Křížová pochválila Ledeckou: Ty brďo! Jela totálně naplno a nervozitu rozmělnila
Když její máma Olga Charvátová vybojovala historicky první bronz na olympiádě v Sarajevu 1984, nebyla lyžařka Klára Křížová ještě na světě. Senzační zlato Ester Ledecké už si užila naplno. „Wooow, ty brďo!“ byla její první reakce. „Zlato je úžasné. Koukala jsem na to a nemohla uvěřit,“ řekla účastnice dvou olympijských her.
Co jste na její zlatý závod tedy říkala?
„Ester měla ohromnou výhodu v tom, že proti soupeřkám měla klidnou hlavu. V uvozovkách. Přece jenom, favoritkami byly jiné holky. Ester mohla jen překvapit, to bylo její obrovské plus. Jela totálně naplno! Při posledním skoku měla štěstí velké, kdyby to byl trochu delší skok, tak to možná neustála. Naštěstí to udržela.“
Moc nechybělo a jela do cíle jako Samková, že?
(usměje se) „Skoro, to jsem si přesně říkala. Měla namále, fakt doskakovala patkama lyží. Lekla jsem se, protože se jí zařízla vnější pravá lyže. Když to neukorigujete, může to být nebezpečné. Ale Ester to zvládla bravurně. A je z toho zlatá medaile! To myslím nikdo neočekával. Řeknu to tak, kdyby tam Ester jela i sjezd, tak v něm jsem jí dávala i větší šance. Ano v super-G už se dostala do třicítky, ale ve sjezdu se dokázala dostat i k těm nejlepším. Že dokázala tohle zlato, to bylo úžasné. Jak říkám velké plus bylo, že nemá co ztratit a jela totální půdu.“
Byl to šok pro všechny?
„Určitě. Z jejího okolí vím, že oni dobře vědí, že Ester umí. Fajn - je šikovná, talentovaná, dobrá, ale i v cíli už gratulovali vítězce. A najednou jim závodnice s číslem 26 vypálí rybník. To nikdo nečekal.“
Hrálo vysoké číslo nějakou roli? Musela na to být dobrá trať?
„Záleží na sněhu. Pokud vám chumelí, tak je vyšší číslo výhoda, ale zároveň se trať rozbíjí. Tam ale mají zimu a tvrdo. Místy byla trať už rozbitá, ale výhoda je zase v tom, že se můžou podívat na to, jak jedou závodnice před ní. Kde se dělají chyby, kde jsou problémy. Nevím, jestli to Ester dělá, ale může to být výhoda.“
První medaili v lyžování získala na olympiádě vaše máma v roce 1984. Jak vám zní, že po Šárce Strachové je další Češka s medailí. Dokonce zlatou?
„Máminu medaili si nepamatuji, ještě jsem nebyla na světě, ale je to pro naši zemi něco neskutečného. Ester za tím má ohromné množství píle. To je třeba říct. Není to jen o talentu, ale i o tom, že je obrovský bojovník a v hlavě nastavená jako vítězka. Je to úžasné. Kéž by bylo víc takových závodníků, kteří mají zázemí a mohli by se taky ukázat. Pokud nemáte v tomto čistou hlavu a musíte řešit věci okolo, tak je to taky velký problém. Ester si to moc zaslouží, protože tomu nedala se svým týmem opravdu málo. Přeju jí hodně štěstí. Je neskutečné, že dokáže být světová špička ve dvou sportech.“
Co říkáte na její střídání disciplín?
„Každý na to má svůj názor, ale hlavní slovo má Ester. Zvládá to, vyhovuje jí to. Naopak si myslím, že se jí tím mysl „rozmělní“. Není na olympiádě jenom jako favoritka snowboardu. To by byla víc nervózní. Stres a nervozitu může trochu rozmělnit a je z toho zlato. Může jít teď i klidnější na start snowboardu. Zlato v kapse má. Ale určitě to není fyzicky, ani psychicky nic jednoduchého dělat takhle dvě disciplíny. A ještě na vrcholové úrovni.“
Co s ní udělá frmol po zlaté medaili?
„Už ji drželi v bublině před lyžemi, tak ji v ní myslím dokážou udržet i teď. V každém případě bude muset jako olympijská vítězka pár rozhovorů před snowboardem dát. Takových je víc, s tím se vyrovnat musí. Chlapi třeba měli sjezd a druhý den super-G. Tak to prostě na vrcholových akcích je. Ester je zkušená a popere se s tím určitě dobře.“
