Hrubec může letět! Hrozně se těším, hlásí. Komentuje i svůj „nástup“
Když viděl textovku, vyhrkly mu slzy štěstí. Konečně! Gólman hokejové reprezentace Šimon Hrubec se dneska odpoledne dozvěděl, že jeho covidové martýrium (prozatím) končí a může večer vyrazit do Pekingu. „Hrozně moc se těším!“ hlásil bezprostředně poté v rozhovoru pro iSport.cz. V něm okomentoval i spontánní nápad, kdy si vzal týmovou čepici, bundu a z pokojové izolace mával před televizí, když nastupovala česká výprava… Video sklidilo velký ohlas!
Byl jedním z těch smolařů, které covidové testy uvěznily v Česku. Spolu s ním i útočníka Michaela Špačka a jmenovce Jaroslava, asistenta kouče. Šimon Hrubec si prožil těžké chvilky, někdy už začal pochybovat, jestli se vůbec na olympiádu dostane. Ale přece ano! V pátek by měl odletět.
Jak vás napadlo, že na Instagram nahrajete, jak z pokoje před televizí máváte ostatním sportovcům při slavnostním zahájení?
„Byl to úplně spontánní nápad! Bál jsem se, že to prošvihnu, protože už jsem si balil věci. V tom si říkám: Hele, tak já si počkám, a udělám si ceremoniál s nimi. Kdo mě zná, tak ví, že si dělám ze všeho srandu. Ale docela to sklidilo úspěch, to jsem ani nečekal! Úplně mi to zahltilo celý Instagram….“
Vzal jste i čepici a bundu…
„Jo, to mě v tu chvíli napadlo. Ta jsem se oblíknul a šel jsem s nimi.“
Říkáte, že si děláte ze všeho srandu. Takže i vaši dlouhou karanténu jste bral s nadhledem?
„Zezačátku jo. To bylo srandovní. Ale musím uznat, že jak šel čas, byl jsem hodně skeptický. Bylo to šílený. Ale chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, abych se z toho dostal. Dneska se to povedlo, večer letím do Pekingu. Mám z toho obrovskou radost.“
Kolik dní jste vůbec byl v izolaci?
„To jsem ani nepočítal radši… Deset určitě. Dlouho jsem se nemohl dostat na hodnoty, které vyžaduje Český olympijský výbor.“
To už vám muselo lézt hrozně na nervy…
„No jasně. Bez rodiny, sám na pokoji. Bylo to na palici, že jsem byl takhle odstřihnutý.“
Snažil jste se přemýšlet, proč zrovna vás se to tak dlouho drželo?
„Zkouším hledat vysvětlení v tom, že mám několikrát operovaný nos. Uvnitř je hodně zrasovaný. Tak si myslím, že se mi to někde uvnitř hůř nebo déle hojí. Možná se ten vir tam někde držel… Ale naštěstí všechno dobře dopadlo, jsem negativní. Pustilo se mě to… Myslím si, že tak za minutu dvanáct.“
Už jste měl pochyby, jestli do olympijského turnaje vůbec naskočíte?
„Stoprocentně mě přepadly pochyby. Říkal jsem si, že je to blízko, přitom tak daleko. Viděl jsem, že všichni kolem dělají svoji nejlepší práci. Za to jim děkuju. Snažili se, abych byl negativní, zdravý. Dodávali mi různé suplementy, léky, vitamíny. Abych měl zvýšenou imunitu a dokázal to ze sebe vyplavit. Protože příznaky jsem neměl vůbec žádné…“
Opravdu ne?
„Ne. To mi na tom vadilo úplně nejvíc. Kdyby mě neotestovali, vůbec nevím, že bych byl pozitivní. Neměl jsem sebemenší příznak.“
Za jak dlouho se dostanete do tempa? Třeba za dva tři tréninky?
„Asi tak. Ale teď to bude těžký už jenom kvůli časovému posunu. Snad do toho pak rychle naskočím po fyzické stránce. Myslím si, že se to dá. Nebylo to tak, že bych deset dní nic nedělal. Tak to není.“
Věříte, že se všechno nakonec po těch patáliích v dobré obrátí?
„Jestli ano, bude to pohádka. Protože to, co jsem zažil, bylo…. Je to těžký popsat. Už to vypadalo, že nikam nepojedu. Jsem hlavně rád, odletím do Pekingu a můžu říct: Jo, jsem tam! I když vím, že nemám vyhráno. Všichni vědí, jak to tam chodí, na letišti mě čekají další testy. Není to tak, že bych to bral jako jasnou věc, ale začnu už aspoň bojovat v Číně.“
Co vás drželo nad vodou? Rodina?
„Nejvíc rodina pochopitelně. Manželka, malej, ozvali se i táta s mamkou a bráchové. I nejbližší okruh přátel mě podporoval. Ale upřímně musím říct, že už mě ani nebavilo neustále někomu odpovídat… Protože mně psalo tolik lidí, jak to se mnou vypadá. Já jsem jim vůbec nemohl nic odpovědět, protože moje jediná odpověď byla: Nevím.“
Sám jste vůbec nevěděl, na čem jste.
„Takže jsem jenom psal: Nevím, proč jsem pozitivní, když mi nic není. Nevím, proč nemůžu letět… Nevím, jestli odletím… To byly moje nejčastější odpovědi. A pořád dokola se to omílalo. Až mě to pak vytáčelo. Navíc mi každý radil, co mam brát, co mi pomůže… Vím, že to dělali všichni v dobrým, ale bylo toho moc. Každopádně s rodinou a nejbližšími kamarády jsem byl v kontaktu neustále. To bylo fajn.“
Co říkáte na to, jak vás v Pekingu při trénincích nahradil kustod Petr Šulan?
„Už jsem si myslel, jestli to nedělají naschvál se mnou, protože chtějí, aby tam byl on místo mě! (smích) Tak vážně zase. Je to borec! Klobouk dolů, jak to zvládnul. Ohromně to pomohlo celému týmu. I když se střílí na brankáře, který chytal před lety, je to lepší, než aby kluci trénovali a pálili na prázdnou bránu. Patří mu velký dík za to, jak všechno zvládnul.“
Z vašeho pohledu se ani po téhle anabázi nic nemění, ne? Měl byste být brankářskou jedničkou a jistě toužíte vybojovat medaili.
„Musím říct, že jsem zdravě naštvaný! Hrozně moc se do brány těším. Že začnu bojovat, už doufám na ledě!“
Potěšilo vás i to, že jste se stal mezitím podruhé nejlepším gólmanem měsíce v KHL?
„To ano. Stejně jako to, že když to bylo se mnou pořád nahoru dolů, tak mi zavolal i Filip (Pešán). To mi udělalo velkou radost, byla to pro mě vzpruha. Řekl mi, ať se nebojím, že na mě počkají. Hlavní je, abych se tam dostal. Hezky jsme se pobavili. To mi taky dost pomohlo. Cítil jsem, že budu mít důvěru, že na mě počkají.“
Zprávy ze dne 15. února 2022
HOKEJ: Podívejte se na tvrdý hit Švýcara Mosera na Kováře, který symbolizoval české trápení na turnaji...
HOKEJ: Olympijské studio iSport.cz s Markem Sýkorou a Miroslavem Horákem se loučí. Děkujeme za pozornost.
HOKEJ: „Spekulujeme o cizině, ale v prvé řadě to musí být jméno, kvalitní trenér. Padlo jméno Varaďa. Samozřejmě je to volba, která asi každého napadne. Bude volný. Dříve se mluvilo i o Liborovi Zábranském, ale uvidíme, jak to dopadne. Osobně bych se přiklonil k zahraniční exkurzi,“ řekl Miroslav Horák.
HOKEJ: Jako první se trefil Lukáš Klok, v závěru zápasu v přesilovce ještě dal gól naděje kapitán Roman Červenka, ale český tým na turnaji končí. Podívejte se na SESTŘIH prohry se Švýcarskem...
HOKEJ: Po vyřazení národního týmu v osmifinále se bezpochyby bude řešit osud trenéra Filipa Pešána, jeho případné odvolání a možného nástupce. „Trenér zmůže hodně, ale jsem sám zvědav, jak to dopadne. Nebudu Filipa kritizovat, ale vyznívá to jako historický neúspěch. Otázka je na výkonném výboru,“ řekl Marek Sýkora. Koho by někdejší kouč vidět jako nového šéfa národního týmu? Určitě ne zahraničního kouče. „Česká veřejnost není připravená na zahraničního trenéra. Napadá mě Václav Varaďa. Možná ještě Radim Rulík jako asistent. Co Jarda Jágr? Ten ne, bude určitě ještě hrát," pousmál se Sýkora.
HOKEJ: Oba experti zhodnotili výkon kapitána Romana Červenky na olympiádě v Pekingu. „Roman Červenka může odletět z Pekingu se vztyčenou hlavou. Byl lídrem ofenzivy, střílel góly, byl vidět. I když je jistě zklamaný, on nezklamal. Skoro bych ale řekl, že to byl možná poslední zápas Romana Červenky v dresu národního týmu,“ myslí si Miroslav Horák. „Neměl jsem přehled o Červenkově formě ve Švýcarsku, chvíli jsem si říkal, že je to zbytečný tah, ale příjemně mě překvapil. Byl jedním z mála, který poslal gól nahoru. Nikdo jiný to pořádně nedokázal,“ dodal Marek Sýkora.
HOKEJ: Redaktor Sportu Miroslav Horák o českých gólmanech. „V nadsázce řečeno se s gólmany nemusí hýbat a mrskat nožkama dopředu. Česká brankářská škola funguje. Šimon Hrubec je parádní kluk, výborný člověk a nadprůměrný evropský gólman, ale těch je ve světě mnoho.“
HOKEJ: „Nezbývá nic než jezdit do Švýcarska a koukat se na jejich ligu,“ s nadsázkou dodal Marek Sýkora.
