"Nadsamec" Fourcade ovládl stíhačku: soupeře ničí střídavým tempem běhu
Je jak predátor na lovu. Rád si se svou kořistí pohrává, občas si do ní i šťouchne – hned nato ji ale nemilosrdně skolí. Dělá to už šest let v řadě. A chce to tak dělat dál. „Nebojím se nikoho,“ netají se francouzský biatlonista Martin Fourcade. Svá slova dokonale potvrdil i po pondělním stíhacím závodě na 10 kilometrů, když si po fantastickém běhu doběhl pro zlato. Do závodu přitom startoval z osmého místa, které obsadil po sprintu.
Je to jedna z řady slavných hlášek Gabriely Koukalové. Psal se březen 2016, když v dalekém Chanty Mansijsku přebírala velký křišťálový glóbus pro vítězku Světového poháru. A v tu chvíli vedle ní se stejnou trofejí zapózoval rovněž on… Biatlonový šampion.
Tmavé vlasy, tmavé obočí, přiléhavý svetr, čerstvě oholená tvář… „Je mi ctí stát vedle takového nadsamce, jako je Martin Fourcade.Teda takového biatlonového nadsamce,“ rozesmála se.
Je přitom jedno, jestli se jmenujete Ole Einar Björndalen, Emil Hegle Svendsen či Simon Schempp. Všichni jste pro něj jen potenciální plakáty, které si může vylepit doma coby trofeje.
„Asi má dáno shůry ve všech směrech, je prostě ten správný talent na tento sport. Sedí mu střelba, běžecky je na výši, má optimální věk… stejně jako když před několika lety úřadovali Poirée a Björndalen, teď je to doba, kdy to sedí jemu. Náskok má už i v tom, že když jde na start, tak z něj někteří lidé kolem mohou mít strach,“ vysvětluje trenér mužů Michael Málek.
Soupeře se snaží rozhodit
Ve svém brnění neodkrývá skuliny. Může jeden závod zpackat čtyřmi chybami na poslední položce, ten další ale klidně vykropí čistě všech dvacet terčů. Žlutý dres lídra už s ním srostl. V roce 2012 převzal do správy trůn biatlonového krále a od té doby na něj nikoho nepustil. Češi volí prezidenta na pět let, on už aspiruje svým mandátem na sedmý rok po sobě.
„To co dělá, dělá naprosto stoprocentně. Jestli jsem někdy dával za příklad Oleho, on jde výrazně v jeho stopách,“ přikyvuje i šéftrenér Ondřej Rybář.
Nejen že legendárního Björndalena vyrovnal v počtu celkových triumfů v SP (6). Kdyby ještě k 68 vyhraným závodům přidal dalších sedmadvacet, překoná ho i v počtu vítězství. Každé z nich dosáhl jinak. Jinak je pak i komentuje nebo slaví.
Občas se na trati snaží soky rozhodit střídavým tempem běhu. Někdy zrychlí před příjezdem na střelnici, aby se ještě víc zadýchali. Sem tam je popíchne nějakou zprávou na sociální síti. Hraje si s nimi. Rozhazuje je.
Ale stejně tak různě se raduje na střelnici po poslední střelbě nebo věnuje získané medaile v cíli dětem nebo maskotům. Je to požitkář – jako by si připravoval chateaubriand a u toho si pohrával se sklenkou beaujolais. Jako by vyhrávat bylo tak snadné.
Talent od přírody
„V první řadě je to talent od přírody a pak je výborný při uspořádání si svého života. Ona je jedna věc být dobrý na střelnici a v běhu na lyžích, ale také je důležité, co děláte před tréninkem, po něm a v normálním životě. Martin je profík. Rozumný v postoji k médiím, partnerům, ale i v rodinném životě. Má naplánovanou každou hodinu. Když teď řeknu desátého srpna, tak už teď ví, kde tou dobou bude,“ chválí ho i trenér Siegfried Mazet.
Sám vybrousil tenhle klenot do dokonalosti. Do šampionátu před dvěma lety v Oslu, kde Fourcade znechutil domácím Norům MS natolik, že zde ukořistil čtyři zlaté a jednu stříbrnou medaili. Holmenkollen změnil na Fourcadekollen. A Norové třískli do stolu – přičemž mu Mazeta přetáhli do svých služeb.
„Nechápu to, že si musí kupovat cizí trenéry,“ zuřil tehdy, ale dál si jel to své. Povolal bývalého olympijského medailistu ze střelby Francka Badioua. Dál stoupal v rámci tréninku na kolečkových lyžích na pověstný vrchol Tour de France – Col du Tourmalet, dál jeho úspěšnost střelby neklesla pod 90 %. A dál válcoval svět.
Jenže letos přeci jen Norové vytasili kulomet – 24letého Johannese Thingnese Böeho, jenž ho už šestkrát předčil a v SP ho výrazně prohání. „Bylo to vidět i teď ve štafetě v Ruhpoldingu, kdy jel Fourcade třetí úsek a Johannes čtvrtý. Rozjížděl jsem se s ním a bylo na něm vidět, že ho nezajímá nic jiného, než jak jede Martin. Je to teď mezi nimi neskutečný souboj,“ říkal ještě před začátkem Her Ondřej Moravec.
Norové doufají v pomstu
Hrdí Norové větří pomstu, a jak jinak více Fourcada podrápat než právě na olympiádě? Zde se mu šest titulů v SP nebude počítat – zde úspěch a neúspěch budou záviset jen na zbývajících čtyřech závodech.
„Pokud má někde slabinu, pak jsou to právě tyhle akce. V dlouhodobých soutěžích je těžko porazitelný, ale v těch jednorázových je zranitelnější,“ tušil před olympiádouo Moravec, jenž má naopak na toto patent.
Může to být šance i pro něj. Nebo pro jiného borce, který je běžně během sezony spíše za kořist… „Doufejme, že olympiáda nebude jen o nich dvou. Jsou to oni, kdo budou udávat hlavní tempo, ale my se budeme snažit jim to trochu znepříjemnit,“ slibuje Málek.
Na druhou stranu většinu trumfů třímá stále „Fučák“. Vloni na korejských tratích bral v rámci SP dvě zlata a jeden bronz. A stále platí, že aby ho 99 % ostatních porazilo, musí jim dát šanci svou chybou. „On je silný i v tom, že své chyby nikdy neopakuje,“ varuje Mazet.
Změní se tedy olympiáda v Pchjongčchangu pro změnu na Fourcadečchang? Nakročeno už Martin Fourcade určitě má.
