Slavit je náročnější než závodit, přiznal stříbrný Hradilek po příletu
ROZHOVOR | Stříbrná medaile se mu houpala na krku, dlouhé minuty s cennou trofejí pózoval fotografům. Český kajakář Vavřinec Hradilek po příletu z Londýna má co slavit. Jako první Čech na letošní olympiádě stál na stupních vítězů a utnul čekání na první úspěch. Teď si naplno vychutnává životní triumf, do Londýna se dokonce plánuje vrátit. „Celá olympiáda byla něco fantastického,“ neskrýval pětadvacetiletý závodník po návratu do Prahy.
Hektické dny mu splývají, ocitl se v jednom kole. Oslavy, gratulace, rozhovory… Navíc jej čeká svatba bratra, brzy se stane strýcem. „Je to náročné, moc jsem se nezastavil,“ přiznal Hradilek na pražském vojenském letišti v Kbelích, kde s částí české olympijské výpravy v pondělí odpoledne přistál.
Střelci prý pijí rum, s čím si připijí vodáci?
„V Českém domě jsem si dal pivo, pak jsem pil… vodu (smích).“
Mirka Knapková po zisku zlata slíbila uspořádat velkou oslavu. Plánujete něco podobného?
„Samozřejmě nějaké oslavy budou, určitě nezůstane u jedné. Ale ještě mám v sezoně nějaký program, ta největší oslava přijde až po jejím konci.“
Bylo náročnější závodění, nebo slavení?
„Spíš oslavy potom. Při závodech jsem se tolik neunavil, to je pravda.“
S kým jste medaili slavil?
„První den byl hrozně náročný. V Českém domě jsem měl rodinu, příbuzné, kamarády. Přišli za mnou i další kajakáři, kteří byli v semifinálovém a finálovém závodě. Dali jsme si pivo, poseděli. Já měl den poté závod na C2, takže jsem se musel trošku mírnit. Další dny se to střídalo, slavil jsem i s judisty, přišlo hodně dalších sportovců.“
Co říkáte na atmosféru olympiády?
„Snažil jsem se vidět i ostatní sporty. Byl jsem na finále ženského deblu, zůstal jsem i na dvouhru mužů. To bylo skvělé. Viděl jsem také atletiku s Boltem, atmosféra na stadionu byla vynikající. Stejně jako na jiných sportovištích. Angličtí diváci předvedli, že jsou super třída, navíc byli objektivní. Celé prostředí olympiády bylo hodně sympatické.“
Jak na vás zapůsobil Český dům a uvítání od fanoušků?
„Pocit, když jsme přijeli do Českého domu, byl neuvěřitelný. Lidé byli natěšení, udělali vynikající atmosféru. Byl to veliký zážitek. Bavili se sportem a měli místo, kde se společně setkávali. To bylo hezké.“
Bylo náročné ustát tlak, když jste byl jediným českým medailistou na olympiádě?
„Docela jsem si oddychl, když Ondra Synek dva dny po mě vyjel stříbro. Řekl jsem si, je to dobrý, konečně se odpoutá pozornost ode mě. Pak se to protrhlo, padala jedna medaile za druhou. Doufejme, že ještě nějaké přibudou.“
Prý se chcete do Londýna vrátit na slavnostní zakončení…
„To je stále ve hvězdách. V Pekingu jsem po závodě nezůstal ani den, tak jsem chtěl v Londýně chvíli vydržet. Ale musel jsem se vrátit. Přemýšlím, že tam v sobotu na dvě noci vyrazím podívat se na slavnostní zakončení, kde by mohla být uvolněná atmosféra. Jiná než na zahájení, kdy mají všichni své sporty ještě před sebou.“
To vás olympijská atmosféra tolik pohltila?
„Olympiáda je jednou za čtyři roky. Je to svátek, slavnostní zakončení bych hrozně chtěl vidět. Poslední dva dny jsou horská kola, BMX a oštěp, to by mě lákalo. Ale jak jsem říkal. Ještě nevím, jestli to klapne.“
Kam si vystavíte medaili?
„Nepřemýšlel jsem o tom, že bych jí dal na nějaké speciální místo. Prodávat ji rozhodně nebudu, ale zase extra vystavovat také ne. Určitě nezapadne do prachu, nějaké místečko se najde.“
Máte sebou tolik probírané olympijské holínky?
„Samozřejmě, mám je zabalené sebou. Dokonce jsem dostal ještě jedny. Něco s nimi určitě vyvedeme.“
V Praze vás ještě čeká závod Světového poháru. Stihnete si odpočinout?
„Svěťák v Praze je má srdeční záležitost, hrozně se na to těším. Třeba by kvůli mému stříbru mohlo přijít trošku víc lidí a udělat pořádný kotel podobný tomu v Londýně. Tam byla naprosto elektrizující atmosféra. Doufám, že se před závodem dám trošku dohromady, abych tam nebyl za nějakého maňáska.“
