Knapková přemohla bolest. Málem odstoupila, nakonec má zlato
Nechybělo mnoho, zhruba deset minut, a olympijská vítězka Miroslava Knapková sledovala finále závodu skifařek v Londýně jen v televizi. Při první jízdě si totiž obnovila zranění, natržený mezižeberní a pilovitý sval v oblasti lopatky, a při rozježdění před čtvrtfinále vylezla z lodi se slzami v očích a slovy: "To nejde."
Byl to start, ale mohl být i koncem všech nadějí. Když Mirka Knapková v dráze číslo šest vyrazila na jezeře Dorney do olympijského finále, dva muži na tribuně se odvraceli v zoufalých obavách.
Hned na začátku finálové jízdy si vytvořila obrovský náskok. Vypadalo to skoro jako při mistrovství republiky v Račicích. "Bylo to neuvěřitelný, když jsem v půlce odjela o tolik, říkala jsem si, co se děje," podotkla loňská mistryně světa, sama překvapená tím, jak velkým náskokem soupeřky zdrtila.
Trenér na ni proto křikl, ať jede uvolněněji. "Bála jsem se, jestli jsem to trochu nepřepálila. Asi věděl, že budu docela tuhnout. Tak jsem ho poslechla, nešlapala jsem do toho, abych prostě dojela do cíle," popisovala Knapková.
„S Pavlem Kolářem jsme se ani nedívali. Rozjíždět start pro ni byla strašná bolest. Nemohl jsem se na to dívat,“ říkal po závodě Knapkové trenér Tomáš Kacovský.
Nakonec jí významně pomohl lékař Pavel Kolář, trenéři, fyzioterapeuti, kamarádi a ostatní veslaři hlavně psychickou podporou. „Nejhorší byl start, ty první záběry. Začátek jsme já ani Tomáš nevěděli. Nemohl jsem se na to dívat,“ vyprávěl Kolář. „Když už se zapracovala, bylo vidět, že je to dobré.“
"Vážně jsme to zvažovali, ale řekla jsem si nakonec, že to zkusím, že by to byla škoda," uvedla po finálovém závodu Knapková. "Je to příběh se šťastným koncem," zaradovala se se zlatou medailí na krku.
