Je to tu zase. Olympijské hnutí postavené na principu rovnosti lidí a myšlenkách svobodného, mírového světa, předvádí svou show v totalitní zemi, která si z Her chce udělat výkladní skříň režimu. Peking se za necelé dva týdny stane vůbec prvním městem, kde se Hry po letní variantě uskuteční i v zimě. A sportovci se kvůli politické situaci v Číně dostávají pod tlak obav, jestli budou moct v zemi volně mluvit, jestli nebudou mít napíchnuté telefony, čelí výzvám k bojkotu. „Nejsme organizace, která mění politické systémy,“ prohlásil Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru a člen MOV. Rozhovor o politickém bojkotu, chybách MOV či pozvání českých politiků najdete v článku.
Čeští politici zřejmě na olympiádu v Pekingu nepoletí. Z Hradu od prezidenta Miloše Zemana aspoň před několika dny dorazila zdravice hlavy státu.
„Jsem zásadně proti zneužívání olympijské myšlenky pro politické cíle. Zažili jsme to kdysi dávno jak v Moskvě, tak v Los Angeles. Nyní je jemnější forma tohoto zneužití, kdy bojkot se vyhlašuje jenom u politiků a nikoliv u sportovců,“ uvedl Zeman.
Olympijské hry v Pekingu se sice uskuteční v přísné hygienické bublině, na světě ale neexistuje bublina, která by zakryla reálné problémy pořadatelské země. V dávném roce 2001, den před hlasováním členů Mezinárodního olympijského výboru ve volbách o dějišti Her 2008, byla slyšet vzletná slova a krásné sliby.
Generální sekretář čínské kandidatury Wang Wej tehdy mluvil o zlepšení sociálních podmínek, lidských práv ve své zemi. A také o úplné svobodě slova pro zahraniční média.
Když zahraniční novináři do Číny přijeli, zjistili, že surfují na omezeném internetu. V době, kdy se svět znovu chystá do Pekingu na zimní Hry, trvá kritika ohledně lidských práv, politických vězňů, perzekuce Ujgurů či okupace Tibetu.
„Asi můžeme být rádi, že teď vůbec olympiády jsou. I když s olympiádou v Číně je to pro mě náročné i politicky to přijmout,“ řekla skikrosařka Nikol Kučerová. „Já asi nejsem ten, kdo by proti tomu měl něco dělat, protože by to bylo strašně nefér vůči partnerům, trenérům, Dukle a svazu, kteří mě čtyři roky podporují. A teď bych jim měla říct: Utlačují tam Ujgury, nerespektují lidská práva a já tam nejedu. Ale cítím tlaky z veřejnosti a otázky proč to nebojkotujete?“
Reálně nejsou společenské výzvy k bojkotu tak silné jako v minulosti. V roce 1980 v Moskvě scházelo 65 zemí, většina z nich kvůli reakci na sovětský vpád do Afghánistánu. O čtyři roky později v Los Angeles v přímé odvetě chyběla většina zemí tehdejšího východního bloku. Už v roce 1936 ale mocnosti demokratického světa v čele s USA a s Velkou Británií zvažovaly bojkot nacistické olympiády v Berlíně.
Dnes je svět jinde. Sportovce za politické problémy nikdo trestat nechce, státy dávají postoj najevo tzv. politickým bojkotem, neúčastí diplomatů na Hrách.
„Nemyslím, že je fér házet to na sportovce, kteří se čtyři roky připravují, je to vrchol jejich kariéry. Nemůžeme si říct, že dáme další čtyři roky. Sportovec je omezený věkem. Je to věc té nejvyšší politiky na úrovni MOV,“ prohlásila Kučerová. „Vnitřní problém s tím mám, ale snažím se to neřešit a nedávat na sebe tlak, protože vím, že to neovlivním.“
Na sliby už ani nedošlo
Sportovci tak do Pekingu, navzdory trvající pandemii koronaviru, odletí. Problém je, že výkonnostní elita národů, tzv. mládí světa, přijede s otevřenou myslí jako sebevědomá generace komunikačně vyspělého jedenadvacátého století do země nastavené zcela opačně.
Navzdory tomu
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
