PŘÍMO Z RUSKA | Poslouchal jsi mě Neo, nebo ses díval na tu ženu v červeném? Slavná hláška z filmu Matrix znovu ožila. Vzduchem létaly lesklé papírky, sálem zněl potlesk, když Gabriela Soukalová převzala na slavnostním ceremoniálu velký křišťálový glóbus pro vítězku Světového poháru. „Tenhle okamžik mě bude hřát doživotně,“ přiznala česká biatlonistka a hned vlepila vysněné trofeji pusu. Teď už je jen a jen její.
Zářila mezi všemi jako rubín. Vybroušená do dokonalosti jako vzácný rudý klenot. Zabíraly ji kamery, a když se čeští novináři, kteří si s ní až do té doby povídali, chtěli v tu chvíli po anglicku odtáhnout, usmála se na ně: „Ne, nechoďte, já tam nechci být sama.“
Jenže tohle byl její moment. Její chvíle slávy. Její okamžik, na který bude vzpomínat a vyprávět o něm svým dětem. Ač si fotograf Petr Slavík stěžoval oproti loňsku na horší zázemí a světlo („Je to jak na maturitním plese,“ prohlásil), jindy restaurační halou hotelu Olympic v sibiřském Chanty-Mansijsku zazněla hymna IBU a sálem se rozneslo: „Mistryně světového poháru, dvacet šestnáct… Gabriela Soukalovááá .“
A česká biatlonistka za hlasitého potlesku vyšla v červených šatech s krajkou od Beaty Rajské vstříc šéfovi IBU Andreasi Bessebergovi, převzala od něj velký křišťálový glóbus a hned na to ho dychtivě políbila. „Krásný polibek, takový křišťálový,“ vyprávěla.
Později za ní na piedestal dorazil i Martin Fourcade, vítěz mezi muži. „Nic mi neříkal, jen jsme se na sebe usmáli. Asi jsme měli podobné pocity, i když pro něj to možná není tak výjimečné jako pro mě. On má ten glóbus poněkolikáté, takže je mi ctí stát po boku takového biatlonového nadsamce, jako je Martin,“ rozesmála se Soukalová.
A česká biatlonistka za hlasitého potlesku vyšla v červených šatech s krajkou od Beaty Rajské vstříc šéfovi IBU Andreasi Bessebergovi, převzala od něj velký křišťálový glóbus a hned nato ho dychtivě políbila. „Krásný polibek, takový křišťálový,“ vyprávěla. Později za ní na piedestal dorazil i Martin Fourcade, vítěz mezi muži. „Nic mi neříkal, jen jsme se na sebe usmáli. Asi jsme měli podobné pocity, i když pro něj to možná není tak výjimečné jako pro mě. On má ten glóbus poněkolikáté, takže je mi ctí stát po boku takového biatlonového nadsamce, jako je Martin,“ rozesmála se Soukalová.
Zatímco další závodníci si užívali volnou konverzaci, Marie Dorinová Habertová si vzala balonek ze stropu a vdechla helium, aby mohla s dalšími členkami reprezentace zpívat šmoulím hlasem. Soukalovou čekaly ještě v sále rozhovory pro ruskou, norskou či francouzskou televizi. Když ji pak masérka Petra Sedláčková dala během toho na hlavu plastovou láhev s nápisem gin a upevněnými balonky, jen se pobaveně ohlédla: „Co to je?“ Načež se vrátila okem ke kamerám. „Byl to moc krásný pocit, převzít si ten glóbus. Jen moc krátký. Člověk na to trénuje strašně moc let a pak je to odbyté za deset vteřin. Nicméně vím, že ve výsledku si tenhle pocit ponesu celý život a tahle vzpomínka se neomrzí. Zůstane ve mně, to je prostě na doživotí,“ popisovala.
Po hodině v sále však na ni už padla únava a po rozdání řady podpisů a interview se raději schovala do zákulisí, kde se s fotografem Petrem Slavíkem domluvila na odvozu glóbů a šla poprosit šéfa Jiřího Hamzu, aby jí sehnal odvoz do hotel. „Mám v plánu jít spát, jsem hrozně unavená, takže se těším, až zavřu dveře a pojedu zpátky,“ přiznala, rozloučila se a u východu se ještě vyfotila s oceněným talentem Tatianou Akimovovou.
Po včerejšku už není obyčejnou biatlonistkou z Čech. Už je hvězdou, která inspiruje i ostatní…
DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI O VÍTĚZSTVÍ GABRIELY SOUKALOVÉ VE SVĚTOVÉM POHÁRU ČTĚTE V PONDĚLNÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT
