Za dva týdny tomu bude šedesát let, kdy Dana Zátopková získala zlato na v Helsinkách. A nejen ona. Medailovou smršť tehdy uspořádal i její manžel Emil, který ovládl běh na 5000, 10 000 metrů a maraton.
„I vrátný na stadionu se divil, proč tehdy hrála pořád česká hymna,“ smála se při vzpomínce legendární oštěpařka. A věří, že letošní OH v Londýně bude patřit Barboře Špotákové.
Oštěpařské závody na olympiádě v Londýně má poctivě zaškrtnuté v televizním programu. „Oštěpu patří moje srdce. Těší mě, že můžeme na Hry vyslat další naděje,“ přiznala Dana Zátopková.
Před takřka šedesáti lety vyhrála zlatou medaili na OH v Helsinkách a její manžel Emil tehdy ovládl tři běžecké disciplíny. I letos věří, že český oštěp nevyjde na prázdno.
„U Báry věřím, že přiveze medaili. Držím palce ať je zlatá,“ přála si Zátopková při podpisu Olympijské smlouvy s fanoušky a generálním partnerem ČOV Pilsner Urquellem.
„Báru znám, je to bojovnice a ví jak na to. A dobré umístění by mohl získat i Víťa Veselý,“ zmínila naději v mužském oštěpu.
Co se týká ale dalších sportů, celkový počet si už atletická legenda neodvážila tipnout.
„To nevím, o ostatních sportech moc přehled nemám. Navíc o tom mluvím nerada, jsem pověrčivá a mám strach, abych to nezakřikla,“ vysvětlovala a skromná zůstala i ve faktu, že čeští oštěpaři mají zastoupení jak v mužích tak i ženách.
„Když si vezmete Finy a jejich olympijské výsledky, tak kam se na ně hrabeme. Buďme raději potichu a moc si předem nevyskakujme. To není dobré a zaháníme tím štěstí. Počkejme si raději na výsledky a nenadávejte jim, když to nevyjde. To se ve sportu může stát,“ pousmála se letos devadesátiletá ikona.
Londýn pro ni má zvláštní význam. Právě zde totiž debutovala coby olympijská reprezentantka, v roce 1948.
„To, co jsem tam zažila, ovlivnilo můj život. Jako obyčejná vesnická holka jsem najednou viděla Big Ben nebo Buckinghamský palác. Připadala jsem si jako v pohádce,“ vzpomínala.
„Olympiáda je velký sportovní svátek, je v tom přátelství a kus lidského štěstí.“
A na závěr si připomněla i své zlato z OH v Helsinek, od kterého za dva týdny uplyne šedesát let.
„Šla jsem na stadion, když zrovna Emil ovládl závod na 5000 metrů. Potkali jsme se ve dveřích a já mu řekla, ať mi tu zlatou medaili půjčí pro štěstí. Pak jsem si ji dala do batohu a hned díky prvnímu hodu jsem vyhrála.
Později si ze mě dělal srandu, že na tom měl také podíl, protože jsem prý vyhrála díky své radosti z jeho vítězství,“ žertovala na závěr Zátopková.