Brutální sjezd na ZOH: vítěz Feuz, senzační „staroch“ i krvavé šrámy
Uff, to byly nervy. Kdo si v pondělí ráno nařídil budík na nepříjemných 5.00, aby sledoval olympijský sjezd mužů, nelitoval. Naskytla se mu podívaná na velmi náročný, napínavý a také velmi nebezpečný sjezd, v němž Beat Feuz potvrdil roli jednoho z favoritů. Johan Clarey, kterému je 41 let, bral jako černý kůň stříbro. V akci byly i sáně svážející do cíle zraněného závodníka a také krev v obličeji jiného borce.
Na olympijských hrách chce divák vidět to nejlepší. A přesně to náročný sjezd mužů v pondělí splnil. Na sjezdovce The Rock čekala favority jako Aleksander Aamodt Kilde, Vincent Kriechmayr či Beat Feuz hodně těžká práce. Jedním z nejtěžších úseků byla technická pasáž, která se jela v hlubokém korytu, a závodníky do ní přivedl skok, po němž následoval výjezd do traverzu.
A právě ten nezvládl Němec Dominik Schwaiger. Ten ještě před závodem dával na svůj Instagram fotku startovního čísla svého otce ze ZOH 1988 v Calgary, které bylo stejné jako jeho pondělní, tedy 2. Jenže pro následovníka rodinné tradice nebylo vůbec šťastné. V náročné technické pasáži nezvládl dopad, upadl a ve větší rychlosti jel několik metrů po nepříjemném tvrdém suchém sněhu, aby pak skončil v záchranné síti.
Jeho pád, po kterém ho se zjevně poraněnou rukou musely do cílového prostoru svézt na kanadských saních, ukázal všem, jak obtížný úkol je čeká.
O tom se přesvědčil krátce po něm muž se startovním číslem 5 Daniel Hemetsberger z Rakouska. Tomu dělal problémy už začátek trati, kde jednu z pasáží nezvládl, sice ji ustál, ale rukou se při tom silně bouchnul do obličeje. V pohodě, o nic nejde, jede dál, mohl si říct fanoušek doma v obýváku. Jenže to byl omyl. Jedny z prvních záběrů po zabrždění v cíli odhalily krev v obličeji, kterou měl po celé puse, a s největší pravděpodobností se mu spustila z nosu.
A to ještě nebyl všem pádům konec. Perné chvilky na trati zažil také s desítkou jedoucí Francouz Matthieu Bailet, který téměř ve stejném místě jako Schwaiger sjel část trati vleže po boku. Pro běžného lyžaře nepochopitelně se z toho ale dokázal opět postavit a dojet do cíle.
To byly nepříjemné okamžiky pro všechny. Ale po nich už pak přišla podívaná, na jakou bude lyžařský svět zase nějakou dobu vzpomínat. Samozřejmě do ní patří i výkon Matthiase Mayera (číslo 9), který vystřídal svého krajana Kriechmayra na prvním místě.
Tam se ale dlouho neohřál, i když jeden z největších favoritů Nor Kilde ho ještě neohrozil. Jenže pak přišel na řadu trojnásobný vítěz sjezdu v Kitzbühelu a čerstvý otec Beat Feuz. A Švýcar se konečně dočkal triumfu, který mu ještě ve sbírce chyběl. Doma už má čtyři malé glóby za sjezd, z Pchjongčchangu pak bronz z téže disciplíny a stříbro ze super-G. Ale olympijské zlato mu stále chybělo. Proto po své jízdě nervózně čekal, zda to konečně klapne. A povedlo se. Závodník, který jezdí na hraně zdravého risku a třeba někdejší kanadský a český reprezentant Jan Hudec má o něj pokaždé v Kitzbühelu, nejslavnějším sjezdu světa, strach, to dokázal.
„Je to neuvěřitelné, měl jsem už tolik úspěchů, ale tohle mi chybělo. Teď už ho konečně mám,“ hlásil s úsměvem od ucha k uchu za pár dnů (11. února) pětatřicetiletý lyžař.
Feuz je nyní nejstarším vítězem olympijského sjezdu, ovšem není v něm medailistou s nejvyšším počtem let. Tady má oproti Johanu Clareymu z Francie ještě značnou rezervu. Černý kůň závodu totiž bere stříbrný kov v 41 letech!
„Stále jsem si ještě neuvědomil, co jsem dokázal. Teď se ve mně mísí pocity, je to něco neuvěřitelného. Věděl jsem, že můžu zajet dobrou jízdu, ale nikdy nevíte, co se ve sjezdu může stát. Je to nejdelší závod, velmi těžký a mé pocity jsou teď fantastické,“ zářil sympatický Francouz.
Úplným favoritem sice nebyl, ovšem i soupeři věděli, že s ním počítat musí.
„Před dvěma týdny v Kitzbühelu jsem byl na čtvrtém místě, přede mnou byl Johan. Člověk si ani neuvědomí, že je mu 41 let, je to stále vitální muž, který dokáže nás mladší potrápit. U něj nikdy nevíte, co předvede,“ chválil ho Mayer, který tentokrát bral bronz.
Ostatně nejslavnější sjezd světa byl Clareyho hlavním cílem této sezony. „Můj plán byl dobře naladit formu už na leden, povedlo se to v Kitzbühelu, a forma vydržela i na olympijské hry. Je to neuvěřitelné, už nejsem nejmladší, budu to muset rozdýchat, pořád tomu nemůžu uvěřit. Ale jsem šťastný. Je jedno, kdy získáte medaili. Že je mi 41? No tak bože,“ smál se a při tom zároveň rezolutně odmítl, že bychom ho mohli vidět ještě na příštích hrách v Itálii.
Po těchto borcích, kteří předvedli úžasnou podívanou, pak byly k vidění ještě i další pády, ale vždy se po nich závodníci postavili zase na nohy a sjeli do cílového prostoru sami. A už v úterý od 4.00 je čeká další těžká mise – super-G.
Zprávy ze dne 9. února 2022
HOKEJ: Podívejte se na sestřih úvodního zápasu národního týmu v Pekingu.
VIDEO: Česko - Dánsko 1:2, Červenkův gól nestačil
HOKEJ: Co by udělal Marek Sýkora na místě Filipa Pešána? „Je otázka, co se dělo o přestávkách v kabině. Nevím, co jim říkal. Kdybych byl trenér, udělal bych změny v útocích. Prohodil centry. Prostě nějakou změnu. To utkání se vyvíjelo špatně ve všech směrech pro nás. Chtělo to rozpohybovat. Nemyslím to špatně vůči trenérovi, po zápase je každý generál."
HOKEJ: Čeští hokejisté nakonec podlehli Dánsku 1:2. Jak hodnotil duel Marek Sýkora ve studiu iSport.cz? „Hodnotit utkání je těžké. Prvních pár minut bylo dobrých, měli jsme i nějaké šance. Pak to bylo spíš vyrovnané. Dánové hráli úporně a výborně jim zachytal gólman. Postupně jsme se trošku zlepšovali, ale ne tolik, jak bych si představoval. Čekal jsem, že se změní nějaké priority, že se to zjednoduší, bude se víc střílet, když to řeknu jednoduše tak: bum, bum a prásk. Jsem zklamán, protože jsme nepředvedli nic, co by náš hokej obohatilo. Zápas jsme měli zvládnout, ale bohužel střelba je český problém.“
HOKEJ: Je hotovo, národní tým vstoupil do olympijského turnaje porážkou s Dány 1:2! Snížení Romana Červenky k bodům nevedlo... Více čtěte zde >>>
HOKEJ: Velkým tématem před olympiádou byl věkový průměr národního mužstva, i na tohle téma se vyjádřil Marek Sýkora. „Trenéři dávají přednost zkušenosti, čemuž se nedivím. U minulé olympiády jsem si přál, aby jel Martin Nečas, kterého jsem sledoval. Letos to pro mě byl Filip Chlapík, což je šikovnej kluk. Ale jak říkám, nedivím se, že vsadili na starší hráče. Nicméně po těch dvou třetinách si říkám, že mi ta mladá dravost trochu chybí.“
