V 11. minutě olympijského osmifinále vykřesal jiskru, že by to snad mohlo jít. Dvě trefy Švýcarů ji však záhy sfoukly. „Obrovské zklamání mé kariéry. Zatím bylo největší po mistrovství světa dvacítek, kdy jsme měli taky skvělý tým, a vyřadili nás Slováci se super gólmanem. Ten jim turnaj vychytal. A pak vypadnutí Slovanu Bratislava z KHL. Prožil jsem tam úžasné období a úžasné lidi,“ svěřoval se obránce Lukáš Klok po nočním příletu reprezentantů z Pekingu.
Šampionát dvacítek z roku 2015 tým měl s letošní olympiádou pár podobností. Tým se taky potrápil s Dánskem, porazil ho až po Kubalíkově vyrovnání v závěru třetí části a Pastrňákovu gólu v prodloužení. Potom porazil Rusy a proklouzl do čtvrtfinále. Z Toronta na něj cestoval do Montrealu, kde narazil na slovenský beton značky Denis Godla. A jelo se zase domů.
Pro Lukáše Kloka zůstával tenhle zážitek dosud nejtemnější hokejovou vzpomínkou. Zkušenost z Pekingu ho přebila. „Nebudeme se na nic vymlouvat, ale podmínky nebyly od začátku úplně ideální. Trénovali jsme v sedmi lidech. Nějakou dobu trvalo, než jsme se sešli jako tým dohromady, nešlo trénovat normálně. Bylo to v určitém tlaku, stresu, co se týče testování. Každý den jsme čekali do večera na výsledek, člověk se bál otevřít smsku, jestli je pozitivní nebo negativní. Potom, když jsme odletěli, tedy určitá část, už to bylo v pořádku. Ale stále se řešilo, kdo přiletí, jak dopadnou hodnoty. Podmínky měli všichni stejné, mohlo nás to však trošku rozhodit. Doba je taková, museli jsme se s tím vypořádat,“ vypočítával reprezentační bek po přistání.
Připomněl i herní výpadek, kdy někteří hráči nenastoupili dlouhou dobu do utkání. „Já jsem nehrál měsíc a naskočil hned na olympiádě, protože Švédi odřekli přípravný duel. Škoda, hned jsme pak ztratili, mohlo se to odvíjet jinak. V osmifinále jsme narazili na Švýcary, což byl ze všech asi jeden z nejsilnějších soupeřů. Ale za medaili musíte porazit všechny,“ uznal Klok.
Nejvíc v turnaji selhávali hráči v zakončení. Jen jednou, proti Rusku dal český tým víc než dvě branky. Neskóroval ve chvílích, kdy by to nejvíc potřeboval. „Koncovka trošku vázla,“ připustil dvougólový Klok, s Romanem Červenkou nejlepší střelec mužstva. „Švýcarům zachytal gólman v osmifinále výborně. Na úvod proti Dánům jsme dobývali a nemohli se akorát prosadit. Ale brankáři si skvěle načasovali formu. Nepodařilo se to, my naopak občas inkasovali trochu zbytečně. To je prostě hokej. Ale nemyslím, že to bylo jen o koncovce. Nechci říct, že jsme v tom vyloženě špatní. Každý tam nechal maximum. Prostě to nevyšlo,“ dodal zadák, působící v ruském Nižněkamsku.
Michal Řepík vyšel po dlouhé cestě z letadla naloženým vozíkem v pantoflích. „Jsme rádi, že jsme doma,“ povzdechl si. Na olympiádě nebyl tolik vytěžovaný jako v extraligové Spartě. Nicméně ve čtyřech střetnutích si nepřipsal ani bod. Stejně jako podstatně méně zaměstnaní útočníci Frolík a Lenc .
„Možná za delší dobu se mi rozleží, co se třeba dalo udělat jinak. Nedávali jsme góly, když jsme potřebovali. Jen v jednom zápase jsme jich dali šest, ale i v jiných jsme mohli dát víc. To se nám v posledním utkání vymstilo. V koncovce záleží na individuálních schopnostech hráče, který se do šance dostane. Každý chtěl dát gól, ale bohužel to tam nepadalo. Zatím nás to pronásleduje celou sezonu, ve všech turnajích Euro Hockey Tour, teď na olympiádě. Ve střelbě se musíme prostě zlepšit,“ vykládal.
Do Pekingu letěl naplnit medailovou misi, skončil však těžce zklamaný. „Pořád se mi to točí v hlavě. Asi nejtěžší bylo až druhý den po osmifinále, když jsme viděli, jak jiné týmy jdou do dalšího zápasu. To bylo těžké vstřebat. Švýcaři nevyhráli ve skupině ani jednou, ale to vůbec nerozhoduje. Třikrát prohráli, pak nás porazili, vypadli ve čtvrtfinále. To je koneckonců stejné jako náš případ. Ale zároveň je vidět, že se nemusí dělat žádná tragédie, když se prohrají tři zápasy. Potom na nás nastoupili, hráli dobře. Nám tam napadaly dva rychlé, smolné góly po sobě. Jakmile jsme měli šance my, neproměnili jsme je. Pak už za stavu 1:3 bylo těžké s tím něco udělat, dobře si to pohlídali,“ pokračoval Řepík.
Historický propadák velí k odchodu trenéra Pešána. Hráči tohle téma moc nerozváděli. „Nepřísluší mi to hodnotit,“ pravil sparťanský útočník. „Hodně se to háže na Filipa, momentálně nemá v Čechách jednoduchou situaci. Ale myslím, že je kvalitní trenér a tohle musí rozhodnout svaz.“ Problémy však mají mnohem delší a rozsáhlejší chapadla. „Mluví se kolik let o tom, že se něco musí změnit. Není to jen olympiáda. Určitě se musí něco razantně změnit. Těžko říct, co by to mělo být. Ale něco by se s tím dělat mělo,“ uzavřel Michal Řepík.