Trenér Zdeněk Vítek měl na sobě otočenou bundu, aby zlatými výšivkou poctil triumf Ester Ledecké, její hlavní naděje se však závodem s hromadným startem protrápila. Nejen, že Veronika Vítková po poslední střelecké položce běžela o jedno kolo na víc (dvě místo jednoho), bronzovou medailistku ze sprintu trápí i bolesti zad, jež si poranila včera v tréninku. Dokončila čtrnáctá.
Co se tedy včera stalo? Trénovala a?
„Ona vám to řekne… někde zadrhla ve stopě, když jela ve sjezdu. Zadrhla se ji lyže, ani nevěděla, že tam něco bylo a škubla si se zády.“
Takže fyzioterapeut Roman Karpíšek večer naběhl…
„Jojo, určitě ji to dorovnal, ale to se hned rychle nespraví.“¨
Ono to omezení bylo vidět i na střelnici. K ležkám se skládala jinak, že?
„Ona už při nástřelu střílela dlouho. Ptal jsem se jí, proč nestřílí v rytmu, tak říkala, že ji bolí právě ta záda. Není to, jak má být.“
Je to nějaký sval?
„Jsou to bolesti, ale měly by to být jen svaly. Doufám. Kdyby to byla plotna, tak by se to chovalo jinak.“
Měla na tom během závodu i nějakou ochranu?
„Ne, možná na to něco namazali, aby se to zklidnilo, ale to se tak rychle nezklidní. Stalo se to včera, dneska ji to bude bolet, zítra ji to bude bolet a pozítří doufejme, že to postupně přestane.“
Závody smíšených štafet však startují v úterý… za dva dny to tedy bude v pohodě?
„Uvidí se. Většinou to tak bývá, když si trhnete s nějakým svalem. Není to pěkné, je to škoda.“