PŘÍMO Z ČANG-ŤIA-KCHOU | Je to snad opravdu nějaké prokletí, kterému český snowboardcrossový tým čelí? Začalo to zlomenými kotníky Evy Samkové. Přímo v Číně se zranili i Jan Kubičík a pak i ve středečním závodě Vendula Hopjáková. „Já na takovéhle smůly, prokletí, nevěřím,“ říká reprezentační trenér Marek Jelínek.
Dvakrát po sobě vezl český snowboardcross z olympiády medaili. Tentokrát se hvězda Eva Samková Her nedočkala zdravá. Zranili se ale i další olympionici a zasažen je i kádr mladých nadějí doma. Náhradník Radek Houser navíc po příletu musel do karantény a jediná pozitivní zpráva je jeho negativní test, který mu snad umožní dostat se brzy domů.
Uznejte ale, že je to neuvěřitelná kalamita…
„Po svém realizačním týmu chci, aby se vždycky snažili na maximum takovým věcem předejít. A my jsme se fakt snažili. Tohle se nám samozřejmě nikdy nestalo. A nemyslím, že by se to stalo i další reprezentaci. Nám se zranily i náhradnice v Čechách. Juniorská mistryně světa Sára Strnadová je po operaci menisku, další šikulka Natalie Elinor Mullen je po operaci křížového vazu. Zabili jsme to letos slušně…“
Dá se tahle zkušenost s něčím porovnat?
„Trošku se tomu podobala poslední olympijská sezona. Všichni tři sportovci si vykloubili ramena, nebo si potrhali vazy v kloubech. Naštěstí se jezdí po nohách. Omezení v ramenech je velké, ale dá se překonat. Omezení v kotnících se překonat nedají. Ale prolítlo mi hlavou, že tehdy jsme se dali do kupy, Evka získala na olympijských hrách medaili. Psychicky mi pomáhá, že to není poprvé, že se s tím dá bojovat. Že to teď nedopadlo, je jiná věc. Jako disaster, prokletí, neštěstí to nevidím. Takhle se to stalo, doufejme, že se to dít nebude. Jsou na světě horší věci všude kolem nás.“
Snowboardcross je atraktivní sport, ale co říct rodičům dětí po takovémhle sérii zranění?
„Je to smolný rok, zranění se dějí i v jiných sportech. Když máte reprezentaci malou jako my, tak je nemůžete nahradit. V hokeji se zranění taky dějí, ale máte sto hráčů, můžete je vyměnit. S rodiči úzce komunikujeme, oni jsou si vědomí, že děti dělají nebezpečný sport. Pokud nemají následky, a žádný z našich svěřenců následky nemá, tak to lidi výrazně posiluje do budoucího života. Za ta zranění jsem nerad, ale současně vím, že ke sportu patří a člověka posunou dál. Samozřejmě bych byl radši, kdyby jich bylo míň. Přeju si, aby to rodiče neodradilo od sportu. Budu chápat, když děti dají na jiný sport. Nedá se nic dělat. Já dělám maximum, aby to pro ně bylo co nejbezpečnější.“
Myslíte, že se za pár let současné situaci zasmějete?
„Já už se tonu směju teď, brečet nemá smysl. Smutek byl v konkrétní dané chvíli, ale člověk by se neměl litovat. Sklouzává k tomu, proč zrovna my, proč zrovna já. Ale tak by to nemělo být postavené. Je to sport, v životě jsou fakt horší věci. Žijeme v České republice, ve svobodné zemi, máme co jíst, teplo, svoji rodinu. Že tohle nevyšlo, je součástí hry, mého povolání. Budeme dělat všechno, aby se to příště nestalo, nebo se to stalo v omezené míře. Doufám, že Evka bude motivovaná, abychom to zabili na příští olympošce. Máme lidi, co byli tady, spoustu mladých, juniorů. Pojedeme dál. Ukážeme, že tohle nebyl dojezd českého snowboardcrossu.“
Když už si pokládáte otázku, proč zrovna my, napadá vás odpověď?
„Nejenom já, celý realizační tým přemýšlíme, jak tyhle věci vyřešit do budoucna, jak se poučit. Opravdu jediný společný ukazatel, který mají zranění rozdílných lidí v rozdílných chvílích a místech, je ten, že naše tréninková infrastruktura v Čechách je vlastně nulová. My se vždycky snažíme přitlačit k nějakým možnostem tréninku jiných sportovních disciplín.“
V Česku vzbudily vaše problémy vlnu účasti, jak se díváte na reakce veřejnosti?
„Reakce lidí je velmi příjemná, když se daří, možná o to příjemnější, když se nedaří. Vidíte, že nám fandí. Je to sport, je to show, my ho děláme nejen pro nás, i pro lidi. Je to strašně příjemné. Ale potřeboval bych, aby to vnímali lidi, kteří to můžou ovlivnit. Máme handicap v tom, jak se můžeme připravovat. Peníze pro náš mladý a malý sport nejsou dostatečné. Když budou moct trénovat ve větších tratích, třeba budou zdravější. Když se zranila Evka, bylo to šílený. Ale když se přibalují další neštěstí, horší už to být nemůže. Člověk si na tyhle věci zvykne. Ale musí vždycky najít sílu, aby měl světlo na konci tunelu.“
Je možné si z téhle neuvěřitelné série kalamit vzít něco pozitivního?
„Krev do žil mi vliv závod Vedulky Hopjákové . Po dlouhém covidu a těžkých následcích, po opakovaném zranění kotníku se dostala do laufu. V první kvalifikaci byla čtyři desetiny za přímým postupem. Myslel jsem, že to s bolestí vůbec nezvládne, ale kousla se, měl jsem husí kůži, obdivuju jí. V závodě to nevyšlo. Ale ukázalo se, že měla na postup do šestnácti, kdyby byla zdravá. Dalších pozitiv moc nenajdu, ale péče o lidi ve vesnici byla skvělá. Byli k dispozici dvacet čtyři hodiny. Děkuju jim.“
Jak jsou na tom vaši zranění závodníci?
„Honza posílal výsledky rezonance s vyjádřením lékařů a primářů. Rozhodujeme se, jestli taky nepůjde na operaci, má poškozený vaz v kotníku. Pan primář říkal, že je možné to sešroubovat, v tom případě by to byl letos konec. Vendulce lékaři doporučili tříměsíční klid. Evka? Hrotit to nebudeme. Když budou příhodné podmínky v březnu, v dubnu v Čechách či v úzké cizině, ráda by si zajezdila. Aby se svezla na hezké sjezdovce a měla z toho radost. To je plán, pokud se to nepodaří, nebudeme roztrpčení. V květnu, v červenu, v červenci, v srpnu můžeme vyrazit na ledovce.“
Olympijský závod vyhrála šestatřicetiletá Američanka Lindsey Jacobellisová, která se začátkem sezony rovněž zranila, může to být pro Evu motivace?
„V tuhle chvíli to pro Evku může být motivace, co se týče věku, že by mohla jet ještě na dvoje olympijské hry a být na nich úspěšná. Pojí se to s financemi. Můj tým kromě Evy jsou poloprofesionálové, amatéři. Můžu je motivovat, jak chci, ale jsou tam handicapy, které se nedají překonat. Honza Kubičík , Vendulka Hopjáková by se mohli zlepšovat do třiceti dvou, třiceti čtyř let, kdy má sportovec důležité zkušenosti, nadhled v ježdění. Rádi by jezdili dál a bojovali o medaile, ale vy musíte pracovat, abyste mohl žít.“
Česká zranění
EVA SAMKOVÁ
V závodě smíšených týmů v Montafonu projela 12. prosince cílem na druhém místě, hned poté se jí ale prkno seklo do sněhu a výsledkem byla zlomenina obou kotníků. Samková rehabilituje a na sníh by se mohla vrátit začátkem jara.
JAN KUBIČÍK
Přiletěl do Číny, ale den před startem olympijských her si při volném sježdění na tréninkové sjezdovce naštípnul holenní kost v kotníku a má i poškozený vaz. Lékaři zvažují operaci.
VENDULA HOPJÁKOVÁ
Olympijského závodu se dočkala, ve středeční kvalifikaci předvedla nadějný výkon a v první vyřazovací jízdě útočila na postup do dalšího kola. Pak ale najela na prkno soupeřky, spadla a zlomila si ruku. Čeká ji tříměsíční pauza.
Témata:
snowboarding, ZOH22, Zimní olympijské hry v Pekingu, Česko, Olympijské hry, sport, Eva Samková, Čína, úraz, Vendula Hopjáková, Lindsey Jacobellisová, Jan Kubičík, Snowboardcross, Sport na Heureka.cz
Související články
