PŘÍMO Z PEKINGU | Byl to dlouhý den, který pro Ester Ledeckou zdaleka neskončil zlatým dojezdem paralelního obřího slalomu. V horském středisku olympijských her v Čang-ťia-kchou prošla dlouhým hadem mixzony, zvládla tiskovku. Pak už balila věci a pospíchala na vyhlášení na místní náměstí Medal Plaza. Její další zlatou medaili jí předal předseda ČOV Jiří Kejval. A pak už zněla hymna.
Doma ji možná zpívala půlka Česka, dcera slavného zpěváka si ale výjimečnou chvilku užívala v tichu. Zpívala sice, jenže...
„Pro sebe,“ usmívala se Ledecká. „Proč ne nahlas? Já nevím, mně to přijde takový zvláštní. Nejsem úplně ten typ.“
Tuhle chvilku, která je určená jen výjimečným, zažívala už potřetí. Před čtyřmi lety v Pchjongčchangu nejdřív vyhrála lyžařské super-G, potom triumfovala už na snowboardu. V Čang-ťia-kchou svůj titul na prkně obhájila. A dostala za to svou třetí zlatou.
„Je těžká, bolí mě za krkem. Ale je hrozně hezká. Mně se líbí každá medaile. Jdu vám ji ukázat, mně se líbí moc,“ líčila v mixzoně a podávala ji přes dvoumetrovou propast modrých plotů.
Právě měla za sebou vyhlášení, na kterém bylo jen několik desítek místních, ale také početná skupina členů české výpravy.
„Já měla nejvíc fanoušků a jsem hrozně vděčná, že se všichni přišli podívat a udělali úžasný kotel. Mně to stačilo bohatě,“ usmívala se Ledecká.
Po závodě si našla čas na to spojit se svou rodinou, která jí fandila na dálku doma.
„Mluvila jsem s Jonášem, Jankem, mamkou, myslím, že tam byla i Miška, Jonášova žena, a pak jsem mluvila s dědou a babičkou. Všichni zněli docela spokojeně, tak jsem ráda, že jsem jim udělala radost,“ líčila Ledecká.
V Česku zatím sociálně sítě explodovaly gratulacemi. Sama závodnice ale zatím neměla kdy se jim věnovat.
„Vůbec, ani jsem nestihla odepsat na žádné zprávy a chodí mi jich hodně. Hrozně mě to mrzí, ale vůbec není čas, ani nejsem na internetu, tak je to složitější,“ vysvětlovala Ledecká. „Doufám, že se dostanu k tomu, abych jim odepsala a hodila něco i na sociální sítě, ale mám toho strašně moc, tak se omlouvám fanouškům, že jsem v tomhle trochu opožděná, ale nejsem typ, který má pořád u sebe mobil a něco natáčí. Ale určitě tam něco dám a aspoň touhle cestou děkuju, že fandili.“
Zprávy ze dne 15. února 2022
HOKEJ: Miroslav Horák o pravděpodobném dění v české kabině před třetí třetinou: „Hlavy máme dole, ale předpokládám, že o přestávce se nyní něco děje. Lídři za to musí vzít, kdy jindy než teď. Klima v kabině se musí změnit. David Krejčí je ten typ hráče, který když promluví, tak se netřesou zdi, ale jde přímo k věci. Pokud hráči nemají puštěnou písničku, tak naslouchají. Něco se říct určitě musí.“
HOKEJ: „Nevím, jsem už starý, abych přemýšlel nad tím, co se jim děje v hlavách. Může se stát, že řada kluků začne přemýšlet o tom, že je to stejný jako během turnajů před olympiádou,“ myslí si Marek Sýkora.
HOKEJ: Osmifinále se pro české hokejisty nevyvíjí dobře. Jako inspirace pro obrat jim mohou před třetí třetinou posloužit tyto příklady z minulosti...
HOKEJ: „Přijde mi, že nejsme ve válce, že nejsme správně nastavení. Na velkém turnaji s námi nemohou zamávat dva rychlé góly. Když to přeženu, hrajeme to jako Karjalu, vrátili jsme se na začátek. Hráči tam dělají jenom na obloučky. Nevím, co tam s tím chtějí dělat. Je smutné, že absolutně nedokážeme reagovat na švýcarskou hru. Asi je nejvyšší čas sáhnout do sestavy," řekl Miroslav Horák po druhé dvacetiminutovce.
HOKEJ: Marek Sýkora po druhé třetině: „No… Bohužel Švýcaři ožili po druhém gólu v první třetině, od té chvíle začali jezdit o stupeň výš. Je vidět, jak jsou trénovaní a rychlí. Jsme těžkopádní, mimo pár prvních minut jsou Švýcaři lepší a živější. Všechno dělají rychleji. Nevím, v čem to je, jestli jsme v tomhle slabomyslní. Střela je zoufalá. My jsme měli sice taky šance ve druhé třetině, ale neproměnili jsme."
