Bank otevřeně o zlaté Ledecké, slzách, tušení i předčasné radosti soupeřů
PŘÍMO Z KOREJE | Celou kariéru jezdil na hraně a snažil se urvat velkou medaili. Několikrát byl Ondřej Bank docela blizoučko, ale nikdy mu to nevyšlo. Nakonec ale ten slastný pocit vítězství přece jen zažil. Jako trenér. Po zlaté olympijské jízdě jeho svěřenkyně Ester Ledecké byl i on dojatý. „Říkal jsem si už den před závodem, že něco visí ve vzduchu,“ usmál se muž, který na poslední olympiádě v Soči skončil hned třikrát v elitní desítce, včetně senzačního pátého místa z obřího slalomu.
Doslechli jsme se, že jste už před závodem měl nějaké tušení, že by se mohlo stát něco výjimečného. Je to pravda?
„Kdo to říkal? No nicméně to pravda je… Včera jsem byl po dlouhé době sám na večeři a jen tak jsem se procházel. A jak jsem si tak přemýšlel, říkal jsem si sám pro sebe, že právě teď je ideální atmosféra udělat překvapení. Že prostě něco visí ve vzduchu.“
Opravdu?
„Jasně, nekecám. Měl jsem takové zvláštní tušení. Ale ráno před závodem jsem ho už zase neměl, protože se tady děly věci.“
Váš bratr Tomáš říkal, že se Ester se ráno nepovedla jedna jízda, trošku si hnula se zády a prý se objevily i slzičky. Takže jste jí musel uklidňovat.
„Něco tam bylo, ale to už je minulost. Celkově je to prostě paráda! Co k tomu dodat.“
Jaká byla z vašeho pohledu ta zlatá jízda?
„No, dobrý to bylo. I když dole dělala chybičky, rozhodně to ještě nebylo dokonalý. Byla před startem trošku nervózní. Snažil jsem se ji uklidnit a říkal jí, kdyby na trati nějakou bránu netrefila přesně, aby se toho nelekla, že se může vrátit. Aby pracovala dál, že to funguje. A že pár chyb stoprocentně udělá.“
