Moc chtěl, olympijské rozlučce věnoval rok intenzivní dřiny. V sedmatřiceti letech se desetibojař Roman Šebrle kvalifikoval do Londýna, kde plánoval dopsat úspěšnou kariéru pod pěti kruhy. Bohužel dopadl neslavně. Majitel dvou olympijských medailí a někdejší držitel světového rekordu skončil už po první disciplíně, běhu na sto metrů.
Na letošním mistrovství Evropy v Helsinkách obsadil šesté místo a výkonem 8052 bodů si zajistil olympijskou nominaci. Roman Šebrle tak mohl odletěl na své čtvrté Hry.
"Dřel jsem, odpíral si spoustu věcí. Takže když jsem se kvalifikoval, tak netuším, proč bych to měl někomu jinému nechat," reagoval Šebrle na dotazy, proč místo v nominaci nepustil mladšímu nástupci Adamu Helceletovi.
Olympijský vítěz z Atén se v sedmatřiceti letech chystal na svou závěrečnou olympiádu. V sezoně se cítil dobře, pomýšlel minimálně na překonání veteránského světového rekordu (8241 bodů).
Jenže těsně před odletem do Londýna přišla zlá zpráva, nepříjemné zranění. V té době už nebyla možná změna v nominaci. Šebrle tak odletěl do dějiště Her a doufal v zázrak.
K němu bohužel nedošlo. Český atlet vyběhl do úvodní stovky, dál už nemohl. Bolavá pata ho k dálce nepustila a jeden z nejlepších desetibojařů historie skončil už po první disciplíně.
"Samozřejmě jsem zklamaný, představoval jsem si to úplně jinak. Povedlo se mi závěrečné soustředění po Helsinkách, myslel jsem na víc než na veteránský rekord. Ale tak to prostě je. To přijde znenadání a neuděláš s tím vůbec nic, můžeš se postavit na hlavu," pověděl Šebrle bezprostředně po odstoupení z londýnského desetiboje.