PŘÍMO Z PEKINGU | Do Pekingu přijely plné optimismu. Historicky poprvé české hokejistky postoupily na olympiádu. V náznacích hovořily, že by se třeba mohly pokusit zabojovat o medaili. Jenže úterní nájezdovou prohrou (2:3) s Japonskem se tento sen v podstatě rozplynul. Prohra je totiž ve čtvrtfinále pošle proti USA. Soupeři z jiné galaxie. „Já to takhle nevidím. Nevím, co má osud za lubem,“ říká trenér Tomáš Pacina. Ve svém komentáři byl opět velmi konkrétní a přísný.
Hodnocení bude podobné příkré, jako po utkání s Dánskem?
„Pořád stejné. Trápíme se. Hrajeme složitě. Koncovka neuvěřitelně vázne. Už to ani není smůla. Připadá mi, jako bychom ty góly ani nechtěli dávat. V zápasech jasně dominujeme, ale stojí nás strašné úsilí, abychom vyhráli.“
Přitom záblesky umění vidět jsou. Chybí vyrovnanost?
„Jo. To je velice správný postřeh. Máme veliký problém udržet v zápase takzvané momentum. Jedna lajna má výborné střídání, ale ostatní nenavážou. Je to pořád nahoru a dolů. Měli jsme třikrát obrovskou převahu a vytvořili si obrovské šance, ale v tu chvíli jsme šli do oslabení. Nekázeň v důležitých chvílích nám sabotuje naše snažení.“
V přesilovkách pak máte hrůzostrašnou bilanci. Sedmnáct početních výhod, žádný gól.
„Stejně jako při hře pěti proti pěti máme spoustu vyložených možností, ale nemáme koncovku. Dneska bylo tolik volného místa, když se holky dostaly samy před branku. Líp už to nejde.“
Byl jste tentokrát alespoň více spokojený s přístupem?
„Ani ne. Co se týče přístupu, jsme byli jen o maličko lepší než proti Dánsku. Trápíme se s koncovkou, ve které nám chybí zabijácký instinkt. Nepředvádíme to, na co máme. Nasazení neschází, ale holky nejsou dost uvolněné.“
Mrzí zpětně hodně prohra s Dánskem? Nebýt jí, proti Japonsku by vám stačil bod. Skupinu byste vyhráli. Takhle vás čeká USA, takže v podstatě jistý čtvrtfinálový konec.
„Já to takhle nevidím. Nevím, co má osud za lubem. Nemyslím si, že kdybychom hráli s Finskem, bylo by to nějak jiné. Na papíře by to samozřejmě bylo lehčí, ale momentálně je pro nás těžký každý zápas.“
Uvědomoval jste si, že v nájezdech hrajete o to, abyste se vyhnuli Kanadě a Americe?
„Vůbec. Nenapadlo mě to, nevěděl jsem to.“
Máte nějaké vysvětlení, proč je výkon týmu od prvního zápasu jakoby zabržděný?
„Souhlasím a nemám pro to vysvětlení. Kdybych ho měl, už jsme to vyřešili. Měli jsme meetingy, mysleli jsme si, že jsme ty věci pojmenovali. Co se ale týče naší týmové atmosféry, je to, jak jste velmi správně řekl, zabržděné. Uvidíme, kolik dnů budeme mít volno. Budeme na to muset přijít.“
Kromě přesilovek a koncovky extrémně drhne i vhazování.
„Buly je ten stejný problém jako koncovka. Oboje je čistě mentální záležitost, nemá to s dovednostmi nic společného. Na mistrovství světa jsme měli přes šedesát procent, teď jasně prohráváme všechno. Holky nejsou mentálně nastavené na souboj. Budeme muset do týmu zasáhnout drastičtěji, protože zatím nereagují na to, co jim říkám. Není tam reakce.“
Bude důležité, že spousta vašich hráček zná Američanky ze zámořských soutěží?
„Nevím, nedokážu říct, jestli to hraje nějakou roli. Musíme hlavně vyřešit náš tým. Být daleko lépe připravené, chtít hrát hokej, chtít dávat góly, vyhrávat souboje. Snaha byla určitě větší než minule, ale nelíbí se mi to. Tohle není náš tým, na co já jsem zvyklý z šampionátu a kvalifikace. Opravdu jsme zabržděné, jako by tam byla zatažená brzda.“
Třeba by vám mohla vyhovovat role outsidera, který se bude snažit o zázrak a nemůže selhat.
„Je to možné, ale nevím. V téhle situaci jsme nikdy nebyli. S Amerikou ani Kanadou jsme nikdy nehráli. Věřím, že jo, že to může opadnout a pomoct nám to.“
Zprávy ze dne 20. února 2022
AKROBATICKÉ LYŽOVÁNÍ: Sportovec, model, herec a majitel instagramového účtu s více než milionem sledujících. Účastník včerejšího finále U-rampy lyžařů Gus Kenworthy platí za globální celebritu. Ačkoliv mezi nejlepšími freestylisty světa obsadil nakonec „až“ osmé místo, jeho odkaz ve sportu jde daleko za hranice výkonu. Proslavil ho polibek s přítelem, v Rusku se bál - více čtěte zde >>>
„Nalijme si čistého vína, naše výprava byla devátá nejpočetnější ze všech zemí a i přes famózní výkony Ester Ledecké a Martiny Sáblíkové se dvě medaile nedají považovat za úspěch,“ prohlásil při hodnocení olympiády předseda Národní sportovní agentury Filip Neusser, podle kterého je třeba zabývat se prioritizací sportů.
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Stovky olympioniků si prodlužují pobyt na stadiónu, například Francouzi zorganizovali kolový tanec a pořadatelé jen zvolna postupně vyprovázejí sportovce do vyhrazených míst v dolních sektorech stadionu. Češi si zase užili skákání přes lano v podobě svázaných českých šál...

ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Na plochu stadionu už nastupují vlajkonoši a vlajkonošky ve dvou řadách, českou vlajkou mávala Martina Sáblíková. Slovenskou nesl bronzový hokejista Peter Cehlárik. Po nich následují už ne tak striktně oddělené výpravy jednotlivých zemí, které ještě z Pekingu neodjely.



ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Vlajkonoškou české výpravy je na slavnostním zakončení Martina Sáblíková.