás slalomáře znamenalo, že rok nebudeme mít prakticky žádný vrcholný závod a v tu chvíli už je psychicky těžké udržet trénink na maximu. Rok bez závodu, měření sil, té komunity, kterou u našeho sportu máme. Takže spíš z tohoto pohledu to beru, že olympiáda by byla strašně příjemná, aby tohle narušila, měli jsme zase nějaký cíl, ke kterému se ubíráme. A to nemluvím teď jen za sebe. Ve chvíli, kdy se řekne, že to bude za dva roky, motivace strašně upadá. Takže bychom v podstatě odpálili jednu sezonu. Ale samozřejmě to bereme tak, že primární je zdraví nás všech a každý sportovec to pochopí, i když mu to naruší jeho kariéru a sportovní život.“
Co tedy teď děláte, jak v omezených podmínkách trénujete?
„Snažím se trénink koncipovat hodně doma. Máme blízko les, kam si chodím zaběhat, snažím se cvičit a protahovat doma. Mám tam pádlovací stroj, který mi může simulovat trénink, a částečně se dostaneme i na vodu.“
Tři měsíce jste byl na soustředění v Austrálii. Jak to vypadalo tam ke konci vašeho pobytu? V té době už se nějaké případy onemocnění COVID-19 objevily i na tomto kontinentu.
„Ve chvíli, kdy jsme odjížděli, se to tam ještě moc neřešilo. Jen tam byl v obchodě vykoupený regál s toaletním papírem. Jinak ale vůbec nic. Ale teď, co mám zprávy od známých, se to tam už taky hodně změnilo. I když vznikají tam taky trochu paradoxy, což je asi úplně všude. Třeba jim zavřeli pláže, ale hospody nechali otevřené. Ale teď už se to řeší víc a taky tam trochu vzniká panika. Ale před dvěma týdny, kdy jsme odjížděli, bylo všechno úplně v pohodě. Nebyl žádný problém s letem, možná jsem na letišti viděl větší množství lidí v rouškách, než obvykle. Takže my jsme se vrátili, ještě jsme se stihli přestěhovat a pak to všechno vypuklo.“
