Beran jako Růžička v Naganu: My sázeli fórky, Francouzi ani nedutali
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Věk je jen číslo, pokud máte um, srdce a touhu se nevzdat. Dvaačtyřicetiletý Jiří Beran se na olympiádě v Paříži loučil s kariérou jako lídr borců z mladé generace. A v podobné roli, jakou hrál hokejista Vladimír Růžička v Naganu, pomohl k olympijské medaili. „Pro mě je to zlatá tečka,“ usmíval se po bronzovém dramatu v Grand Palais proti domácí Francii.
Má za sebou velkou kariéru se sportovními úspěchy i cenou fair play za to, když v roce 2016 v Riu de Janeiro v kritické chvíli olympijského turnaje opravil rozhodčí, kteří mu chybně přiznali zásah. Jiří Beran už léta pomáhá šermu i s marketingem, pořádá mládežnické turnaje a zve i velké hvězdy. To největší ale ještě dokázal na planši, na rozloučenou.
Jaké pro vás byly vaše poslední zápasy?
„Užíval jsem si to. Myslím, že jsem nejčerstvější v posledním zápase, kdy jsem věděl, že to jsou poslední tři zápasy kariéry, a musím do toho dát ještě víc, než jsem dal v zápasech předtím. Věděli jsme, že to bude těžké, že tady Francouzi chtějí vyhrát, ale my jsme neměli co ztratit.“
Bylo to vidět…
„Z kluků byla cítit výborná atmosféra. Francouzi seděli, ani nedutali. My jsme tam sázeli fórky. Možná to bylo trochu i takové rozhodit soupeře, že nám je to trochu jedno. Samozřejmě to člověku není jedno, ale že jsme dobrá parta, že je legrace, i když jde o olympijskou medaili. Třeba to byl jeden z dílků, který je znervóznil, protože atmosféra byla ďábelská.“
Nemrzí vás teď rozhodnutí o konci kariéry?
„Ne, ne, ne. Dělal jsem si srandu, když jsme šli sem, ale je to doopravdy poslední. Pro mě je to zlatá tečka, i když je to bronz. Je to něco neskutečného. Chtěl jsem se loučit pod pěti kruhy, sezona byla hrozně náročná. S touhle partou je to doopravdy z oblasti snů. Budu na to do smrti vzpomínat. Když uslyším Paříž nebo se sem dostanu, budu jenom jásat.“
Opravdu se vám podařilo si namluvit, že bombastická podpora francouzských fanoušků v Grand Palais je určena vám, jak jste si to před zápasem naplánovali?
„Jasný, tady to bylo parádní. Světlo bylo parádní, atmosféra. Nedokážu si představit lepší podmínky i pro šermíře. Báli jsme se, když to hodně nasvítí, ale tady to bylo parádní.“
Co bylo v zápase důležité?
„Fakt jsem nechápal, že když Francouzi vedli o pět, šest zásahů, zbývalo pětatřicet vteřin (do konce jednotlivého zápasu – pozn. red.) a trenér je hnal dopředu a chtěl, aby nás převálcovali. Myslím, že to se jim stalo osudným. Dávali nám spoustu možností. Většinou, když s nimi šermujeme, oni tam naskočí, utrhnou se a pak už to hlídají. Pak už je těžké je dát.“
Pro vás byl velký úspěch už se dostat na olympiádu mezi nejlepších osm světových týmů, jak jste byli nastaveni?
„My jsme věděli, že je tady osm týmů, že se musíme soustředit na první zápas a ten musíme dát. S Italy jsme několikrát prohráli v prodloužení o zásah, o dva. Věděli jsme, že to je hratelné, prostě se to povedlo. Sezona nebyla o tom, že jsme byli druzí v Gruzii, čímž jsme si zajistili kvalifikaci. Nebylo to o jednom výsledku. Byli jsme několikrát v top osmičce, byli jsme čtvrtí na mistrovství Evropy. Dali jsme jasnou zprávu, že se s námi musí počítat, a že tady jsme oprávněně. A to jsme, sakra, předvedli!“
Yannick Borel po zápase plakal, není vám Francouzů trochu líto?
„Člověk toho musí spoustu prohrát, aby se naučil vyhrávat. Ti kluci budou šermovat ještě dál, a není to, že by všechny turnaje vyhrávali. Samozřejmě, je to olympiáda doma, přišli o medaili, nebudou na stupních vítězů, to se asi kouše hodně špatně. Očekávali, že medaili přivezou. Bylo to vidět v call roomu, kde jsme se rozšermovávali, oni tam makali, my jsme odpočívali. Chtěli to moc a někdy možná moc je příliš.“
Co bude dál s vámi?
„U šermu zůstanu, mě baví práce s dětmi. Nebudu trénovat, ale rozšiřovat šerm mezi lidi, kteří o něm nemají ponětí, do škol, to dělám spoustu let. Pracuju pro federaci. Kolem šermu se budu pohybovat dál a dál a budu dělat věci, které mě baví, aby o nás všichni věděli, že jsme dobrá parta. Nejen tihle čtyři, ale český šerm je dobrá parta a každý, kdo mezi nás přijde, mezi nás zapadne.“
Můžete v nějaké roli přijet na příští olympiádu do Los Angeles?
„S týmem asi ne. Ale mluvil jsem s Nikolou Kučerovou (šéfkou komise sportovců ČOV – pozn. red.). Do LA bych jel do českého domu, tam by mě to bavilo.“
