Olympijská vesnice nás požene za zlatem, věří tenisové duo H+H

Český pár kráčí ve stopách legendárního páru Jana Novotná, Helena Suková, které na olympiádě 1988 v Soulu braly stříbro. I duo H+H má jistotu minimálně druhé nejcennější medaile. Ale je tu šance i na zlato!

Jak ve vás pracují emoce, když víte, že máte jistou medaili a čeká vás zápas o olympijské zlato?
Hlaváčková: „Vysloužily jsme si snový víkend, ten vůbec nejlepší, jaký jsme si mohly představit. Máme den volna a pak boj o zlato a v nejhorším stříbro, což je prostě nádherný pocit. Tohle je to nejlepší, co se nám mohlo stát. Neskutečně si to užíváme a myslíme na finále.“ S Američankami Huberovou a Raymondovou jste loni na trávě prohrály.

Kdy jste nyní začaly věřit ve finále?
Hlaváčková: „Věřila jsem celou dobu, že na to máme. Člověk nikdy neví, co bude, ale nedá se k tomu přistoupit jinak než tak, že vyhrajeme.“

Nebyly jste po hladce získaném prvním setu překvapené, jak snadno světové jedničky přehráváte?
Hlaváčková: „Byl to těsný zápas, pomohl nám jeden brejk na začátku. Věděly jsme, že je to pořád na hraně, hrály velmi dobře. Když jsem šla ve druhém setu podávat na vítězství, v duchu jsem si říkala: ,Teď zaservíruj a budeš za hrdinku!‘ No a vzaly nám podání a nebyla jsem... (pousměje se) Kdybych dala eso, byla by třeba větší šance, ale Lucka to pak v dalším gamu podržela, když přišly těžké momenty.“
Hradecká: „Psychicky jsou tyhle zápasy vždy náročné. Bála jsem se, že budeme hrát o bronz, nechtěly jsme být v situaci, kdy nebudeme mít medaili jistou. Soupeřky to zdramatizovaly, protože jim ve druhém setu za stavu 4:5 hodně sedly nové míče, navíc to měly po větru, takže jsme zahrály trochu opatrněji. Pořád jsem věřila, že když se budeme držet toho, díky čemu jsme došly až sem, mělo by se to otočit na naši stranu.“

Jak vám chutnalo šampaňské, kterým jste hned po výhře zapily z kelímků s trenérem a rodinou olympijský úspěch?
Hradecká: „Přípitek byl povinnost, malinko jsme si přiťukly s těmi, co s námi seděli v boxu. S rodiči a s kamarády. Medaile si to žádala. V neděli ještě uvidíme, jaká bude.“ Před olympiádou se věřilo Petře Kvitové, Tomáši Berdychovi a mužské čtyřhře, ale nikdo z nich se do medailových bojů nedostal.

Nepřipadáte si jako zachránkyně českého tenisu?
Hlaváčková: „Je to krásnej pocit, že jsme to dokázaly a ukázaly všem, že na to máme a že sem patříme. Teď si to užíváme. Nejdůležitější ale je, že bude medaile z olympiády, ať už je to singl, nebo debl. Péťa Kvitová tady taky hrála dobře a nevyšlo jí až jedno z posledních kol. Je škoda, že jsme tu samy, v pátek nám odletěl i poslední talisman Lucka Šafářová, která nám bude u jídla chybět.“



Jaký podíl má na olympijském finále fakt, že jste před měsícem došly stejně daleko na stejném povrchu i ve Wimbledonu?
Hradecká: „Já už asi konečně řeknu, že tahle olympijská tráva je dobrá a že se na ní dá hrát. (usmívá se) Sice je úplně jiná než během Wimbledonu a na hodně místech je vyšlapaná hlína, ale mám ji ráda a budu ji mít ještě radši, když vyhrajeme ještě jeden zápas.“

Ve finále vás zřejmě čekají americké sestry Williamsovy, s nimiž jste zatím ve čtyřech zápasech uhrály pouze jediný set. V jakém rozpoložení do zápasu nastoupíte?
Hlaváčková: „Chceme si užít povinnosti, které máme spojené s postupem. V sobotu se na to pořádně vyspíme, odpočineme si, zatrénujeme a budeme mít za úkol dostat se do koncentrace.“

Nebude v zápase o zlato převládat euforie z úspěchu?
Hlaváčková: „Určitě ne. Nebudeme v prostředí, kde by nás všichni plácali po zádech, jak už jsme dobré, když máme medaili. Bydlíme v olympijské vesnici mezi sportovci, kteří chtějí vyhrávat a budou i nás hnát k tomu, abychom bojovaly o zlato.“