Hrubec může letět! Hrozně se těším, hlásí. Komentuje i svůj „nástup“
Když viděl textovku, vyhrkly mu slzy štěstí. Konečně! Gólman hokejové reprezentace Šimon Hrubec se dneska odpoledne dozvěděl, že jeho covidové martýrium (prozatím) končí a může večer vyrazit do Pekingu. „Hrozně moc se těším!“ hlásil bezprostředně poté v rozhovoru pro iSport.cz. V něm okomentoval i spontánní nápad, kdy si vzal týmovou čepici, bundu a z pokojové izolace mával před televizí, když nastupovala česká výprava… Video sklidilo velký ohlas!
Byl jedním z těch smolařů, které covidové testy uvěznily v Česku. Spolu s ním i útočníka Michaela Špačka a jmenovce Jaroslava, asistenta kouče. Šimon Hrubec si prožil těžké chvilky, někdy už začal pochybovat, jestli se vůbec na olympiádu dostane. Ale přece ano! V pátek by měl odletět.
Jak vás napadlo, že na Instagram nahrajete, jak z pokoje před televizí máváte ostatním sportovcům při slavnostním zahájení?
„Byl to úplně spontánní nápad! Bál jsem se, že to prošvihnu, protože už jsem si balil věci. V tom si říkám: Hele, tak já si počkám, a udělám si ceremoniál s nimi. Kdo mě zná, tak ví, že si dělám ze všeho srandu. Ale docela to sklidilo úspěch, to jsem ani nečekal! Úplně mi to zahltilo celý Instagram….“
Vzal jste i čepici a bundu…
„Jo, to mě v tu chvíli napadlo. Ta jsem se oblíknul a šel jsem s nimi.“
Říkáte, že si děláte ze všeho srandu. Takže i vaši dlouhou karanténu jste bral s nadhledem?
„Zezačátku jo. To bylo srandovní. Ale musím uznat, že jak šel čas, byl jsem hodně skeptický. Bylo to šílený. Ale chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, abych se z toho dostal. Dneska se to povedlo, večer letím do Pekingu. Mám z toho obrovskou radost.“
Kolik dní jste vůbec byl v izolaci?
„To jsem ani nepočítal radši… Deset určitě. Dlouho jsem se nemohl dostat na hodnoty, které vyžaduje Český olympijský výbor.“
To už vám muselo lézt hrozně na nervy…
„No jasně. Bez rodiny, sám na pokoji. Bylo to na palici, že jsem byl takhle odstřihnutý.“
Snažil jste se přemýšlet, proč zrovna vás se to tak dlouho drželo?
„Zkouším hledat vysvětlení v tom, že mám několikrát operovaný nos. Uvnitř je hodně zrasovaný. Tak si myslím, že se mi to někde uvnitř hůř nebo déle hojí. Možná se ten vir tam někde držel… Ale naštěstí všechno dobře dopadlo, jsem negativní. Pustilo se mě to… Myslím si, že tak za minutu dvanáct.“
Už jste měl pochyby, jestli do olympijského turnaje vůbec naskočíte?
„Stoprocentně mě přepadly pochyby. Říkal jsem si, že je to blízko, přitom tak daleko. Viděl jsem, že všichni kolem dělají svoji nejlepší práci. Za to jim děkuju. Snažili se, abych byl negativní, zdravý. Dodávali mi různé suplementy, léky, vitamíny. Abych měl zvýšenou imunitu a dokázal to ze sebe vyplavit. Protože příznaky jsem neměl vůbec žádné…“
Opravdu ne?
„Ne. To mi na tom vadilo úplně nejvíc. Kdyby mě neotestovali, vůbec nevím, že bych byl pozitivní. Neměl jsem sebemenší příznak.“
Za jak dlouho se dostanete do tempa? Třeba za dva tři tréninky?
„Asi tak. Ale teď to bude těžký už jenom kvůli časovému posunu. Snad do toho pak rychle naskočím po fyzické stránce. Myslím si, že se to dá. Nebylo to tak, že bych deset dní nic nedělal. Tak to není.“
Věříte, že se všechno nakonec po těch patáliích v dobré obrátí?
„Jestli ano, bude to pohádka. Protože to, co jsem zažil, bylo…. Je to těžký popsat. Už to vypadalo, že nikam nepojedu. Jsem hlavně rád, odletím do Pekingu a můžu říct: Jo, jsem tam! I když vím, že nemám vyhráno. Všichni vědí, jak to tam chodí, na letišti mě čekají další testy. Není to tak, že bych to bral jako jasnou věc, ale začnu už aspoň bojovat v Číně.“
Co vás drželo nad vodou? Rodina?
„Nejvíc rodina pochopitelně. Manželka, malej, ozvali se i táta s mamkou a bráchové. I nejbližší okruh přátel mě podporoval. Ale upřímně musím říct, že už mě ani nebavilo neustále někomu odpovídat… Protože mně psalo tolik lidí, jak to se mnou vypadá. Já jsem jim vůbec nemohl nic odpovědět, protože moje jediná odpověď byla: Nevím.“
Sám jste vůbec nevěděl, na čem jste.
„Takže jsem jenom psal: Nevím, proč jsem pozitivní, když mi nic není. Nevím, proč nemůžu letět… Nevím, jestli odletím… To byly moje nejčastější odpovědi. A pořád dokola se to omílalo. Až mě to pak vytáčelo. Navíc mi každý radil, co mam brát, co mi pomůže… Vím, že to dělali všichni v dobrým, ale bylo toho moc. Každopádně s rodinou a nejbližšími kamarády jsem byl v kontaktu neustále. To bylo fajn.“
Co říkáte na to, jak vás v Pekingu při trénincích nahradil kustod Petr Šulan?
„Už jsem si myslel, jestli to nedělají naschvál se mnou, protože chtějí, aby tam byl on místo mě! (smích) Tak vážně zase. Je to borec! Klobouk dolů, jak to zvládnul. Ohromně to pomohlo celému týmu. I když se střílí na brankáře, který chytal před lety, je to lepší, než aby kluci trénovali a pálili na prázdnou bránu. Patří mu velký dík za to, jak všechno zvládnul.“
Z vašeho pohledu se ani po téhle anabázi nic nemění, ne? Měl byste být brankářskou jedničkou a jistě toužíte vybojovat medaili.
„Musím říct, že jsem zdravě naštvaný! Hrozně moc se do brány těším. Že začnu bojovat, už doufám na ledě!“
Potěšilo vás i to, že jste se stal mezitím podruhé nejlepším gólmanem měsíce v KHL?
„To ano. Stejně jako to, že když to bylo se mnou pořád nahoru dolů, tak mi zavolal i Filip (Pešán). To mi udělalo velkou radost, byla to pro mě vzpruha. Řekl mi, ať se nebojím, že na mě počkají. Hlavní je, abych se tam dostal. Hezky jsme se pobavili. To mi taky dost pomohlo. Cítil jsem, že budu mít důvěru, že na mě počkají.“
Zprávy ze dne 9. února 2022
HOKEJ: Čeští hokejisté nakonec podlehli Dánsku 1:2. Jak hodnotil duel Marek Sýkora ve studiu iSport.cz? „Hodnotit utkání je těžké. Prvních pár minut bylo dobrých, měli jsme i nějaké šance. Pak to bylo spíš vyrovnané. Dánové hráli úporně a výborně jim zachytal gólman. Postupně jsme se trošku zlepšovali, ale ne tolik, jak bych si představoval. Čekal jsem, že se změní nějaké priority, že se to zjednoduší, bude se víc střílet, když to řeknu jednoduše tak: bum, bum a prásk. Jsem zklamán, protože jsme nepředvedli nic, co by náš hokej obohatilo. Zápas jsme měli zvládnout, ale bohužel střelba je český problém.“
HOKEJ: Je hotovo, národní tým vstoupil do olympijského turnaje porážkou s Dány 1:2! Snížení Romana Červenky k bodům nevedlo... Více čtěte zde >>>
HOKEJ: Velkým tématem před olympiádou byl věkový průměr národního mužstva, i na tohle téma se vyjádřil Marek Sýkora. „Trenéři dávají přednost zkušenosti, čemuž se nedivím. U minulé olympiády jsem si přál, aby jel Martin Nečas, kterého jsem sledoval. Letos to pro mě byl Filip Chlapík, což je šikovnej kluk. Ale jak říkám, nedivím se, že vsadili na starší hráče. Nicméně po těch dvou třetinách si říkám, že mi ta mladá dravost trochu chybí.“
HOKEJ: Česko - Dánsko 1:2 po druhé třetině. Jak viděl druhé dějství Marek Sýkora? „Zlepšený výkon, o něco málo, i když jsme tolik nestříleli. Nicméně branka byla parádní, konečně pořádná střela. Ale jako nevidím nějakou naši převahu a nevidím, že bychom něco změnili. Co mi ale přijde takhle z obrazovky, že je špatný led. Ten není dobrej. Je to taková holomajzna.“
HOKEJ: I po druhé třetině čeští hokejisté ztrácí. S Dánskem prohrávají 1:2.
HOKEJ: Postřeh zpravodaje deníku Sport Ondřeje Kuchaře, který utkání českých hokejstů s Dánskem sleduje přímo v Pekingu.
HOKEJ: Je sníženo! Čeští hokejisté se konečně prosadili a prohrávají ve druhé třetině s Dánskem už jen o jednu branku 1:2. Parádní střelou se trefil Roman Červenka. A k jeho trefě postřeh od redaktora Sportu Jana Denemarka.
HOKEJ: Co by měl udělat Filip Pešán po první třetině, ve které národní tým dvakrát inkasoval a ani jednou se neprosadil, přitom Dány jasně přestřílel. Svůj názor vyjádřil Marek Sýkora ve studiu iSport.cz. „Já jako trenér bych rozhodil obrannou dvojici David Sklenička – Jakub Jeřábek, útoky bych ještě nechal. Panika je u nás ve studiu, v mužstvu by neměla být. V kabině určitě není potřeba křičet. Je to národní mužstvo, samej zkušenej hráč. Spíš si musí v klidu říct, co a jak změnit, aby to fungovalo.“
