Téma sportu je oba spojuje, ač soutěží v úplně jiných disciplínách. Populární zpěvák Ben Cristovao toho už zkusil hodně, v současnosti se ale věnuje hlavně bojovým uměním. Oproti tomu rychlostní kanoista Martin Fuksa zvolil jen jedinou cestu, té se věnuje na maximum a nyní v Riu cílí na úspěch nejvyšší. Rozhodně měli o čem mluvit a se zájmem pokládali otázky jeden druhému.
Kanoistika, jiu jitsu, správná životospráva, ale i špína v Riu, doping nebo nenávist na internetu. Martin Fuksa a Ben Cristovao stihli probrat mnoho témat svého života. Rozhovor probíhal ve velmi přátelském duchu, ač se osobně znají necelý rok. Oba totiž dobře vědí, co je úspěch i dřina s ním spojená.
Fuksa: „Znám Bena mnohem déle než on mě. Z YouTube, Facebooku a dalších kanálů. Je to v první řadě zpěvák a někdy i raper, tanečník, sportovec. No prostě všechno. Mně se líbí, co dělá. Setkali jsme se poprvé minulý rok na podzim, když jsme spolu fotili v gymu.“
Cristovao: „Yes. Ty bláho, já si pamatuju, že jsme hodně jeli cviky s vlastním tělem a tys dával úplně všechno. Šíleně.“
Fuksa: „Vůbec to tak není. Já jsem dával na vršek a Ben dával na nohy, a to já jsem vůbec nezvládal.“
Cristovao: „No tak nohy ty ale nepotřebuješ, že jo. Jezdíš na kanoi. Každopádně super zkušenost. A ty teď, dá se říct, stojíš před největším momentem svého života. Je to tak?“
Fuksa: „Olympiáda je highlight mého sportování a těším se na ni. Tys někdy chtěl na olympiádu? Vím, že jsi jezdil na snowboardu.“
Cristovao: „Když já jezdil na snowboardu a měl svůj primetime, tak snowboard ještě na olympiádě nebyl. Alespoň slopestyle, který jsem dělal.“
Fuksa: „Teď ale je.“
Cristovao: „Teď už je všechno. Každopádně nevím, jestli bych dokázal tak kompletně věnovat celej život sportu. Protože olympiáda, to je prostě top of the top. A já jsem nikdy neměl jen jeden cíl. Vždycky jsem byl roztříštěný v tom, co bych chtěl dělat. Chtěl bych zkusit hrozně moc věcí. Každopádně zpátky k tobě. Kdy do Ria odlítáš?“
Fuksa: „V pondělí osmého srpna. A začínám závodit patnáctého.“
Cristovao: „Takže máš týden na aklimatizaci.“
Fuksa: „Přesně. Přičemž v Riu je časový posun pět hodin dozadu. Takže já to své olympijské finále, doufám, pojedu v devět ráno tamního času. Což ty bys asi nedal, protože jsi spíš noční pták. Já jsem opak, jdu radši spát dřív a dřív vstanu. Prostě životospráva ke mně patří. Ty to máš asi jinak.“
Cristovao: „Jak to můžeš vědět?“
Fuksa: „No, myslím si to. Jsi interpret, tak to k tomu patří. Navíc poslouchám hudbu a vidím, jak ti lidé žijí.“
|
Rychlostní kanoista (C1 200 a 1000 m) Narozen: 30. dubna 1993 v Nymburce (23 let) |
Cristovao: „Jenom tě trochu opravím. Co se týká třeba stravy, mám taky docela peklo. Navíc teď se připravuji na mistrovství Asie v brazilském jiu jitsu, bude v září v Tokiu. Tak mi taky nastal mimořádný režim.“
Fuksa: „Takže ty máš v září taky takovou svou olympiádu?“
Cristovao: „To se nedá vůbec srovnávat. Od kdy byla vlastně olympiáda tvůj sen? Kdy jsi přišel na to: Ty vole, to je ono, tomuhle chci věnovat celý život!“
Fuksa: „Začínal jsem s hokejem. Ke kanoistice jsem přičichnul až na konci základky, kdy už se dá říct, že jsem dostával nějaký rozum a určoval si v hlavě, jaký chci mít cíl.“
Cristovao: „Koncem základky?! Už jsi měl jako rozum a cíl jo? (pobaveně se podivuje) Ty bláááho.“
Fuksa: „Počkej, počkej. Koncem základky jsem šel na střední s tím, že jsem si myslel, že mám rozum. Že dodělám v pohodě školu a pak se budu věnovat svému sportu. Ale bohužel to tak vůbec nebylo. Škola pro mě nebyla hlavní, protože mi bránila ve sportu. Takže jsem kolikrát i chodil za školu. Rodiče jsem hejtoval. Když mi říkali: Choď do školy, sport můžeš dělat na maximum až pak, tak jsem je měl někdy úplně na háku, vůbec jsem je neposlouchal. Přelom přišel v nějakých sedmnácti osmnácti. Tehdy mi došlo, že chci sport fakt dělat. Na olympiádu do Londýna jsem se nedostal o jedno místo. Byl jsem první nepostupovej.“
Cristovao: „Oh, shit.“
Fuksa: „Potom jsem si řekl, že si dám čtyřletý cyklus a můj další cíl bude Rio. A dělal jsem všechno pro to, abych se tam dostal. Teď je to tady a cíle jsou už jiný, rád bych přijel s medailemi.“
Cristovao: „Ještě by mě zajímalo, jak to máš s cestováním. Cestuješ kvůli kanoistice, trénuješ v jiných zemích a tak?“
Fuksa: „Když je tady zima, jezdíme do teplých krajin. Hodně jsme si teď oblíbili Portugalsko. Tam vyrážíme na soustředění a pak samozřejmě jezdíme všude, kde se konají závody.“
Cristovao: „Mě to tedy baví hodně kombinovat. V rámci jiu jitsu jsem teď fakt hodně cestoval za černými pásy po celém světě.“
Fuksa: „A to musíš cestovat kvůli pásům?“
Cristovao: „Takhle, já mám svoji školu, svého mistra tady v Čechách. Výbornej Brazilec Fernando.“
Fuksa: „A kde trénuješ?“
Cristovao: „Na Vinohradech v Jungle BJJ. Určitě nejlepší škola v Čechách, možná i v Evropě. Nicméně kvůli tomuhle sportu, když chceš pochopit jiné techniky a poznat jiný přístup, je fajn cestovat. Poznáš jiné mistry, zazápasíš si s jinými lidmi z jiného světa a kultury. To ti dá taky hrozně moc. Všichni jsou jiní. Irové byli třeba hrozně silní, agresivní. Amíci zase takový vychillovaný, Švýcaři hrozně techničtí. Všude je to úplně jiné. Ale bavilo mě ten sport dělat jinde. Ty to takhle nevnímáš?“
Fuksa: „Nevnímám to asi tak jako ty. Myslím rozdíly v kulturách. Jasně, vím, že východ, to jsou týpci, kteří jenom dřou. I když teďka to úplně tak nevypadá.“
Cristovao: „A k samotnému Riu, teď jsem slyšel, jak ho v médiích masírujou. Nevím, možná jsem jen konspirační teoretik, ale mám pocit, že se olympiádě snaží někdo uškodit. Připadá mi fakt divný, jak moc negativních věcí kolem toho je. Zika, únosy, špína… Myslím, že olympiáda byla vždy nakonec skvěle zajištěná. Co si myslíš ty?“
Fuksa: „Přesně, vnímám to stejně. Všude v médiích jsou vyzdvihovaný jenom problémy. To se mi samozřejmě taky nelíbí. Já tam jedu za sportem, za čistotou sportu a chci tam předvést svůj nejlepší výkon, nezajímají mě ty katastrofy. A mrzí mě, že to hází špatný světlo na takovouhle akci. Myslím, že diváci by si měli olympiádu užít. Měli by si užít ty sportovní výkony. Můžou se s námi jakoby podívat do takové země. Určitě se tam ukáže i mnoho atraktivních věcí. A mrzí mě, že se to takhle znehodnocuje. Na druhou stranu je samozřejmě škoda, že jsou k tomu někteří Brazilci laxní, takže si to i zaslouží. Ale já tam jedu závodit, těším se tam strašně moc. Už jsem tam v září byl, hrozně se mi tam líbilo.“
| Narozen 8. června 1987 v Plzni (29 let) Umělecká kariéra: V roce 2009 se umístil na 7. místě v soutěži Česko Slovenská Superstar. O rok později vydal první album Definitely Diff erent. Zatím posledním albem je Made in Czechoslovakia z roku 2014. Jeho nová deska Palmy a Neony by měla vyjít na podzim tohoto roku. Sportovní kariéra: Závodně hrál tenis, později se věnoval profesionálně snowboardingu. Vrcholem jeho kariéry bylo v roce 2006 získání titulu v 4x4 Českém poháru ve freestyle snowboardingu. V současnosti se věnuje zejména bojovým uměním. Zajímavosti: Má velkou základnu fanoušků, což se odráží i na sociálních sítích, kde je hodně aktivní. Přes 460 tisíc na Facebooku a 290 tisíc na Instagramu. Benův kanál na YouTube má přes 100 milionů zhlédnutí. Jeho maminka je Češka, biologický otec pochází z Angoly. |
Cristovao: „Byl ses tam aklimatizovat?“
Fuksa: „Podívat se, kde budeme závodit. A každej hrozně hejtoval, že je tam špinavá voda, všude špína. Je to samozřejmě jiný než v Čechách, ale nevadilo mi to. Je to zkrátka jiná kultura.“
Cristovao: „Každopádně si myslím, že je to i hodně na sportovcích a lidech, co tam jsou pozvaní, aby oni byli pozitivní. Abys olympiádu propagoval v hezkém světle, vyzdvihoval hezký stránky, tu kulturu. Dá se říct, že to je i tvůj event. Protože to, jak se tam umístíš, je jedna věc. Ale to, jak se o té události mluví celkově, je věc druhá. Nechceš přeci říkat: Jéžiš, to byla olympiáda v Riu, kde bylo všechno na prd. Ne! To byla ta olympiáda, kde já jsem vyhrál zlato, a ta byla nejlepší, ty vole. Víš, co myslím?“
Fuksa: „Já se na to dívám úplně stejně. V první řadě jedu reprezentovat sám sebe a chci se tam předvést v pěkném světle a zároveň tím říct, že to bylo v Riu, kde to bylo prostě fajn.“
Cristovao: „Je to Rio de Janeiro, chápeš to? To je úlet! Je to super!“
Fuksa: Tahle olympiáda může být výjimečná
Fuksa: „Super! V Jižní Americe olympiáda nikdy nebyla. Nic není dokonalý. Ale i to může udělat tuhle olympiádu výjimečnou. Takže já se tam těším. Teď se tě ale zase zeptám já. Děláš hlavně hudbu…“
Cristovao: „No hele, kdybych to měl brát na čas strávenej třeba teď během prázdnin…“
Fuksa: „Já jsem chtěl ještě doplnit otázku, ale O. K.“ (směje se)
Cristovao: „To, co je má práce a co mě živí, je hudba. Kolem ní se to točí. Všechny sporty, které dělám, jsou pak pro mě inspirací pro hudbu. Sport je pro mě teď hodně důležitý. Už jsem to říkal a budu to opakovat. Myslím, že by si lidi měli uvědomit, že život je i o schopnostech těla. Mě hrozně moc zajímá, co jsem schopný se svým tělem dokázat. A sleduji, že už se chová jinak, je méně obratné a tak.“
Fuksa: „Jo, chápu. To mi bylo jasný hned, jak jsme se poznali, že jdeš do všeho. Jedině dobře, samozřejmě.“
Cristovao: „Já jsem o to bohatší.“
Fuksa: „Jasně, víc jsi člověkem.“
Cristovao: „No, a když byla řeč o trvanlivosti těla, jaká je životnost ve tvém sportu?“
Fuksa: „Záleží na člověku. Kdybych to bral podle mého taťky, tak ten vrcholově jezdil do osmatřiceti a myslím, že strop už tam moc není. Myslím, že kdybych jeho věkovou hranici dorovnal, tak jsem naprosto spoko. A co bude potom, zatím vůbec neřeším.“
Cristovao: „Kolik je ti?“
Fuksa: „Teď je mi třiadvacet.“
Cristovao: „Ty jo, to je super, máš ještě několik olympiád před sebou.“
Fuksa: „Doufám. Samozřejmě se teď chci soustředit jen na jednu věc a dát do ní všechno. V tom to máme možná trošku jiný. Je jasný, že když chci být nejlepší na olympiádě, tak musím dodržovat všechny věci okolo. Samozřejmě chápu, že ty je dodržuješ, ale máš v tom takovou svoji pohodu, svůj relax, že jo?“
Cristovao: „No jasně. Teď mě čeká mistrovství Asie, je to pro mě obrovská věc. Je to vlastně psycho. Mám z toho trochu strach, ale zároveň to není můj život. Víš co, jsem muzikant, co si jde zazápasit. Ty jsi sportovec, co jde sportovat a je to tvoje všechno. V tomhle mě i zajímá, jak to máš s psychologickým koučinkem. Máš někoho, kdo ti pomáhá být vyrovnaný?“
Fuksa: „K nikomu nechodím. Ale jak jsme se bavili o pubertě, tak jsem měl fakt trochu problém. Když jsem jezdil závody a viděl, že je někdo třeba jen kousek přede mnou, tak jsem si řekl: Ty jo, to mě štve, a ten závod jsem položil. Rodičům se to hrozně nelíbilo. Oni mi vždycky vštěpovali do hlavy, ať nic nevzdávám, vždycky dojedu naplno a dám do závodu všechno. A i já jsem chtěl, takže jsem chvíli chodil k mentálnímu kouči, psychologovi. Byla puberta a já to ještě neměl v hlavě správně srovnaný. Nevím, jestli mi nějak pomohl. Od té doby jsem u něj nebyl. Ani si nemyslím, že potřebuji nějakou motivaci.“
Vše o LOH Rio de Janeiro 2016 čtěte zde >>
Cristovao: „Tak ono je mnoho forem, bavíme-li se o motivaci. Je něco, co bys poradil lidem, kteří mají před sebou obrovskou výzvu, třeba jako ty? Protože ty jsi úplně v pohodě. Sleduji na tobě, že si uvědomuješ velikost toho, co tě čeká, ale zároveň jsi soustředěný a připravený.“
Fuksa: „Podle mě neexistuje speciální recept, který bych poradil. Musí to být v tobě. Sám si musíš uvědomit, jaké máš priority a čeho chceš dosáhnout. Nic jiného k tomu nepotřebuješ. Samozřejmě tě třeba povzbudí hudba, nebo si zajdeš na výlet do přírody, kde nasbíráš spousty energie a vyklidníš se. To k tomu patří, ale myslím, že to hlavní je prostě v tobě. V tom, jak ses narodil a jak to máš postavený.“
Cristovao: „A jak jsi vychovanej.“
Fuksa: „Samozřejmě, buď na tebe v rodině kašlou, nebo tě podporujou. Já mám rodinu, která mě vždy maximálně podporovala.“
Cristovao: „Ještě bych se tě rád zeptal na doping. Dělám bojové sporty a tam je to velký problém. Jak to v tomhle máš ty? Potkáváš se se závodníky, kteří do toho šli?“
Fuksa: „Tak to je teď velmi aktuální téma, že jo. Já s tím samozřejmě nesouhlasím. V životě bych do dopingu nešel. Ať se děje cokoliv, vždycky chci vyhrát poctivě. To je taky odmalička daný. Mám kámoše v Rusku. Surfovali jsme spolu, bavíme se spolu od juniorských let, kdy jsme proti sobě závodili. A teď prostě vyšlo najevo, že měl problémy s dopingem, takže nepojede na olympiádu. Je to vlastně můj kamarád a já se dozvím, že bral doping.“
Cristovao: „A vy jste spolu taky závodili? Jak to dopadlo?“
Fuksa: „Jak kdy. Někdy on porazil mě, někdy já jeho. Když si vzpomenu teď na závody, kdy mě porazil o kousíčky… Tak si říkám, co když tehdy zrovna měl ten doping.“
Cristovao: „To je pravda, to je šílený.“
Fuksa: „Ale na druhou stranu si říkám, že když jsem ho i dokázal porazit, tak to třeba v sobě měl a nepomohlo mu to. Já si myslím, že doping ti stejně nepomůže tolik, že přestaneš trénovat.“
Cristovao: „Že přestaneš trénovat? Jak to myslíš?“
Fuksa: „Že při dopování musíš stejně hrozně moc makat.“
Cristovao: Doping dokáže hrozně moc
Cristovao: „No jasně. Jde ale o to, jaký ti dává doping výhody. Třeba hodně urychluje hojení. To znamená, že člověk může trénovat několikrát denně. Ty to určitě znáš. Když si dáš fakt těžký trénink, tak to dál prostě nejde. Máš v pytli ruce a ten den už nic neuděláš. Další den musíš regenerovat, bolí tě to. Ale tihle lidé můžou dál. Pak je hrozně těžké zápasit s někým, kdo má takové podmínky. Potom jsou tady lidi jako ty, kteří do toho dají všechno, celý svůj život a nakonec ti olympiáda uteče o jedno místo. Představ si, že třeba dva z lidí, co byli před čtyřmi roky před tebou, dopovali. V dnešní době doping dokáže hrozně moc a je na čím dál lepší úrovni, protože sporty vydělávají biliony dolarů ročně. Mně prostě vadí to, že ti třeba někdo vzal šanci být na olympiádě takovým způsobem.“
Fuksa: „To ale nevíme.“
Cristovao: „No právě. Bavíme se o té možnosti. Proto já podporuji čistý sport a snažím se lidem ukazovat, co všechno se dá dělat čistě. A jsem rád, že ty na to máš taky takový pohled.“
Fuksa: „Myslím si ale, že tě lidi třeba na Facebooku občas nařknou z toho, že bereš takové látky, ne?“
Cristovao: „Jasně. A to mám ještě menší ruce než ty. Jak by se tvářili, kdybych postoval něco za tebe. (směje se) Když máš ruku jak já nohu. Ale je jasný, že lidi, kteří to nezkusí, nemají ponětí, kolik stálo dřiny něco na těle změnit.“
Fuksa: „Mě mrzí, když někdo něco takového napíše, ale nevidí tu dřinu. A když jsme u toho, tak jak zvládáš hejty? Máš samozřejmě mega fanoušků, ale tím pádem musíš mít i hodně hejtů.“
Cristovao: „Musel jsem si v hlavě vytvořit obranné mechanismy. Lidi vlastně nikdy nemůžou vědět, jaký jsem, protože mě znají jen z několika songů. A já je vlastně chápu. Uvědomuju si, že jsem bavič. A součástí toho je i přijmout kritiku.“
Fuksa: „Ale asi se dá říct, že si z ní i něco vezmeš, ne?“
Cristovao: „Vždycky. Minimálně je to pozornost, kterou ti lidé přináší ke mně. V momentě, kdy na mě někdo něco hejtuje, tak je dalších deset lidí, kteří píšou: ‚Hej, běž jinam.‘ Vytváří to emoce, a to je super. Takže pohoda. To ty moc kritiků ani mít nemůžeš. Děláš tu nejčistší věc tím nejčistším způsobem a děláš ji skvěle. Takže si moc nedokážu představit, že někdo řekne: ‚Ty jo, ten Martin mě fakt sere!‘“
Fuksa: „Taky jsou takový.“
Cristovao: „Jo? Jako že, ty bláho, mě fakt štve, že ten člověk maká na svém sportu každý den, vypadá dobře, jde reprezentovat naši zemi.“
Fuksa: „Možná to je štve.“
Cristovao: „Tak mi řekni, jaký je tvůj největší hejt. To mě zajímá.“
Fuksa: „Dám si třeba na Facebook fotku bez trička. Neberu to za nic pohoršujícího, prostě je teplo, tak si sundám triko, to je normální.“
Cristovao: „Koukají se na to holky, no tak jim ukážeš břišáky.“ (směje se)
Fuksa: „A nějací borci mi napíšou, ať se raději věnuji svému sportu a nedělám takovéhle hovadiny. Nebo si tam dám sponzorskou fotku v autě a další píšou: Věnuj se sportu a neser se do takových věcí.“
Cristovao: „Jasně, věnuj se svému sportu a zaplať si ho sám.“
Fuksa: „Píšou věnuj se sportu, ale přitom když se podívají, tak jsem vyhrál mistrovství Evropy a teď jedu na olympiádu. Ale v pohodě...“
Cristovao: „To jsi narazil na jednu věc, která mi připadá hrozně vtipná. Já jsem teď měl song, nevím, jestli jsi ho slyšel, jmenuje se ASIO. V něm jsem něco podobnýho řešil. Připadá mi šílený, že jsou lidi schopný kritizovat to, že můžeš naplno dělat nějaký sport, díky někomu, kdo ti pomůže. Sledují tě a říkají si: Hmm, hmm, Fuksa, dobrý. Kanoistika, jasně. Hej, co tam dělá to auto! Jak může někdo inteligentní napsat něco proti tomu, kdo ti pomáhá dělat to, pro co tě sleduje. Chápeš to? Já bych se takovým lidem smál.“
Fuksa: „Víš co, já si to přečtu a zamyslím se nad tím. A na jednu stranu mě to i mrzí. Vidí, že do toho dávám všechno, reprezentuji naši zemi, a stejně mají potřebu vidět v tom problémy.“
Cristovao: „To ti spíš musí být líto toho člověka. Každopádně, chlape, děkuji ti strašně moc, držím ti palce. Ale myslím si, že je to prostě jasný. Já z tebe cítím, že budeš na bedně. Musíš do toho dát úplně všechno. Úplně to tam rozsekej.“
