Na velké divadlo to nevypadá. Podobný případ, jaký vznikl u absentéra Hudlera na předchozích dvou nominačních tiskovkách, se neočekává. Přesto může odtajnění české hokejové nominace pro zimní olympijské hry v Pchjončchangu vyvolat odezvu a diskusi. V pražském hotelu Clarion dnes od 16 hodin zazní konečný seznam. Jaké složení týmu by doporučil deník Sport?
Brankáři
Pavel Francouz (Čeljabinsk)
Dominik Furch (Omsk)
Patrik Bartošák (Vítkovice)
O dvojici z KHL F+F se napsalo a řeklo už asi tisíc vět, proč musí jet. Stručně? Jsou nejlepší. Podle momentální formy se pak rozhodne, kdo z nich bude dělat jedničku. Za nimi by si místo nejvíc zasloužil vítkovický vousáč, který chytá stabilně v extralize, navíc bez brblání objíždí reprezentační kempy a vrací se z nich taky po jejich startu rychle domů bez čárky na turnaji.

Obrana č. 1
Jakub Nakládal (Jaroslavl)
Ladislav Šmíd (Liberec)
Nakládal je jasná volba, jednička mezi beky. Vypadá, že je dál než ve své parádní sezoně, kterou končil na mistrovství světa 2015 v Praze, kdy pak podepsal smlouvu v Calgary. Je agresivní, má dobrou střelu, nechybuje. U Šmída je otázkou zdravotní stav, ale když dorazil na turnaj do Finska, byl v defenzivní práci hodně přesný a šeredně bolelo, když se k němu někdo v jiném dresu přiblížil.
Obrana č. 2
Michal Jordán (Chabarovsk)
Vojtěch Mozík (Podolsk)
Jordán umí pro národní tým dýchat, důkazem bylo, jak se snažil dělat všechno pro to, aby na konci minulé sezony stihl po zranění mistrovství světa. Neklaplo to, ale ten zápal, kdy to do poslední chvíle nebalil a makal na sobě, imponoval. Takové hráče v reprezentaci potřebujete. Navíc se hodně těžko obchází. Mozík je zadák se zajímavým ofenzivním potenciálem. Hřích ho nevzít.
Obrana č. 3
Zbyněk Michálek (Sparta)
Ondřej Němec (Kometa)
Pořád to umí. Když je potřeba, Michálek vylehá každou střelu, i v pětatřiceti letech se umí položit puku do dráhy letu. Navíc ve Spartě ukazuje jeden příjemný bonus, pokud se po něm vyloženě nechce, aby jen odpaloval puky, zvládá i složitější úkoly. Zkušený parťák z Komety zase patří k nejelegantnějším obráncům současného českého hokeje. Když je fit, jeho smysl pro nahrávku v pravý čas vždy využijete.

Obrana č. 4
Tomáš Kundrátek (Novgorod)
Adam Polášek (Soči)
Asi největší dilema vzadu. Vzít Ondřeje Vitáska, který má v sobě přirozenou agresivitu vystřelit někoho z bruslí někam na ochoz, nebo dva hráče, kteří mají jiné přednosti, tedy Kundrátek rychlost a Polášek může klidně nastoupit na přesilovce? Rozhodli jsme se pro poslední dva zadáky. Hlavní důvod je, že přinesou něco jiného než ostatní kolegové vzadu, navíc nabídnou zajímavé alternativy, kdyby bylo potřeba sestavou míchat.
Útok č. 1
Martin Erat (Kometa)
Roman Červenka (Fribourg)
Martin Růžička (Třinec)
Ani jeden reprezentační zápas v sezoně Červenka neabsolvoval, byl vždycky marod. Ale teď je fit a ve švýcarské lize hraje, patří k nejlepším hráčům soutěže, jasná volba. To samé Erat, jako kapitán se osvědčil na Channel One Cupu, pořeší kabinu, uklidní ostatní, navíc má pořád vysokou výkonnost. A Růžička? Ano. Potřebujete co nejvíc hráčů, kteří vám dají naději, že rozhodnou čtvrtfinále.

Útok č. 2
Dominik Kubalík (Ambri-Piotta)
Jan Kovář (Magnitogorsk)
Milan Gulaš (Plzeň)
Jednu točenou Plzeň! Když si tenhle materiál, který postupně prošel týmem Martina Straky, srovnáte pěkně vedle sebe, máte tam střelce (Kubalík), studnu s nápady (Kovář), drzého hráče, který rozpálí soupeře hitem, nahrávkou i gólem (Gulaš). Spolu by jim to mohlo excelentně šlapat, navíc máte další útok, který je minimálně stejně nebezpečný jako ten první.

Útok č. 3
Lukáš Radil (Spartak Moskva)
Robin Hanzl (Nižněkamsk)
Jiří Sekáč (Kazaň)
Velký otazník visí nad tím, v jakém stavu se nachází tělo Robina Hanzla. Pro národní tým by byla jeho absence hodně bolavá, střední útočníci moc nejsou, navíc on je centrem nejvyšší kvality, který splní každou úlohu. A mistrovsky zvládá nájezdy. U Radila se Sekáčem se není o čem bavit, oni jsou dvě nejlepší křídla, jaká český hokej v KHL má. První umí soupeře zblbnout elegancí, druhý tahem na bránu.
Útok č. 4
Michal Birner (Fribourg)
Michal Vondrka (Chomutov
Michal Řepík (Slovan Bratislava)
Zvolili bychom možná drzou cestu, ale na olympiádu bychom nebrali tolik vyloženě defenzivních typů. Volili bychom sebevědomé mužstvo, kde každá řada umí rozhodnout zápas. Tahle by měla skvělý pohyb i rychlou kombinaci. Vondrka je pořád hráč, který zmákne zápasy na mezinárodní scéně na vysoké úrovni, navíc pozitivní lídr do kabiny se vždycky hodí. Dvojčata na křídlech slibují jízdu a střelbu.

Útok č. 5
Jakub Klepiš (Mladá Boleslav)
Martin Nečas (Kometa)
Vzpomínáte na první reprezentační akci? Národní tým hrál na Karjala Cupu hodně bídně a Klepiš byl jeho nejlepší hráč. Hodí se, zvládne přesilovku, oslabení, centra, křídlo. Na takovém turnaji mají podobní hráči velkou cenu. A mladík Nečas? Jen ať vyrazí na zkušenou. Nechali bychom ho zahrát jednou ve skupině, ať někdo ze starších odfrkne. Jemu by tahle zkušenost pomohla. Navíc má kvalitu, aby nezapadl.
