Byl to okamžik, na který čekal snad každý v hale. Vždyť americký střelec Matthew Emmons dvakrát ztratil zlato z olympijského závodu v malorážce na 3x40 ran posledním výstřelem. Po devíti ranách na londýnské střelnici útočil na druhou pozici. Závěrečným pokusem však trefil jen 7,6 bodu. Stačilo to na třetí místo. Pro manžela Kateřiny Emmons to však byl vyhraný bronz. Nikoli ztracené stříbro.
Třikrát po sobě se Matthew Emmons trefil téměř přesně do středu terče, bojoval o druhé místo. Stačilo jen poslední ranou trefit slušný výsledek, aby měl stříbro.
Jenže ačkoliv se 31letý Američan snažil s pomocí psychologa i videa vymazat vzpomínky na předchozí chyby, nervozita ho znovu dostala.
„Tohle byl asi nejtěžší závod, jaký jsem kdy střílel. Na ramenou jsem nesl tíhu toho, jestli vůbec budu schopen předvést výkon,“ konstatoval Emmons.
„A pokud se dostanu do finále, co udělám s poslední ranou? Ve finále jsem odstřílel spoustu dobrých ran, ale také jsem byl nervózní mnohem víc, než jsem chtěl být. Při poslední ráně jsem se strašně třásl,“ popisoval pak.
Rychlý tep se snažil uklidnit. Aby nestiskl spoušť brzy jako v Pekingu. Před poslední ranou si nakázal nesnažit se ji příliš vylepšit a vystřelit v okamžiku, kdy hlaveň bude mířit do terče. Vůbec nevěděl, jak na tom v závodě je, takže pak s úlevou zjistil: „Mám bronz, to je fajn.“
Jeho žena Kateřina v tu chvíli trnula v hledišti, ani nešla spolukomentovat pro televizi. „Prožívala jsem to před poslední ranou docela dost. I když jsem nechtěla, hrozně moc mi pumpovalo srdce,“ svěřila se.
„A Mattovi muselo taky. Tohle člověk nevymaže, může to jen trochu eliminovat, ale stejně tam ten strach bude, protože všichni čekají, co se stane,“ popisovala.
Budoucího manžela utěšovala, když v Aténách 2004 vystřelil do vedlejšího terče. V Pekingu 2008 stiskl spoušť brzy a nízký nástřel ho sesadil na 4. místo. Poslední ranou přišel i o stříbro ze vzduchovky na mistrovství světa v roce 2010.
„Poprvé to bylo ježišmarjá, podruhé se na to na všichni soustředili. Teď to sledoval celý svět. A Matt to samozřejmě ví. Má můj obdiv, že se vůbec trefil, protože já bych to v jeho kůži nedokázala,“ přiznala.
„Vždyť jsem zažívala neskutečný stres, a to musel být jen poloviční oproti tomu, co musel zažívat on,“ líčila.
„Bronz je obrovská úleva, hrozně si ho zaslouží. Před čtyřmi lety mu medaile utekla o kousek, tentokrát mu štěstí přálo. Už je to dobrý. Teď už je ten strašák zažehnaný,“ dodala.
Její muž doplnil rodinnou sbírku, oba mají z Her zlato, stříbro i bronz. S medailí na krku se pak Emmons objal s manželkou. Jeho výjimečný příběh, během nějž se v mezidobí mezi olympiádami popral i s rakovinou, dostal další kapitolu.
Poklonu mu vysekl i vítěz závodu, Ital Niccolo Campriani. „Šampiona nedělá to, jak vyhrává, ale jak zvládne prohru. Matt je neuvěřitelný. V Pekingu se dokázal usmívat 10 minut po finále, to bylo to nejúžasnější, co jsem na střelnici viděl. Je pro mě inspirací.“
Emmons bral s nadhledem i žerty o tom, že od nuly v Aténách jeho finálové skóre v poslední ráně stoupá tak, že v Riu 2016 by už konečně mohl trefi t desítku.
„Ale když bude závodit Nicco, mám toho mnohem víc než jen poslední ránu, o co se musím postarat. Každopádně odejít s medailí je obrovská úleva,“ prohlásil bronzový medailista.
„Pokud bych chtěl pokračovat ve střelbě, mám o jednu starost méně. Teď se ale chci pár měsíců bavit věcmi, které jsem nestíhal. Rodinou, golfem, lovem...,“ dodal.
