Kvitovou rozhodili diváci. Je fandění a fandění, litovala tenistka
ROZHOVOR | PŘÍMO Z LONDÝNA | Nebyl to její den. Nešel jí return, nesrovnala se s povrchem odstrčeného kurtu číslo 2 a nechala se rozrušit tím, když jí čeští fanoušci křičeli do výměn. Po chybě pak dokonce hodila s raketou. I proto Petra Kvitová ukončila olympijskou pouť ve čtvrtfi nále. Z londýnského All England Clubu se nechala vyprovodit těsně před boji o medaile Ruskou Marií Kirilenkovou v poměru 6:7 (3), 3:6.
Drobná zranění břicha a achilovky ani necítila. V prvním setu trefi la sedm es, ale po prohraném tiebreaku jako by zdřevěněla. Začala mít problém s pohybem, kvůli větru jí navíc dělalo problém nadhodit si na servis. Místo agresivity přišla rozpačitá hra, kterou neomylná dračice Kirilenková trestala. Petra Kvitová si tak o olympijskou medaili nezahraje.
Dá se říct, co vám dělalo v zápasu největší problém?
„Protihráčka. Hrála dobře. Věděla, co na mě platí, hrála rychle a trefovala hodně prvních servisů do kurtu. Nereturnovala jsem dobře. Nebýt servisu, byl by výsledek určitě horší.“
Jako jediná čtvrtfinalistka jste nehrála na největších kurtech. Překvapilo vás to?
„Kurt dva mi nesedl. Myslím, že je špatný, skáče to na něm všelijak a nikdy jsem neviděla, jak to tam vletí, ale byl to můj problém a nešlo o hlavní důvod, proč jsem prohrála. Bylo to otevřené, ale já měla den, kdy jsem se s tím nějak neuměla vypořádat. Přitom tělo bylo v pořádku, achilovka v pohodě a ani břicho nebylo tak hrozné.“
Svazoval vás podvědomě fakt, že jste mohla být v případě vítězství blízko medaili?
„Nechtěla bych lhát. Když je člověk takhle blízko, tak asi cítí, že už mu chybí jen kousek. Je to trpká porážka, ale teď už se cítím líp. Když jsem šla z kurtu, nebylo mi hej. Jsem ráda, že máme tolik turnajů a můžu si to vynahradit.“
Jak moc mrzí, že to nevyšlo zrovna na olympiádě, kde nehrajete za sebe, ale za Česko?
„V sezoně byl můj velký cíl tady uspět. Měla jsem chuť na medaili a mrzí mě to. Myslela jsem, že to zvládnu, a hrozně mě na kurtu štvalo, že jsem neproměnila nahrané míče. Vždycky je to o pár míčích a ty teď uhrála ona.“
Dvakrát jste přerušila hru a obrátila se na fanoušky, kteří byli hluční během výměn. Ovlivnilo to nějak váš výkon?
„Nechci na ně nadávat, ale je fandění a fandění. Když se nehrála výměna, byli super, ale křičení během hry bylo nepříjemné a jejich řeči mě rozhodily, takže tak.“
Co si zapíšete po olympiádě do svého deníčku?
„Nevím, ale asi to, že jsem se snažila, ale bohužel to nevyšlo. Nebyla jsem na tom špatně.“
Už příští týden odlétáte na turnaj do Montrealu, kam pojedete bez trenéra. Jste ráda, že za mořem nebudete tak sledovaná, jako nyní na olympiádě?
„Těším se a netěším, na betonu mi to tam nikdy moc nešlo, ale myslím, že takový turnaj bez trenéra je někdy potřeba. Když jsem na kurtu úplně sama, tak to někdy pomůže, a snad to bude i tento případ. Nechci ale smutnit. Začínám až ve středu a nevím, co do té doby bude. Ráda bych se tu ještě šla podívat na nějaký jiný sport.“
