Čeští mušketýři, jak je neznáte. Kdo je čestný Athos a kdo D'Artagnan?
Navlékli si na sebe pláště s proslulým křížem, vysoké boty nad kolena a třírohé klobouky s péry. U boku si nechali své soutěžní kordy. Takhle během jara před olympiádou vyrazili členové týmu kordistů do centra Prahy. Jak by si ve své bronzové partě rozdělili příslušnost k hrdinům legendárního románu Alexandra Dumase staršího Tři mušketýři?
V Praze si tenkrát užili parádní den. Navlékli se do mušketýrských kostýmů, z Pařížské ulice se jako členové královské gardy vydali Královskou cestou přes Karlův most do Café de Paris na Kampě hned vedle velvyslanectví Francie. A po cestě galantně rozdávali dámám růže. Sluncem prozářený den pak zakončili týmovým focením na terase Národního divadla a na Nebozízku s úchvatným panoramatem Pražského hradu v zádech.
Byli tam tehdy všichni. Jiří Beran, Jakub Jurka, Martin Rubeš a Michal Čupr. V pátek se stali prvními českými sportovci s medailemi z pařížských Her poté, co v Grand Palais ve čtvrtfinále vyřadili mistry světa z Itálie a ve finále šokovali domácí Francouze.
„Ta kampaň byla pro nás legrace. Myslím, že se to povedlo. Byl to krásný den, který jsme si užili, lidi na to reagovali neskutečně. Snažili jsme se přiblížit šerm lidem, kteří o tom třeba nikdy v životě neslyšeli,“ vysvětloval Beran. „Furt se snažíme tým dávat dohromady, hecovat se, dělat nové věci.“
Souvislost mezi dobou mušketýrů a současným moderním šermem je přitom jasně prokázaná.
„Pokud si dobře pamatuju z přednášky o historii a historickém šermu, tak je tam úplně jasná spojitost mezi sportovním šermem a kdysi důstojnickým sportem, ať už vezmeme mušketýry nebo šermíře v armádě,“ líčí Jurka. „Určité charakteristiky tu jsou furt, jenom už se u toho nezraňujeme. Dřív se šermovalo do první krve. Mušketýři ve Francii měli kord nebo rapír, to je úplně totožná zbraň, akorát, že to bylo fakt ostré. A bod se zaznamenal ve chvíli, kdy bylo vidět, že protivník krvácí. Dneska už by to asi neprošlo…“
Teď jsou z nich bronzoví čeští mušketýři. Jak by si rozdělili role, jak je svým hrdinům přidělil Dumas?
„Jeden za všechny, všichni za jednoho. Nedá se to napasovat na jednoho,“ přemítá Beran.
Ale za pokus to stojí.
ATHOS: Jiří Beran
Dvaačtyřicetiletá živá legenda českého šermu. Široká veřejnost si ho všimla na olympiádě 2016 v Riu de Janeiro, když v zápase s Brazilcem Schwantesem za nepříznivého stavu krátce před koncem opravil rozhodčí, kteří mu chybně přiznali zásah. Beran zápas prohrál a byl vyřazen. Následně za svůj čin obdržel hlavní cenu Českého klubu fair play.
Beran je ale na výši i sportovně, ve světové špičce se pohybuje téměř dvě desetiletí, v roce 2017 přispěl k týmovému vítězství na Světovém poháru ve Vancouveru. V Grand Palais se loučil s dlouhou kariérou.
„Žijící legenda, poslední turnaj, poslední zápas v životě, a on si ho tady před osmi tisíci Francouzi vyhraje,“ připomněl Rubeš.
Beran v zápase o bronz v přímých soubojích porazil Luidgiho Mideltona a na závěr i Paula Allegreho.
A proč Athos? Jako týmovému kapitánovi by se k němu hodil D'Artagnan. Jenže…
„Asi nebudu D!Artagnan věkem. Athos je ten nejstarší…“ usmívá se Beran.
A ještě jeden důvod. Víte, jaké je křestní jméno Brazilce Schwantese, s nímž Beran bojoval v Riu? Jistě, Athos!
D'ARTAGNAN: Martin Rubeš
D'Artaganana vytvořil Dumas podle Charlese de Batz-Castelmorea, hraběte d'Artagnan, kapitána mušketýrů francouzského krále Ludvíka XIV. Kdo z českých borců by pasoval k němu?
„Vizáží by byl D'Argtagnan Ruby,“ usmívá se Beran.
Jen se na Martina Rubeše v kostýmu podívejte. I v civilu se svými upravenými vousy na tváři mušketýra připomíná.
Na olympiádě měl za úkol vstupovat do zápasů. Senzačně se mu to povedlo především v zápase o bronz, kdy utišil natěšený Grand Palais, když věhlasného Yannicka Borela ve třech minutách utrápil ke skóre 5:2.
„Kdyby mi někdo řekl před půl rokem, před rokem, před deseti roky, že budu v Grand Palais bojovat o bronzovou medaili na olympiádě, tak bych mu vůbec nevěřil. A ještě s Francií,“ líčil Rubeš.
PORTHOS: Jakub Jurka
Porthos je vykreslen jako bonvián, který má rád víno, ženy a zpěv. Je ale taky silák s velkým sebevědomím a odvahou. A hlavně, je extrémně loajální k ostatním mušketýrům, dal by za ně život. A tohle na Jurku rozhodně sedí.
„Já si prostě řekl. Všechno beru na sebe. Samozřejmě, řvali na mě pokyny. Ale já si řekl: Já to tady musím vyhrát pro kluky, protože nikdo jiný už to ani technicky nemůže dokázat. Tak jsem to vzal v jednu chvíli všechno na svoje záda a povedlo se,“ usmíval se Jurka.
Svůj úkol zavírat zápasy provedl excelentně. Už proti Itálii nejdřív smazal náskok soupeře proti Vismarovi a v rozhodujícím boji rozstřílel di Veroliho. V boji o bronz zdrtil v rozhodující chvílí domácího hrdinu Borela 12:6, a přestože za jeho finiše český tým v jeden moment ztrácel pět zásahů, vybojoval mu medaili.
„Je to nejlepší zavírák na světě!“ řekl o něm Rubeš.
ARAMIS: Michal Čupr
Aramis byl ze čtyř mušketýrů ten nejtajemnější. A pro původního náhradníka Čupra tohle pro zápas o bronz určitě platlilo, minimálně z pohledu Francouzů, když překvapivě nastoupil do předposledního souboje proti Luidgi Mideltonovi a udržel naděje na vítězství.
„Já s Mideltonem moc neumím šermovat, takže to bylo čistě taktická změna,“ líčil Rubeš.
Další důvod, který zmínil, je ale důkazem o semknutosti českého týmu.
„Kdyby Michal nezasáhl do turnaje vůbec, tak nezíská medaili. Nechci být zlý, ale tohle je za mě totální nesmysl,“ řekl Rubeš. „Bylo to poděkování i za celý rok, co s námi jezdil a trpěl. Teď tam vlítnul a viděli jste to peklo. Fantastické. Všichni máme medaili a o to je to krásnější.“
Čupr byl sice veden jako náhradník i v oficiální olympijské nominaci. Byl ale pevnou součástí kordového týmu. Během pátečního dlouhého dne prožíval zápasy s ostatními, chodil s nimi i do mixzony. A těsně před koncem mače o bronz na něj padla volba.
„Já už jsem byl před zápasem upozorněný, že bude záležet na vývoji toho zápasu, jestli naskočím nebo ne,“ vysvětloval Čupr. „Pak bylo rozhodnuto před zápasem Jirky Berana, který šel zápas přede mnou. Tak to bylo nahlášeno. Mně to bylo oznámeno chvilku předtím, ať se jdu radši rozcvičovat, že tam asi půjdu. Tak jsem se tak trošku rozeskákal, protáhnul a šlo se na věc.“
