Hradilek: První česká medaile? Mohl bych být na titulní stránce, ne?
ROZHOVOR PŘÍMO Z LONDÝNA | Splnil se mu sen a vůbec mu nevadilo, že se mu na krku houpala "jen střírbná medaile. Kajakář Vavřinec Hradilek, první český medailista olympijských her, byl po závodě tradičně vysmátý. Jen v cíli mu prý do očí vyhrkly slzy.
Vavřinče, velká gratulace ke stříbrné medaili. Jak byste tu svou životní jízdu popsal?
„Upřímně jsem byl překvapený. Když jsem dojel dolů, tak mi všichni říkali, že to bude zlato, ale já tušil, že to ještě někdo dá. Všichni kluci jsou tu strašně rychlí. Věděl jsem, že dřív nebo později ten můj čas padne a na vítězství to nebude stačit. Když pak Daniele přijel a ukázal zase ty svoje svaly, nebyl jsem zklamaný. Je to super, že si splnil sen. Já si ho také splnil.“
Tušil jste alespoň, že to bude stačit na medaili?
„Moc si to nepamatuju. Dojel jsem, a když jsem to viděl, asi mi trochu hrkly do očí slzy. Když jsem totiž dříve viděl, jak někdo přebírá medaili, říkal jsem si: Ty jo, to je úlet. To bych se rozbrečel. A najednou to mám za sebou a nebylo to hrozný. Docela jsem si to podal. Anebo mi to ještě dojde.“
Jak sebe vnímáte jako prvního českého medailistu?
„Toto jsem tak nebral. Věděl jsem, že se moc nedaří, ale že budu první Čech s medailí, to jsem si nepřipouštěl. Možná bych ale za to mohl být někde na titulní stránce ne?“
Byl jste před závodem nervózní? Přeci jen jste byl takovým černým koněm.
„Celkem dost, což mě i překvapilo. Vyřešil jsem to tak, že jsem si začal psát do deníčku a to mě uklidnilo. Dal jsem se dohromady, řekl si, že o nic nejde, že to je jen další závod, na který se jen dívá více lidí. A před jízdami jsem byl nervózní, tak jak potřebuju. Atmosféra mě rozpumpovala.“
